* Pokud se české titulky nezobrazí automaticky, aktivujete je stiskem druhého tlačítka na pravé straně ve spodní liště ovladačů.
pondělí 25. srpna 2014
"Jak se můžete stát silnými? "- Šríla Gour Govinda Swami Mahárádž
Pokud chováte lásku a náklonnost k sadhuovi (svatá osoba),
Pokud dokážete pochopit co udělal, pak budete velmi silní. Dostanete jeho milost, jeho sílu.
Pak s touto silou můžete dělat zázraky. Není to fyzická ani materiální síla, ale duchovní síla,
která přichází od takovéhoto sádhua, čistého Vaišnavy. A tato síla přichází od Krišny.
(Šríla Gour Govinda Maharádža, 22. srpna 1994)
"Ničíme si své životy"- Šríla Bhaktivedanta Swami Mahárádž
V lidském tĕle dostává živá bytost vyšší inteligenci. Jelikož máme vyšší vĕdomí, mĕli bychom usilovat o vyšší požitek, o požitek duchovního charakteru. Jak je možné získat duchovní požitek? Mĕli bychom se zcela zapojit do služby Nejvyššímu Pánu, který dává radost osvobození. Mĕli bychom obrátit svou pozornost k lotosovým nohám Kršny, který nás může vysvobodit z tohoto hmotného svĕta.
A není možné si v tomto životĕ užívat a Kršnovi začít sloužit až v příštím životĕ? Prahlád Mahárádž odpovídá: „Nyní jsme v hmotném vĕzení. Nyní máme toto tĕlo, ale za nĕkolik let ho opustíme a pak budeme muset přijmout jiné tĕlo. Když si ve svém tĕle budete užívat podle žádostí smyslů, připravíte si další tĕlo přesnĕ podle toho, jaký smyslový požitek jste si přáli.“ Nikde není zaručeno, že dostanete lidské tĕlo. To závisí na vašich činnostech. Budete-li jednat jako polobůh, dostanete tĕlo poloboha, a když budete jednat jako pes, dostanete tĕlo psa. V okamžiku smrti není váš osud ve vašich rukách — je v rukách přírody. Naší povinností není spekulovat o tom, jaké dostaneme příští tĕlo. V současnosti musíme jen pochopit, že toto lidské tĕlo je velkou příležitostí k rozvinutí duchovního vĕdomí, vĕdomí Kršny. Proto bychom mĕli okamžitĕ začít sloužit Kršnovi. Pak můžeme udĕlat pokrok.
Jak dlouho bychom mĕli Kršnovi sloužit? Tak dlouho, dokud bude naše tĕlo v pořádku. Nevíme, kdy přestane fungovat. Velký svĕtec Paríkšit Mahárádž dostal varování sedm dní předem: „S tvým tĕlem bude konec bĕhem jednoho týdne.“ My však nevíme, kdy naše tĕlo skoná. Na ulici nás může kdykoliv potkat nehoda. Mĕli bychom být vždy připraveni. Smrt je neustále nablízku. Nemĕli bychom si optimisticky myslet: „Všichni umírají, ale já budu žít vĕčnĕ.“ Proč bys mĕl žít, když všichni ostatní umírají? Tvůj dĕd je mrtvý, tvůj pradĕd je mrtvý, ostatní tvoji příbuzní jsou také mrtví — proč ty bys mĕl žít vĕčnĕ? Umřeš a tvoje dĕti umřou také. Proto dříve, než přijde smrt, a dokud máme lidskou inteligenci, bychom se mĕli snažit rozvíjet vĕdomí Kršny. To je rada Prahláda Mahárádže.
Nevíme, kdy se toto tĕlo zastaví, a proto se ihned zapojme do oddané služby a také podle toho jednejme. „Když se ale okamžitĕ zapojím do oddané služby, jak si budu vydĕlávat na živobytí?“ O to bude postaráno. S potĕšením vám mohu říci, jak pevné přesvĕdčení získal jeden můj žák. V jednom středisku se nepohodl s jiným oddaným, který namítal: „Ty se ani trochu nestaráš o to, z čeho zaplatíme výdaje,“ a on odpovĕdĕl: „Kršna nám dá, co potřebujeme.“ To je velice pĕkné přesvĕdčení a udĕlalo mi to velkou radost. Dostanou-li jídlo i kočky, psi a prasata, proč by se Kršna nepostaral také o jídlo pro nás, když Mu s plným vĕdomím Kršny oddanĕ sloužíme? Je snad Kršna nevdĕčný? Není.
