"Guru musí být uttamá adhikárí"-Šríla Gour Govinda Swami Mahárádž

"Guru, jenž není uttamá-adhikárí, vás nedokáže vést k lotosovým chodidlům Krišny, konečnému cíli, poněvadž tam nedošel. Ušel jen částečnou vzdálenost, jak může vést? Proto Guru musí být uttamá adhikárí, zcela následovat pokyny svého Gurua, být velmi drahým žákem svého Gurua."

"Nebuďte podvedeni"-Šríla Bhakti Siddhánta Sarasvatí Thákur Prabhupád

„Ve světě plném podvodníků, jsou podvodníci uctíváni. Ryzí oddaní, jež nesvádějí lidi, v tomto světě nejsou vážení. Stalo se módou být podváděn těmi, kdo klamou lidi ve jménu Hari-kathá. Opravdoví oddaní a ti, jež odhalují neoddané, jsou často mylně považováni za obyčejné osoby, jelikož neoddaní a podvodníci klamou běžné lidi tím, že nazývají tyto oddané podvodníky. Tímto způsobem se pokouší udržet svůj podvod. Klamná energie živým bytostem nedovoluje být upřímnými za žádnou cenu. Proto aranžuje různé fígle, aby držela lidi stranou od společnosti skutečných oddaných.“

"Šrímad Bhágavatam 3.16.26"-Šríla Bhaktivedanta Swami Mahárádž

"Závěr je takový, že nikdo nepoklesne z duchovního světa, či z Vaikunthy, neboť je to věčný příbytek." (Šríla Bhaktivedánta Swámí Prabhupád - Šrímad Bhágavatam 3.16.26)

"Původ duše"-Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dev-Gosvámí Mahárádž

Již odjakživa se člověk tázal na původ duše. V této stručné kapitole Šrídhar Mahárádž odpovídá na nejdůležitější ze všech otázek: "Kdo jsem? Odkud jsem přišel?" "

  Jak se duše poprvé objeví v tomto světě? Z jakého stupně duchovní existence poklesne do hmotného světa?" To je rozsáhlá otázka, která vyžaduje určitou všeobecnou informaci.

  Existují dvě třídy duší, džív, které přicházejí do tohoto světa. Jedna třída sestupuje z duchovních planet Vaikunthy podle potřeby nitja-lílá, věčných zábav Krišny. Ostatní přicházejí z důvodu pod­míněnosti. Brahmadžjóti, nerozlišná okrajová sféra, je zdrojem ne­konečných duší, džív, atomických duchovních částic neodlišného charakteru. Paprsky Pánova transcendentálního těla jsou známy jako brahmadžjóti a kuželem paprsku brahmadžjóti je džíva. Džíva, duše, je atomem v této záři a brahmadžjóti je produktem neko­nečného množství atomů, džív.

  Duše obecně emanují z brahmadžjóti, jež je živoucí a roz­pínající se. V rámci rovnováhy brahmadžjóti dochází k jejímu na­rušení a nastává pohyb. Z nerozlišnosti počíná rozlišnost. Z čisté plochy uniformního vědomí povstává individuální vědomí. Neboť džíva je vědomá, je obdařena svobodnou vůlí. Proto si z okrajového postavení vybírá buď stranu exploatace, nebo stranu oddanosti.

,Krsna bhuli' sei jiva anadi bahirmukha. Anádi znamená to, co je bez počátku. Když vstoupíme do země exploatace, vstou­píme do faktoru času, prostoru a myšlenky. Budeme-li vykořisťovat, pak akce a reakce počne v negativní zemi půjčky. Přestože se snažíme stát se pány, ve skutečnosti ztrácíme.

 Služebníky Goloky a Vaikunthy je také možné vidět, jak se nacházejí v rámci brahmándy, hmotného vesmíru, to však je pouze hra, lílá. Přicházejí jen, aby se zúčastnili Pánových zábav, a pak se vracejí. Pokleslé duše sestupují z okrajového postavení v brahmadžjóti, a ne z Vaikunthy. První postavení duše v hmotném světě bude na úrovni Brahmy, stvořitele. Postupně ji její karma může vést do těla zví­řete, např. tygra, kde bude obklopena tygří mentalitou, nebo do těla stromu či rostliny, kde může být obklopena jinými rozličnými po­city. Takto se zaplete do akce a reakce. Případ je jasný; analyzovat příběhy jednotlivých atomů není třeba. Zajímá nás všeobecný fakt: jak transformace materiální koncepce vyvěrá z čistého vědomí.

