Nejdříve se s vámi chci podělit o jednu myšlenku. Ačkoliv nejsou v duchovním světě k ničemu používány technické pomůcky, používáte je stále. Jsou hlavní pomůckou ve vaší duchovní sádhaně. Snažíte se získat pomocí kazety duchovní výcvik, přestože jsou v duchovním světě tyto pomůcky nepotřebné. Snažíte se vše zaznamenat na zvukový pás. Potom se cvičíte v opakovaném poslechu tohoto zvuku, tak, jako když se cvičíte ve zpěvu sa re ga ma. To je v pořádku, ten zvuk je správný, ale nelze ho slyšet v duchovním světě. Tento druh sádhany se v duchovním světě nepoužívá.
Duchovní život závisí na duchovních pomůckách, nikoliv na hmotné technice. Stroje nám nemohou pomoci pochopit písma, jako Šrímad Bhágavatam. Nahrával si Šukadéva Gosvámí slova Vjásadévy na zvukový pás? Čteme Šrímad Bhágavatam, ale nemůžeme ho pochopit pouhým čtením. Když slyšíte slova vaišnavy, můžete odevzdat svá srdce jen, jste-li jím požehnáni. Správné pochopení je možné pouze díky milosti tohoto oddaného, ne díky napodobování.
Matka Jašóda volá na Šrí Kršnu: „Lálá, ájao! Mé milé dítě, pojď sem!“ Na její žádost přijde ihned. Mohli byste si nahrát toto volání Jašódy na pásku a pak se cvičit ve vydávání stejného tónu, jako zpěváci. Budete-li schopni vydat totožný zvuk s matkou Jašódou, zjeví se vám potom Kršna?
Kde je chyba? Co tu schází? Je to oddanost, bhakti, ta schází. Slova a zvuk lze využít jen tehdy, jsou-li naplněny oddaností. Přijmout jednoduše jen zvuky a číst písma je bez užitku. Na tomto místě bych rád vzpomenul jednu Kršnovu příhodu.
Jednou vedli Kršna a Jeho přátelé krávy na pastvu v zemi Vrndávaně. Jeden ze sakhí řekl: „Tak často nám ukazuješ svoji sílu a moc, umíš zabít rákšasy a duchy. Umíš ale také překonat démona hladu, žijícího v našem břichu? Máme hlad! Můžeš ho zahnat?“ Kršna řekl: „Ano, pokud se budete přesně řídit mými pokyny. Jděte na místo, kde právě bráhmani obětují do ohně. Řekněte jim, že Balaráma a já jsme tu a máme velký hlad.“
Pasáčci následovali Kršnova slova a poprosili bráhmany o něco k jídlu. Bráhmanové jim ale nevěnovali žádnou pozornost. Mysleli si: „My jsme bráhmanové. Provádíme tu oběť. Pokoušíme se nakrmit Kršnu touto obětí.“ Ačkoliv je Kršna prosil osobně o něco k jídlu, nevěděli, co mají dělat.
Chlapci se zklamaně vraceli zpět a byli z věčného běhání sem a tam ještě hladovější. Kršna jim řekl: „Pokuste se o to ještě jednou. Tentokrát jděte k ženám těchto bráhmanů a řekněte nejdřív mé jméno a teprve potom Baladévy Prabhua. Jistě budete úspěšní.“
Chlapci se odebrali k ženám bráhmanů a vše jim povyprávěli. Jakmile ženy uslyšely, že přišel Kršna a prosil hladový o něco k jídlu, daly se do pohybu. Vzaly všechny preparace ze svých kuchyní a vydaly se na cestu. Bráhmani volali. „Co to má znamenat? Naše ženy pobíhají po ulici! Nezeptaly se nás na svolení a přesto odtud utíkají!“ Okamžitě opustili místo obětního ohně, aby své ženy zastavili. „Nedostali jste od nás svolení někam odejít. Proč běžíte pryč?“ Ženy odpověděly: „V tomto případě není nutné vás o něco žádat. Jdeme za Šrí Kršnou. Provádíme všechny naše oběti vždy jen pro Něho. Nebudeme poslouchat vaše námitky. Tentokrát neuposlechneme. Vy nás nemůžete zachránit před smrtí, ale Kršna je schopen ochránit každého. Otec nemůže před smrtí ochránit ani své dítě, ale my všichni jsme v bezpečí u Kršny.“
gurur na sa syāt sva-jano na sa syāt
pitā na sa syāj jananī na sā syāt
daivaṁ na tat syān na patiś ca sa syān
na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum
Ten, kdo nedokáže vysvobodit své svěřence z cesty opakovaného rození a umírání,se nemá nikdy stát duchovním mistrem, otcem, manželem, matkou nebo uctívanýmpolobohem. (Š.B.5.5.18)
Z tohoto důvodu je nejpřednější povinností sloužit Kršnovi a nikomu jinému. Kršna říká v Gítě:
sarva-dharman parityajya
mam ekam saranam vraja
aham tvam sarva-papebhyo
moksayisyami ma sucah
Zanech všech druhů náboženství a odevzdej se jen Mně. Já tě oprostím od všech následků za hříšná jednání. Neboj se.
