(Kapitola ‚Hanumán‘, str. 59-60)
„Znáte tento příběh? Šríla Gaura Góvinda Mahárádž ho vyprávěl. Kdysi žil jeden pradlec krále, který měl věrného, avšak velmi starého osla. Osli jsou tažná zvířata, která nosí těžké náklady. Pradlec používal osla, aby vozil špinavé prádlo. Pradlec choval nesmírnou náklonnost k tomu oslovi a dal mu jméno Sunanda Gandharva. V souladu se zákony tohoto hmotného světa musí všechny živé bytosti opustit svá stará těla a vzít na sebe těla nová, a toto se stalo Sunanda Gandharvovi – zemřel.
Chovajíc tolik lásky a náklonnosti ke starému, věrnému oslovi, si pradlec, jeho pán, pomyslel: „Ó, Sunanda Gandharva mi upřímně sloužil po mnoho let a dnes opustil své tělo. Na znamení úcty v Indické kultuře, tak, jak by syn udělal kvůli otci, jenž umřel, dovol mi oholit si hlavu a vykoupat se v posvátné řece.“
Králův kněz uviděl, že si pradlec oholil hlavu. Jelikož byl zvědavý, zeptal se: „Proč sis oholil hlavu?“
Pradlec odpověděl: „Ty nevíš, že Sunanda Gandharva dnes zemřel?“
„Ó, Sunanda Gandgarva zemřel?“
„Ó ano.“
„Takže to je velmi příznivý den?“
„Ano.“
„Tak mi také dovol oholit si hlavu.“
„Jistě, můžeš si oholit hlavu.“
Pročež si kněz krále hlavu oholil. Poté králův ministr zahlédl, že si kněz oholil hlavu. Ministr se kněze otázal: „Proč sis oholil hlavu?“
Kněz odpověděl: „Ty to nevíš? Sunanda Gandharva dnes zemřel. Je to velmi příznivý den, tak jsem si na znamení úcty oholil hlavu.“
„Ó, opravdu! Je to tak tesklivý, avšak příznivý den. Tak mi dovol si také oholit hlavu,“ pravil ministr.
Nyní král uviděl, že si ministr oholil hlavu, tak se ho ptal: „Můj drahý ministře, proč sis oholil hlavu?“
Ministr odvětil: „Cožpak nevíš, Ó mocný králi, že dnes umřel Sunanda Gandharva? Je to velice příznivý den.“
Král si, nechtíc vypadat hloupě, pomyslel, že by si také měl oholit hlavu z úcty k Sunanda Gandharvovi.
Za krátkou dobu šla kolem královna a uviděla, že si král oholil hlavu. Znajíc zvyky země, se ho s velkým úžasem zeptala: „Můj králi, proč sis oholil hlavu? Co se stalo?“
Král odpověděl: „Má drahá královno, ty to nevíš? Sunanda Gandharva dnes zemřel. Je to příznivý den.“ Pak královna chvíli přemýšlela a potom se otázala: „Kdo ti to řekl?“
Král odpověděl: „Ministr mi to řekl.“
„Popros ministra, aby za mnou přišel,“ požádala Královna.
Jakmile ministr dorazil, královna se ho ptala: „Proč sis oholil hlavu?“ Ministr odpověděl: „Sunanda Gandharva dnes umřel.“ Po pauze se královna zeptala: „Kdo ti to pověděl?“
„Kněz mi to řekl.“
„Požádej kněze, ať za mnou přijde.“
Když kněz přišel, královna se ho optala na stejnou otázku. „Ó knězi, vidím, že sis oholil hlavu. Proč jsi to udělal?“ Kněz odpověděl: „Sunanda Gandharva dnes zemřel.“
„Kdo ti toto řekl?“
„Královský pradlec mi to řekl.“
Tak královna požádala svou služebnou, aby zavolala královského pradlece. Pradlec byl přivolán a královna se zeptala: „Pradleci, kdo je to ten Sunanda Gandharva, jenž dnes zemřel? Ty sis oholil hlavu a ostatní si kvůli němu holí hlavy. Kdo je to?“ Pradlec odpověděl: „Ó královno, měl jsem osla a jmenoval se Sunanda Gandharva. Byl to on, kdo dnes skonal.“
Takže, osel zemřel a někteří si oholili hlavy. Nikdo z nich se nezeptal ohledně toho, kdo Sunanda Gandharvy je, nebo proč by si měli oholit hlavy. Smyslem příběhu je znázornit pojetí ‚slepý následuje slepého‘. Tento druh věci se děje na tomto světě; je to známo jako „gaddalika-srota-njája“, když vůdčí ovce spadne do příkopu a všechny ostatní následují bez přemýšlení. Nedoporučujeme tento druh slepého následování v duchovním životě. Člověk by měl být velmi zvídavý, aby porozuměl filozofii velmi jasně a správně, a ptát se na příhodné otázky pokorně bez pýchy. Člověk by se měl modlit ke Krišnovi, aby mu dal tento druh inteligence.
Tešám satata-juktánám
Bhadžatám príti-púrvakam
Dadámi buddhi-jogam tam
Jena mám upajánti te
(Bhagavad-gítá 10.10)
‚Těm, jenž jsou neustále s láskou oddáni službě Mně, poskytuji inteligenci, díky které ke Mně mohou dospět.‘
Krišna v „Bhagavad-gítě“ říká, že pravému tazateli Dá „buddhi“ (inteligenci), aby k Němu dospěl. Mějte v tomto pevnou víru. Ryzí poznání přichází od Krišny, jenž to poskytuje tomu, kdo je velice upřímný v tom, že Ho chce poznat a porozumět Mu. V příběhu to nikdo nebral vážně, aby se dotazoval, kdo je Sunanda Gandharva, tak se stalo nedorozumění.
Takže, teď bychom měli být vážní. Modlit se ke Krišnovi, Čaitanjovi Maháprabhuovi, Šrílovi Gurudévovi (Šríla Nárájan Mahárádž, pozn. překl.) a Šrílovi Prabhupádovi od srdce, a mít naprostou a pevnou víru, že vám jistě pomohou. Dají vám inteligenci, pomocí které dokážete poznat bona fide „gurua“. Krišna v tomto rozhodně pomůže, a Čaitanja Maháprabhu pomůže ještě více. Šríla Gurudév a Šríla Bhaktivedánta Swámí Mahárádž budou tak laskaví a také pomohou.
Myslete to vážně a slepě nenásledujte světské osoby jako stádo ovcí. Pokud neznáte „tattva-siddhántu“ (závěr pravdy o filozofii, pozn. překl.), jste vázáni následovat slepce. Mnoho neznalých lidí běží za nevědomými kazately. „Karmíni“, „gňáníni“ a jogíni jsou jako Sunanda Gandharva. Jestliže chcete „bhakti“, musíte vstoupit do „tattva-siddanty“, provádět „bhadžanu“ a „sádhanu“, a zanechat veškerého špatného chování.