 ELEKTRONY VĚDOMÍ

   Hmota není nezávislá na duchu. V brahmadžjóti jsme vyvá­ženi v okrajové síle jako nekonečné množství drobnobodů, ducho­vních paprsků, elektronů vědomí. Vědomí znamená být obdařen svobodnou vůlí, protože bez svobodné vůle nemůže žádné vědomí vzniknout. Atomický drobnobod vědomí má svobodnou vůli velmi omezenou, a tak zneužitím své svobodné vůle si některé duše zvolily tento hmotný svět. Odmítly se podrobit svrchované autoritě; chtěly vládnout. A tak se zárodečnou myšlenkou dominance vstou­pí džívy do světa exploatace. V Bhagavad-gítě (7.27) stojí:

 iccha-dvesa samutthena
dvandva-mohena bharata
sarva-bhutani sammoham
sarge yanti parantapa

 "V džívě se v základní podobě probudí dva principy: ne­návist a žádost. Poté duše postupně klesá dolů a mísí se se světským světem." Nejprve se v základní podobě vyvíjejí přitažlivost a odpor, asi právě tak jako se na výhonku rozvinou dva lístky. A postupně tyto dva principy pomohou duši ponořit se hluboko do tohoto hmotného světa. Po odchodu ze světa exploatace se duše může vrátit do svého původního postavení v brahmadžjóti jako duch. Jestliže však du­še nashromáždila tendenci k oddanosti díky svým předchozím od­daným činům, pak se zde nezastaví; pronikne brahmadžjóti a po­stoupí k Vaikuntě.

Proč přišla duše do světa exploatace a ne do světa oddanosti? To je třeba připsat její vnitřní povaze, která je obdařena svobodnou vůlí. Je to svobodná volba. Je to řádně doloženo v Bhagavad-gítě (5.14):

na kartrtvam na karmani 
lokasya srjati prabhuh na
 karma-phala-samyogam 
svabhavas tu pravartate 

"Duše je zodpovědná za svůj vstup do země exploatace. " Zod­povědnost leží na duši, jinak by byl Pán zodpovědný za její ne­šťastnou situaci. Krišna však praví, že niterná svobodná vůle duše je zodpovědná za zapletení v hmotném světě. Duše je vědomá a vědomí znamená obdařena svobodou. Jelikož je duše atomická, její svobodná vůle je nedokonalá a zranitelná. Následkem této, svo­bodné volby některé duše jdou do hmotného světa a jiné do duchovního. Zodpovědnost tedy leží na individuální duši.

 PRÁVO CHYBOVAT

 Jednou se indický politický vůdce Šyámasundara Čakravartí zeptal našeho duchovního učitele Prabhupády: "Proč udělil Pán džívě tolik svobody?" Prabhupáda mu řekl: "Bojujete o svobodu. A ne­znáte cenu svobody? Bez svobody je duše pouhou hmotou. " Svoboda nám nabízí možnost jednat správně či chybovat. Jednou řekl Gándhí­ britským úřadům: "Chceme svobodu." Odpověděli: "Nejste schopni si sami vládnout. Až na to budete mít, dáme vám ji." Nakonec jim řekl: "Chceme svobodu, abychom mohli chybovat." Svoboda tedy nezaručuje pouze správné jednání; svoboda má svou cenu nezá­vislou na správnosti či chybnosti.

 Svobodná vůle je absolutní jen s Absolutní Pravdou. Jeli­kož jsme koneční, naše svobodná vůle je nesmírně malá. Je zde možnost chybovat. Naší první volbou bylo vládnout, a tak jsme po­stupně vstoupili do světa nadvlády. Následkem tohoto prvního činu se odehrálo vše ostatní. V různých rodech se vyčlenily různé dru­hy bytostí od polobohů až ke stromům a kamenům. Vodní těla, vzdušná těla, vše co zde nalézáme, se takto vyvinulo. Aktivujícím principem v jakékoli podobě embryologického vývoje je duše, a z duše se vše vyvinulo.

"Vaším jediným úkolem by mělo být potěšit Krišnu"-Šríla Bhaktivedanta Swami Mahárádž

Madhudvišá: Prabhupádo, když jsme venku na sankírtanu, zpíváme, jak nejlépe bychom mohli zapojit dav, aby se přidal a zpíval s námi?

Prabhupád: Nejlepší je dál zpívat. Vaše věc není, chci říci, uspokojit dav. Vašim úkolem je uspokojit Krišnu, a poté bude dav přirozeně uspokojen. Nechystáme se uspokojit dav. Chystáme se jim něco předat, Krišnu. Měli byste tedy být velice opatrní, zda přinášíte Krišnu správným způsobem. Tehdy budou spokojeni. Vaším jediným úkolem by mělo být potěšit Krišnu. Poté bude všechno potěšeno. Tasmin tušte džagat tušta. Jestliže je Krišna potěšen, pak je potěšen celý svět.

Když na kořen nalijete vodu, pak je automaticky roznesena do všech částí stromu. Tudíž Krišna je vysoký strom, kořen vysokého stromu, a vy mějte ve zvyku Ho zalévat, zpívejte Haré Krišna a dodržujte usměrňující pravidla, všechno bude v pořádku.

(Přednáška Jeho Božské Milosti A.Č. Bhaktivedánty Swámího Prabhupády k Bhagavad-Gítě 7.1 - Los Angeles, 2. prosince 1968)

"Krišna kírtan není určen pro pobavení veřejnosti"- Šríla Bhaktivedanta Swami Mahárádž

"Krišna kírtan není určen pro pobavení veřejnosti, k předvádění umění. Je to živoucí služba Pánu. Nestaráme se tedy příliš o umělecké podání Krišna kírtanu, nýbrž chceme vidět, jak moc oddaný uspokojuje Svrchovanou Vůli."

 (Prabhupádův dopis Jadurani, 12. prosince 1967)