V Bhagavad-gítĕ Kršna říká: „Můj drahý Ardžuno, jsem stejný ke všem. Nikomu nezávidím a nikdo není Můj výsadní přítel, ale zvláštĕ jsem pozorný k tĕm, kteří Mi s vĕdomím Kršny oddanĕ slouží. Malé dítĕ zcela závisí na milosti svých rodičů, a rodiče mu proto vĕnují zvláštní pozornost. Rodiče se chovají stejnĕ dobře ke všem dĕtem, ale malému dítĕti, které neustále pláče: „Mámo“, vĕnují zvláštní péči. „Už jdu, můj malý, už jdu.“ To je přirozené.
Když budete zcela záviset na Kršnovi, který dává jídlo psům, ptákům a dravcům — všem 8 400 000 životním druhům — proč by nemĕl dát jídlo také vám? Toto přesvĕdčení je příznakem odevzdanosti. Nemĕli bychom si myslet: „Kršna mi dává jídlo, budu tedy jen spát.“ Ne. Musíte pracovat, ale beze strachu. Mĕli byste se zapojit do oddané služby celým srdcem a s naprostou důvĕrou v Kršnovu ochranu a pomoc.
Zamysleme se nyní nad tím, jak dlouhý je náš život. Říká se, že lidé v tomto vĕku mohou žít nanejvýš sto let. V Satja-juze, ve vĕku dobra, trval lidský život 100 000 let. V dalším vĕku, Trétá-juze, lidé žili 10 000 let a v následujícím vĕku, Dvápara- -juze, žili 1000 let. Nyní, v tomto vĕku zvaném Kali-juga, se délka lidského života odhaduje na 100 let. S postupem vĕku Kali se však i ta bude dále zkracovat. To je takzvaný pokrok naší moderní civilizace. Jsme pyšní na své štĕstí a na rozvoj civilizace. Výsledkem však je, že přes všechny naše snahy o hmotný požitek se délka života neustále zkracuje.
Řeknĕme tedy, že človĕk žije sto let. Neví-li nic o duchovním životĕ, polovinu svého života v noci prospí nebo promrhá pohlavním životem. Nemá žádné jiné zájmy. A o co se zajímá bĕhem dne? „Kde jsou peníze? Kde jsou peníze? Musím se starat o své tĕlo.“ A když vydĕlá peníze: „Utratím je pro svou ženu a dĕti.“ Kde je jeho duchovní realizace? V noci ho zajímá jen spaní a sex a ve dne tvrdĕ pracuje a shání peníze. To je celá jeho životní náplň. Takový ubohý život!
Průmĕrný človĕk prožije své mládí v iluzi a až do dvaceti let může ztrácet svůj čas lehkomyslnými hrami. Posledních dvacet let života, když je človĕk starý, pak nedokáže dĕlat již nic. Smysly starého človĕka již nemohou náležitĕ pracovat. Jistĕ jste vidĕli mnoho starých lidí — nejsou schopni dĕlat nic jiného než ležet a odpočívat. Právĕ jsem dostal dopis od jednoho svého žáka. Psal, že jeho babička je již tři a půl roku ochrnutá a velice trpí. Když je človĕku osmdesát, všechno pomalu končí. Prvních dvacet let života je ztraceno, a dokonce i když se človĕk dožije sta let, posledních dvacet let je také ztraceno. Čtyřicet let života človĕk ztratí tímto způsobem. Ve středním vĕku se velice silnĕ projeví pohlavní touha a človĕk může ztratit dalších dvacet let života. Dvacet let v mládí, dvacet let ve stáří a dvacet let mezi tím — šedesát let života je pryč. Takto analyzuje život Prahlád Mahárádž. Ničíme si své životy, místo abychom jich využili k pokroku ve vĕdomí Kršny.
(z knihy Transcendentální učení Prahláda Mahárádže)
Šríla Swámí Maharádža
"Nejsme páni, abychom trestali" -Šrí Šrímad Bhaktivédanta Nárájana Maharádža
1997 Badger, Kalifornie (Part 4)
[Toto je poslední část této cenné starožitné přednášky ze světového zasvěcovacího turné Šríly Narayana Maharádže:]
Snažte se udělat pokrok. Neztrácejte čas kritizováním nebo snahou ovládat všechno kolem vás. Gurudeva to může ovládat. On je ten, kdo ovládá. Sri Krsna, Sri Caitanya Mahaprabhu, a Sri Nityananda Prabhu jsou ti, co ovládají. Nejlepší je přemýšlet takto: „Já nejsem ten, co ovládá. Spíše, měl bych být ovládán Nimi, měl bych se snažit ovládat sám sebe.