Jeden z bráhmanů zamkl svou ženu násilím v její místnosti, načež opustila své tělo, aby se mohla setkat s Kršnou. Ženy ostatních bráhmanů neuposlechly slov svých mužů a donesly Kršnovi svá jídla. Kršna řekl: „Zachovaly jste se správně, nebudete vystaveny žádným špatným reakcím.“ Potom se Kršna, Balaráma a ostatní najedli. Když dojedli, řekl Kršna: „Nyní se musíte vrátit.“ – „Proč?“ ptaly se. „Přišly jsme za Tebou a vzdaly se přitom všech povinností vůči svým manželům, rodičům a příbuzným. Už nás nepřijmou. Jak se k nim můžeme vrátit?“ Kršna odpověděl: „Neudělaly jste žádnou chybu, podívejte se – polobozi a jejich ženy opěvují vaše jednání. Ujišťuji vás, že vás vaši muži a příbuzní nezavrhnou, ale naopak vás přijmou. Rychle se vraťte.“ Ženy řekly: „Ale jak se můžeme vrátit? Řekl jsi: yad gatva na nivartante tad dhama paramam mama. Když k
Tobě někdo dospěje, už se nemusí nikdy vrátit. To jsou Tvá vlastní slova, nemůžeš nám tedy jednoduše říct, že se máme vrátit zpět. Musíš držet slib.“ Jaká byla Kršnova odpověď? Řekl: „Takto nemluvte. Sloužily jste Mně, ale nejste s to, být neustále v Mé společnosti.“
Ženy se zeptaly: „Proč nejsme kvalifikované k tomu, být neustále ve Tvé společnosti a ve společnosti gópií? Prosím, požehnej nám, abychom Ti mohli denně donášet chutná jídla, mantry, arotik a jiné pěkné věci.“
Pokuste se porozumět, že přes všechny láskyplné oběti nebylo dosaženo způsobilosti, být společně s Kršnou. Je třeba ještě více. Přejeme si být společně s Kršnou a gópiemi. Ale je to tak snadné? Oddaným, jako ženám bráhmanů, bylo zabráněno ve věčném společenství s Kršnou. Samotný Brahmá se obával zůstat ve Vrndávaně a zrovna tak i Uddhava: „Ne, já nejsem kvalifikovaný mít společnost Vradžandranandů. Budu se považovat za požehnaného, budu-li smět zde být rostlinou.“
Zeptejte se sami sebe: „Kdo jsem?“ Musí být vykonáno ještě tak mnoho sádhanabhadžanu.
Je před námi ještě mnoho sádhany:
adau sraddha tatah sadhu-
sango 'tha bhajana-kriya
tato 'nartha-nivrttih syat
tato nistha rucis tatah
athasaktis tato bhavas
tatah premabhyudancati
sadhakanam ayam premnah
pradurbhave bhavet kramah
Na začátku zde musí být víra. Potom se vyvine zájem o společnost oddaných, potom je člověk zasvěcen duchovním mistrem, dodržuje regulující zásady a vykonává jeho pokyny. Takto se zbaví svých špatných zvyků a dosáhne stálosti v oddané službě. Potom se vyvine chuť a připoutání. To je cesta sádhana-bhakti. Pozvolně se stanou emoce intenzivnějšími a probudí se láska k Bohu. To je postupný vývoj pro oddaného, zajímajícího se o Kršna - vědomí. (B.r.s.1.4.15-16)
Jaké knihy by měly být čteny žáky první třídy? Jsou jim určeny knihy všech stupňů tříd? Měli by číst zkrátka vše možné? Myslíte si: „To je ta nejlepší kniha! Z té můžu získat pokročilé vědomí!“ Tato kniha ale není určena pro vás. Pro vás je nejlepší začít knihami 1. a 2. třídy. Měli bychom přijmout sádhanu odpovídající naší kvalifikaci. Nebuďte netrpěliví při pozorování činnosti žáků vyššího stupně. Na každé úrovni byste měli brát ohled na vaše schopnosti.
naitat samcarej jatu manasapi hy anisvarah
vinasyaty acaran maudhyad yatharudro 'bdhi-jam visam
Ten, kdo není žádným velkým panovníkem, by neměl imitovat chování vůdčí osobnosti, ani v duchu. Když toto chování, díky své hlouposti, obyčejná osoba přijme, jednoduše se zničí, tak jako ten, kdo není Rudra a popíjí oceán jedu. (Š.B.10.33.30) Ten, kdo není Rudra, Šiva, by neměl pít oceán jedu. Měli bychom jednat a myslet tak, jak to přísluší našemu stupni a nežádat to, co je relevantní pro oddané, nacházející se na vyšším stupni.
Žádné komentáře:
Okomentovat