"Principy poznání a odpoutanosti"-Šríla Bhaktivedanta Swami Mahárádž

Principy poznání a odpoutanosti jsou dvĕ důležité složky na cestĕ transcendentální realizace. Celý duchovní proces vede k dokonalému poznání všech hmotných i duchovních vĕcí a výsledkem tohoto dokonalého poznání je, že se odpoutáme od náklonnosti k hmotĕ a přilneme k duchovním činnostem. Odpoutání se od hmotných vĕcí neznamená, že začneme být úplnĕ neteční a lhostejní, jak se domnívají lidé s chabým poznáním. Naiṣkarmya znamená, že osoba nekoná činnosti, jež by vytvářely dobré či špatné výsledky. Negace neznamená negaci pozitivního. Negace nepodstatného neznamená, že negujeme podstatné. Obdobnĕ ani odpoutanost od hmotných podob nepředstavuje popírání pozitivních podob. Účelem bhakti je zrealizovat pozitivní podoby. Když si uvĕdomíme pozitivní podobu, automaticky vyloučíme negativní podobu. S rozvojem bhakti, pozitivní služby pozitivní podobĕ, se proto človĕk přirozenĕ odpoutá od nižších vĕcí a přilne k vyšším. Stejným způsobem odvádí bhakti človĕka od hmotného smyslového požitku, jelikož je tím nejlepším zamĕstnáním pro živou bytost. To je příznak čistého oddaného. Není to blázen, nezabývá se nižšími energiemi a neuznává ani materiální hodnoty. Toho nelze dosáhnout suchými úvahami. Ve skutečnosti se to dĕje milostí Všemocného. Čistý oddaný má všechny ostatní dobré vlastnosti – poznání, odpoutanost atd. Naopak ten, kdo má pouze poznání či odpoutanost, nemusí být nezbytnĕ dobře obeznámený s principy bhakti. Bhakti je tím nejvyšším zamĕstnáním pro lidskou bytost.

Poznání vyplývající z praktikování bhakti nám umožňuje odpovĕdĕt si na otázku „Kdo jsem?“ V podmínĕném stavu života trávíme své dny nikoliv s poznáním, nýbrž v nevĕdomosti, stejnĕ jako zvířata. Zvířata postrádají poznání o svém vlastním já, jsou neustále pohroužená v tĕlesném pojetí života. Pes si myslí: „Já jsem pes. Jsem toto tĕlo.“ On samozřejmĕ neví, zda je pes, nebo kočka. To my jsme mu dali jméno „pes“. On ví pouze jedno: „Jsem toto tĕlo, a tak či onak musím vyhovĕt potřebám tohoto tĕla.“ To je to jediné, o co se stará. Celý den i noc se pouze snaží uspokojit potřeby svého tĕla. To je nevĕdomost.

Když už nejsme kočky a psi, ale lidské bytosti, můžeme pochopit, že „nejsem toto tĕlo, jsem duše“. Védánta-sútra proto uvádí athāto brahma-jijñāsā: „Získali jsme lidskou podobu, a proto bychom se teď mĕli dotazovat na Absolutní Pravdu.“ Lidské tĕlo obdržíme poté, co jsme se po nesčetnĕ mnoho let převtĕlovali až 8 000 000 nižšími formami života. Tento život bychom tudíž nemĕli promarnit tím, že budeme žít jako kočky a psi – pouze jíst, spát, bránit se a pářit se. Tyto tĕlesné žádosti jsou společné zvířatům i lidským bytostem. Jaká je však zvláštní výhoda lidského života? Človĕk je schopen porozumĕt, jakou má život hodnotu, jaké existují životní problémy a jak tyto problémy vyřešit. To je lidský život. Nemĕli bychom pouze trávit své dny jako kočky a psi tvrdou prací, abychom uspokojili naše tĕlesné žádosti.

Písma znovu a znovu varují před takovýmto pokleslým životem. Pán Rišabhadéva říká (Bhág. 5.5.1): nāyaṁ deho deha-bhājām nṛ- loke kaṣṭān kāmān arhate viḍ-bhujāṁ ye: „Tato lidská podoba není určená pro náročné uspokojování smyslů, jako to dĕlají prasata požírající výkaly.“ Jíst je samozřejmĕ nezbytné, ale vesnické prase požírá tu nejodpornĕjší vĕc – výkaly, a vyhledává je celý den i noc. Jestliže lidské bytosti vytvářejí takzvanou civilizaci, ve které pak musí dnem i nocí tĕžce pracovat, aby mĕli co jíst, pak jejich životy v takové civilizaci nejsou o nic lepší než životy prasat. Tohle není lidský život. Lidský život by mĕl