Toto je způsob jak vyvinout naše Krišna vědomí. Musíme se chránit před pácháním přestupků na ostatních zatímco zpíváme, vzpomínáme a zapojujeme se v oddané službě. Jinak tyto přestupky vše zkazí. Všechna naše snaha přijde vniveč a „půjde do odpadkového koše“.
Pokud vidíte, že je někdo bídný, pak se s ním nestýkejte. Nabídněte dandavaty-pranámy z dálky, myšleno, vůbec na něho nemyslete. Jinak můžete říct, „Ó, mé uctivé poklony. Teď bych měl odejít.“ Ale nekritizujte. Guru může kritizovat a trestat, ale my nejsme páni, abychom trestali.
Buďte velmi pokorní a dychtěte po bhakti (oddanost), až se vaše srdce rozpustí. Snažte se sloužit aišnavům a guruovi (duchovní učitel). Pokud vykonáváte hojnou službu gurudevovi, ale v tu samou chvíli trestáte Vaišnavy místo toho, abyste jim vzdávali čest, gurudeva nepřijme vaši službu.
Služba Vaišnavů, je také guru-puja (uctívání gurua). Pokud guru říká, „Nesluž Vaišnavům. Služ jenom mně. Dej mi všechny svoje peníze, žádným jiným Vaišnavům“, pak není guru. Pravý duchovní mistr takto nemluví. Je shovívavý. Vzdává čest i mravenci, myslíce Krišna je všude.
Netravte čas tím, že budete přemýšlet,“ Šríla Prabhupádův vjasasan (křeslo pro svaté osoby) je jen z látky a nejsou na něm žádné šperky. Měl bych to napravit.“ Zevně je všechno správně; jen opravte svou mysl. Vnější situace je dostačující. Vy jen potřebujete více lásky a oddanosti.
Prosím neznepokojujte se mými silnými slovy. Nechci vytvářet jakýkoliv problém nebo vám způsobovat potíže. Máte svobodnou vůli, abyste buď přijali nebo ignorovali co říkám. Můžete přijmout víc nebo míň. Mám tu obchod. Můžete přijít a vzít si nějaké zboží v mém obchodě nebo můžete odejít bez toho. Pokud si myslíte, že moje zboží je v pořádku, můžete si to vzít; pokud ne, pak si ho neberte.
Gaura Premanande.
Vaišnava a prostitutka.
Badger, Kalifornie: 1996 nebo 1997
Jednou dva Vaišnavové šli bydlet do města. Jeden z nich se zabydlel pod banyánovým stromem a stalo se, že nedaleko od tohoto badyánového stromu žila prostitutka v druhém patře velmi krásné budovy. Druhý Vaišnava bydlel v chrámu uprostřed tohoto města.
Vaišnava, který bydlel blízko prostitutky, měl určitou náladu, zatímco nálada Vaišnavy, bydlícího v chrámu, se lišila. Vaišnava v chrámu viděl, jak spousty lidí přicházelo, aby navštívili prostitutku a pak znovu odcházeli a on si představoval: „Ó! Ten Vaišnava je tam s prostitutkou!“
Co se týče nálady Vaišnavy, který žil blízko prostitutky, uvažoval: „ Ó, mám takovou smůlu, že nemohu bydlet v chámu. Ten druhý Vaišnava má takové štěstí – pořád dělá kírtan, pořád zpívá a pořád vzpomíná na Krišnu.“ První Vaišnava pořád myslel na štěstí Vaišnavy, který bydlel v chrámu, zatímco druhý Vaišnava stále kritizoval: „ Mám takové štěstí, že jsem v chrámu, zatímco ten bídák je tam s tou prostitutkou.“
V pravý čas Vaišnava bydlící v chrámu umřel. Uviděl tři strašlivé postavy, blížící se k němu, a zeptal se jich: „Kdo jste?“ Jsme Jamadutové, poslové Smrti a přišli jsme, abychom si tě vzali s sebou,“ odpověděli. Vaišnava protestoval: „ Ach ne! Nejsem člověk, kterého hledáte. Ten je tamhle! Je pořád s tou prostitutkou, ale já jsem svatá osoba, žiju v chrámu!“
"Ne, ne,“ odpověděli Jamadutové. „Víme všechno. Přišli jsme zvlášť pro tebe.“ „Kam mě vezmete? Na Svargaloku?“ „Ne, vezmeme tě na to nejmizernější z míst a ztrestáme tě za to, že pořád kritizuješ. Ten druhý Vaišnava je skutečný sadhu (svatá osoba). Pořád o tobě příznivě smýšlí. Pořád zpívá svaté jméno a zaměstnává se dalšími oddanými činnostmi.“
Můj pokyn je pokyn od Šríly Rupy Goswámího ze Šrí Upadesamrity: nikdy nikoho nekritizuj. Pokud někdo dělá špatné věci, způsobuje újmu jen sám sobě. Pokud kritizuješ někoho, myslíce,“ Toto je špatné,“ nebo „Tenhle chlapík je moc špatný,“ pak všechny špatné kvality, o kterých přemýšlíš, vstoupí do tvého srdce a Jamadutové tě nejdřív přijdou potrestat. Vždy se snaž vzpomínat na dobré kvality skutečných Vaišnavů a Krišny; nasloucháním, zpíváním a vzpomínáním na hari-kathu (povídání o Krišnovi).
Slyšel jsem, že někteří mí žáci kritizují ISKCONské vůdce a jiné. Prosím, vyvarujte se tohoto; tohle není to, co chci. Nezáleží na tom, zda ty osoby patří do ISKCONu nebo do jakékoliv jiné instituce, nezáleží na jejich kastě nebo vyznání, nekritizujte je. I když jsou takové osoby skutečně špatné, i tak je nekritizujte. Pořád vzpomínejte na pravé oddané a oslavujte je. To je dobrý postup. To je pokyn od Šríly Rupy Goswámího a také od parama-pudžjapada Šríly Bhaktivédanty Swámího Maharádže. Prosím, dávejte na toto pozor.
neděle 24. srpna 2014
"Proč si neuvedomujeme Pána?" -Šríla Prabhupáda Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thakur
Jak by si živé bytosti, jenž jsou Pánovými služebníky, mohly uvědomit Pána, když se pravidelně nestýkají s Guruem a Vaišnavy a bez přestání jim neslouží? Jsme-li zaneprázdnění světskými a rodinnými činnostmi, je možné, abychom chápali Pána vesmíru?
Protože jsme ovládaní hříšnými touhami, vyvinuli jsme v současnost špatnou mentalitu; myslíme si, že máme důležité povinnosti, jenž v tomto světě musíme vykonat. Příčina toho všeho se nachází v naší averzi vůči Původnímu Zdroji. Když člověk šlápne do tekutého písku, jsou jeho nohy vcucnuty dolů. My jsme stejně tak šlápli do tekutého písku závislosti na hmotném fenoménu, který nás táhne dolů. Místo abychom inklinovali sloužit Krišnovi, trávíme svůj čas pod vlivem hříšných tužeb. Iluzorní energie Pána Višnua nás natolik podmínila, že si myslíme kdoví jací požitkáři a zkušení světáci nejsme. Dávejte si pozor. Přijímejte vedení na každém kroku. Buďte extrémně opatrní. Je pro nás životně důležité, abychom byli ovládaní duchovním mistrem na každém kroku.
„Protože jsme ovládaní hříšnými touhami,
vyvinuli jsme v současnosti špatnou mentalitu;
myslíme si, že máme důležité povinnosti,
jenž v tomto světě musíme vykonat.“
Šríla Prabhupáda Bhaktisiddhánta Sarasvatí
Sloužit oddaným je pro nás přínosnější než sloužit Pánovi. Živé bytosti obdrží více milosti, když se stýkají s oddanými, než když se snaží setkat přímo s Pánem. Místo, na němž sídlí duchovní mistr nebo oddaný je pro čisté uctívání Hariho příznivější, než místo na němž sídlí Nejvyšší Pán. Pochopte význam rčení: „Kdekoliv jsou Vaišnavové, tam je Vrindávana.“ Když nás však guru-séva (služba duchovnímu mistrovi) nezajímá, znamená to, že jsme selhali a nestali se služebníky. Ukazuje to, jak pyšní a zamotaní v hmotných myšlenkách jsme.
V teistickém světě není většího námětu k diskuzi, než téma jak sloužit lotosovým chodidlům Šrí Rádhá-Góvindy. Vždy poslouchejte hari-kathá. Nestaňte se materialisty, kteří byli zbaveni Pánovy transcendentální služby. Věnujte velkou pozornost uctívání Hariho. Tolik životů už jsme ztratili zaměstnáním v jiných aktivitách. Buďte vždy pozorní ve vaší snaze dosáhnout životního cíle. Vždy pozorně služte duchovnímu mistrovi a Krišnovi s láskou a oddaností a zcela jistě si uvědomíte Nejvyššího Pána.
"Poznání jako víra v gurua a odevzdanost Kršnovi" -Šríla Bhaktivedanta Swami Mahárádž
tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ
„Obrať se na duchovního mistra a uč se od nĕho pravdĕ. Dotazuj se ho se vší pokorou a vĕrnĕ mu služ. Seberealizované duše ti mohou sdĕlit poznání, neboť ony uzřely pravdu.“ (Bg. 4.34)
Je potřebné, abychom vyhledali osobu, které se můžeme zcela odevzdat. Odevzdat se však nikomu nechce. Jsme pyšní na poznání, které máme, a myslíme si: „Kdo by mohl učit mnĕ?“ Nĕkteří lidé říkají, že k duchovní realizaci není zapotřebí duchovního mistra, avšak pokud se týče védské literatury, Bhagavad-gíty, Šrímad-Bhágavatamu a Upanišad, je duchovní mistr potřeba. Dokonce i v hmotném svĕtĕ, chceme-li se stát hudebníkem, musíme vyhledat hudebníka, který by nás učil, nebo když nĕkdo chce být inženýrem, musí se přihlásit na vysokou školu a studovat u tĕch, kteří znají techniku. Nikdo se nestane lékařem tak, že si koupí knihu a doma si ji přečte. Musíme se přihlásit na lékařskou fakultu a podrobit se výcviku zkušených lékařů. Není možné učit se nĕjakému rozsáhlejšímu oboru pouze tak, že si koupíme knihy a budeme si je doma číst. Nĕkdo nám musí ukázat, jak máme poznání obsažené v knihách uvést do praxe. Pokud se týče vĕdy o Bohu, Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, nám osobnĕ radí, abychom vyhledali osobu, které se můžeme odevzdat. Znamená to, že si musíme pozornĕ ovĕřit, dokáže-li předat pokyny Bhagavad-gíty a ostatních spisů o realizaci Boha. Duchovního mistra nehledáme náladovĕ nebo bezhlavĕ. Mĕli bychom být velice upřímní, abychom nalezli osobu, která má skutečné poznání.
V úvodu k Bhagavad-gítĕ hovoří Ardžuna s Kršnou jako přítel a Kršna se ho ptá, jak by on, válečník, mohl zanechat boje. Jakmile Ardžuna pochopil, že přátelská rozmluva nevyřeší jeho problémy, odevzdal se Kršnovi se slovy: „śiṣyas te 'haṁ śādhi māṁ tvāṁ prapannam. „Nyní jsem Tvým učedníkem a Tobĕ odevzdanou duší. Prosím, pouč mne.“ (Bg.2.7) Toto je návod. Nemĕli bychom se odevzdat slepĕ, nýbrž je potřeba se inteligentnĕ dotazovat.
Bez dotazování nemůžeme dĕlat pokroky. Student, který se ve škole ptá učitele, je obvykle inteligentní. Všeobecnĕ je znakem inteligence, vyptává-li se malé dítĕ svého otce: „Co je tohle? A co je tamto?“ Můžeme mít velice dobrého duchovního mistra, avšak nejsme-li schopni se dotazovat, nemůžeme dĕlat pokroky. Naše dotazování by přirozenĕ nemĕlo být ani vyzývavé. Nemĕli bychom si myslet: „Teď se ukáže, jaký je to duchovní mistr. Vyzvu ho ke slovnímu souboji.“ Naše dotazy (paripraśnena) by se mĕli týkat služby (sevayā). Bez služby bude naše dotazování bezvýznamné, avšak ještĕ dříve, než dotazy položíme, mĕli bychom mít jistou kvalifikaci. Jdeme-li do obchodu kupovat zlato nebo klenoty a nic o tom nevíme, budeme pravdĕpodobnĕ podvedeni. Přijdeme-li ke klenotníkovi a požádáme: „Mohl byste mi dát diamant?“, pozná, že jsme hlupáci a napočítá nám cenu, jakou chce. Takový způsob hledání nepřinese výsledky. Nejdříve musíme nabýt trochu inteligence, neboť jinak je nemožné dĕlat duchovní pokroky.
Prvním pokynem Védánta-sútry je: athāto brahma-jijñāsā. „Nyní je čas dotazovat se na Brahman“. Slovo atha znamená, že ten, kdo je inteligentní a porozumĕl frustraci hmotného života, je způsobilý se dotazovat. Ve Šrímad-Bhágavatamu je uvedeno, že duchovnímu mistrovi bychom mĕli klást otázky o tom, „co je za touto temnotou“. Hmotný svĕt je od přírody temný a je umĕle osvĕtlovaný ohnĕm. Naše dotazy by se mĕly týkat transcendentálních svĕtů, které se rozprostírají za tímto vesmírem. Chce-li se nĕkdo dovĕdĕt o tĕchto duchovních svĕtech, mĕl by vyhledat duchovního mistra, jinak je hledání bezpředmĕtné. Jestliže chci studovat Bhagavad-gítu nebo Védánta-sútru, abych si hmotnĕ polepšil, pak duchovního mistra nepotřebuji. Nejdříve bychom se mĕli dotazovat na Brahman a potom vyhledat učitele, který má dokonalé poznání o Absolutní Pravdĕ (jñāninas tattva-darśinaḥ). Kršna je nejvyšší tattva, Absolutní Pravda. V sedmé kapitole Bhagavad-gíty Šrí Kršna uvádí:
manuṣyāṇāṁ sahasreṣu
kaścid yatati siddhaye
yatatām api siddhānāṁ
kaścin māṁ vetti tattvataḥ
„Z mnoha tisíců lidí snad jen jeden usiluje o dokonalost a z tĕch, kdo dokonalosti dosáhli, Mne skoro nikdo nezná pravdivĕ.“ (Bg.7.3)
Takže z mnoha dokonalých transcendentalistů může pouze jeden poznat Kršnu takového, jaký opravdu je. Jak tento verš naznačuje, poznání Kršny není tak jednoduché, je velice obtížné. Bhagavad-gítá však zároveň oznamuje, že je snadné:
bhaktyā mām abhijānāti
yāvān yaś cāsmi tattvataḥ
tato māṁ tattvato jñātvā
viśate tad-anantaram
„Pouze oddanou službou mohu být pochopen takový, jaký jsem, jako Nejvyšší Osobnost Božství. A když si Mĕ nĕkdo plnĕ uvĕdomí na základĕ takové oddanosti, může vstoupit do Božího království.“ (Bg.18.55)
Zapojíme-li se do oddané služby, můžeme Kršnovi snadno porozumĕt. Díky oddané službĕ můžeme dokonale pochopit vĕdu o Kršnovi a stát se hodnými vstupu do duchovního království. Jestliže se po mnoha zrozeních, jak říká Bhagavad-gítá, nakonec odevzdáváme Kršnovi, proč se Mu tedy neodevzdat okamžitĕ? Nač čekat tolik zrození? Je-li odevzdání se vrcholem dokonalosti, proč nedosáhnout dokonalosti okamžitĕ? Odpovĕď zní, že lidé jsou všeobecnĕ nedůvĕřiví. Vĕdomí Kršny můžeme získat ve vteřinĕ a nebo ho nezískáme ani po tisíci zrozeních a smrtích. Rozhodneme-li se, můžeme se okamžitĕ stát velkými dušemi odevzdáním se Kršnovi, jelikož však máme pochybnosti, zda-li je Kršna skutečnĕ nejvyšší nebo ne, potřebujeme spoustu času na to, abychom tyto pochybnosti rozptýlili studiem písem. Studiem Bhagavad-gíty pod vedením duchovního mistra můžeme pochybnosti odstranit a udĕlat jisté pokroky.
Oheň poznání dokáže spálit na popel všechny obavy, pochybnosti a plodonosné činnosti. Šrí Kršna podává následující informaci o výsledcích dotazování se na pravdu od tĕch, kteří skutečnĕ pravdu uzřeli:
yaj jñātvā na punar moham
evaṁ yāsyasi pāṇḍava
yena bhūtāny aśeṣāṇi
drakṣyasy ātmany atho mayi
api ced asi pāpebhyaḥ
sarvebhyaḥ pāpa-kṛt-tamaḥ
sarvaṁ jñāna-plavenaiva
vṛjinaṁ santariṣyasi
yathaidāṁsi samiddho 'gnir
bhasmasāt kurute 'rjuna
jñānāgniḥ sarva-karmāṇi
bhasmasāt kurute tathā
„A když takto poznáš pravdu, zjistíš, že všechny živé bytosti nejsou ničím jiným, než Mými částmi—že jsou ve Mnĕ. I kdybys byl pokládán za nejhříšnĕjšího z hříšníků, na lodi transcendentálního poznání budeš schopen překonat oceán utrpení. Tak jako planoucí oheň mĕní v popel všechno palivo, ó Ardžuno, tak i oheň poznání spaluje na popel všechny následky hmotných činů.“ (Bg.4.35–37)
Tento oheň poznání roznítí duchovní mistr a když hoří, jsou všechny reakce za naše činnosti pohlceny v plamenech. Následky našich činností, neboli naše karma, jsou příčinou našeho otroctví. Existují dobré, činnosti a špatné činnosti a v tomto verši slova sarva-karmāṇi označují oboje. Pro toho, kdo se chce vysvobodit z hmotného zajetí, jsou následky dobrých i špatných činností překážkou. V hmotném svĕtĕ máme sklon vykonávat dobré skutky, jsme-li v kvalitĕ dobra. Avšak převládá-li v nás kvalita vášnĕ a nevĕdomosti, konáme špatné činy v tĕchto kvalitách. Ti, kteří se zapojí do vĕdomí Kršny, nepotřebují konat dobré či špatné činy. Díky dobrým skutkům se můžeme „dobře“ narodit v aristokratické či zámožné rodinĕ a za špatné činy se můžeme narodit do říše zvířat nebo dokonce do nižších životních forem, ale v každém případĕ zrození znamená otroctví a ten, kdo usiluje o vĕdomí Kršny, usiluje o vysvobození z otroctví transmigrace. Jakoupak výhodu může mít narození v bohaté či aristokratické rodinĕ, nevyprostíme-li se ze svých hmotných utrpení? Ať už se tĕšíme z plodů svých dobrých skutků, nebo trpíme následky tĕch špatných, musíme přijmout hmotné tĕlo a takto snášet materiální strasti.
(z knihy Rája-vidyá - královské poznání, kapitola 7.: Poznání jako víra v gurua a odevzdanost Kršnovi)
"Poznání a realizace"-Šríla Bhaktivédanta Vana Maharádža
.jpg)
Všechna zjevená védská písma, včetně Purán a Upanišád, oslavují společnost se sadhuem (sadhu – svatá osoba). I když se dostanete do této společnosti jen na kratičký okamžik, dosáhnete dokonalosti. Sadhu-sanga znamená poslouchat hari-katha (příběhy o Krišnovi nebo o Bohu) s vírou, hraní bhajanů a sadhana a zpívání Svatých jmen. Neměli byste to jen poslouchat jedním uchem tam a druhým ven. Ti, kteří to dělají, jsou hlupáci. Inteligentní osoba poslouchá povídání o Bohu ušima, uchová si to v srdci a pak to převede do praxe. Taková osoba nakonec dosáhne cíle dokonalosti. Je pravda, že posloucháte spoustu věcí, ale pokud nepraktikujete to, co slyšíte, není to dokonalé poslouchání. Například vás mohu požádat o sklenici vody. Můžete slyšet mou prosbu, ale jestliže mi ve skutečnosti nepřinesete tu vodu, neposloucháte doopravdy. Když mi náležitě nabídnete vodu, vaše poslouchání dosáhne dokonalosti. Podobně vám mohu říci, abyste zpívali Svatá jména a můžete slyšet má slova a říct, že posloucháte. Avšak doopravdy neposloucháte, pouze když to děláte nebo praktikujete, je vaše poslouchání dokonalé. Nejprve poslouchání dává poznání, nebo džňána (jñana), jako když vás požádám, abyste zpívali Svatí jména. Slovo vidžňána (vijñana) znamená realizace. Když dokonale zpíváte Svatá jména, tomu se říká vidžňána. Takže džňána a vidžňána jsou v tomto pořadí poznání a realizace.
"Mise Šrí Čaitanji Maháprabhua" - Šrí Šrímad Bhaktivédanta Nárájana Maharádža
Je nezbytné, abychom vyvinuli láskyplný vztah s Kršnou, jenž je zosobněním lásky a náklonnosti. Čaitanja Maháprabhu přišel do tohoto světa, aby nás o tom učil a řekl nám o nejlepším způsobu, jakým je možné Kršnu milovat – následováním gópíí z Vradži. Čaitanja Maháprabhu je Samotný Kršna a sestoupil, neboť je velice milostivý. Má rád všechny bytosti, protože jsou části jeho částí. Přišel nám dát lásku a náklonnost ke Kršnovi, přivést nás k Němu blíže a odnaučit světskému životu, falešnému egu a falešné radosti v tomto světě. Čaitanja Maháprabhu nám nabízí věčnou radost, lásku a náklonnost proto, abychom se stali opravdově šťastnými a spokojenými. Ale dokud neobdržíme Jeho dar, štěstí nedosáhneme. Čaitanja Maháprabhu přišel do tohoto světa s novým poselstvím, díky němuž mohou být všichni lidé šťastni. Dal vysokou filozofii lásky, prémy vysoce postaveným oddaným, jednoduchým způsobem kázal ostatním, kteří nebyli na takové úrovni, a dokonce, když procházel džunglí na Své cestě do Vrindávany, obdařil božskou láskou tygry, medvědy, slony a mnohá další zvířata. O tom všem se můžeme dozvědět čtením Čaitanja-čaritamrty (kniha o životě Šrí Čaitanji Maháprabhua).
"Čistá láska a náklonnost" - Šrí Šrímad Bhaktivédanta Nárájana Maharádža
Mám radost z toho, že mohu cestovat a kázat v západních zemích. Nepřišel jsem však učit nic nového. Pouze následuji Šrílu Bhaktivédantu Swámího Maharádže (zakladatele Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny ISKCONu), učím totéž, co přišel učit on. Šríla Swámí Maharádža je mým blízkým přítelem a šikšá-guruem. Do tohoto světa nepřinesl nic nového, naopak, jednoduše předal to, co obdržel od svého Gurudévy nitjalílí pravišta om višnupády Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatí Gosvamí Maharádže Prabhupády a všech ostatních učitelů naší učednické posloupnosti, přicházející od Čaitanji Maháprabhua.
Šrí Čaitanja Maháprabhu je ve skutečnosti Šrí Kršna Samotný, Nejvyšší Osobnost Božství, který přišel v podobě Svého vlastního oddaného proto, aby nás učil o způsobu transcendentální oddané služby, pomocí níž k Němu můžeme vyvinout čistou lásku a náklonnost.
V tomto světě není možné najít štěstí
Šrí Čaitanja Maháprabhu a všichni učitelé v Jeho linii mají jediné přání, abychom byli šťastni. Každý touží být šťastný, ale v tomto světě většinou najdeme velice málo opravdové radosti a náklonnosti, a i ty provází zármutek a utrpení. Mohli bychom se zeptat, proč nejsme šťastni, přestože máme tolik bohatství? Měli bychom se nad tím zamyslet. Napoleon ani prezident Kennedy nebyli žebráci. Princezna Diana také nemusela žebrat na ulici, nebyla hloupá, ošklivá či nevzdělená. Právě naopak, měla dobrou pověst, byla slavná, krásná a princ Charles byl jejím manželem, ale přesto nebyla šťastná.
Proč jsou lidé, kteří zjevně nestrádají, přes svoje bohatství a majestát nešťastní? S velkou vážností bychom se nad tím měli zamyslet. Nepřemýšlíme-li takovým způsobem, pak nejsme o nic lepší než zvířata.
Slyšeli jsme o Mussolinim, který byl díky své politické síle velice mocný, a také Hitlerovi, který byl dokonce ještě mocnější, přesto ani jeden z nich nebyl šťastný. Měli bychom se zamyslet nad naším současným způsobem života a uvědomit si budoucnost, která nás čeká, a zeptat se sami sebe: „Přinese mi mé současné jednání a cesta, již následuji, opravdovou radost a štěstí?“ Položením takovéto otázky si uvědomíme, že kráčíme stejným směrem, jakým šli lidé před námi. Směrem, jenž je neučinil šťastnými, a pokud si i my vybereme jejich cestu, budeme stejně nešťastní.
Je mnoho bohatých lidí, prezidentů států a premiérů vlád, kteří jsou nešťastní, bez ohledu na své velké bohatství a možnosti smyslových radostí. Jednoho dne zestárnou a zemřou jako každý jiný a opustí vše, co v tomto světě měli.
Co se týče materiálního pokroku, v dnešní době nastal velký pokrok, od kuchyně až po lékařskou vědu. Dostáhli jsme mnohých objevů, zejména v oblastech komunikace, dopravy a lékařství. Jsou-li poškozeny nějaké části těla nebo orgány, dokážeme je vyměnit. Oči mrtvého jsou vyjmuty a transplantovány slepci, který začne vidět. Dnešní chirurgové dokonce dokáží dát zdravé srdce namísto nemocného. Přesto všechno musíme zestárnout a zemřít.
Ve srovnání s ostatními zeměmi stojí Amerika na prvním místě, ale jsou Američané šťastní? Je-li tomu tak, proč se tedy mezi sebou tolik hádají a proč mnozí z nich spáchali sebevraždu? Je nezbytné porozumět tomu, že nás materiální pokrok neučiní šťastnými.
( z knihy "Štěstí v ráji hlupáků" aneb Nepatrnost hmotného štěstí, přeloženo z přednášek v Murrwilumbahu, Austrálii)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)