cintāmaṇir jayati somagirir gurur me
śikṣā-guruś ca bhagavān śikhi-piñcha-mauliḥ
yat-pāda-kalpataru-pallava-śekhareṣu
līlā-svayaṁvara-rasaṁ labhate jayaśrīḥ
„Všechna sláva Čintámani a mému zasvěcujícímu duchovnímu mistrovi Somagirimu. Všechna sláva mému vůdčímu duchovnímu mistrovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, jehož hlava je zdobena pavími pery. Ve stínu jeho lotosových chodidel, shodných se stromy přání, se raduje Džajašrí (Rádhárání) v transcendentálním prožitku věčné společnice.“
Všechna sláva tomu, jemuž je Šrí Kršna, srdce a duše Šrí Rádhy, milejší než-li vlastní život. Buď mu věčná sláva, tomuto nayantárovi, jenž je hvězdou v oku Šrí Rádhy. Buď věčná sláva tomu, jenž je věčným společníkem Gaurángy a Šrí Šrí Rádhá - Góvindy a který představuje pro tak pokleslé duše, jako jsem já, jediné útočiště a životní sílu, jediného přítele. Všechna sláva Šrí Gurudévovi, mému věčnému duchovnímu mistrovi, úctyhodnému Pánovi mého srdce, nejstatečnějšímu osvoboditeli pokleslých, bezbřehému oceánu milosti. Věčná sláva tomuto přání vyplňujícímu drahokamu (čintámani svarúpa), Šrí Šrímad Bhaktisiddhánta Sarasvatí Prabhupádovi, osobnímu společníkovi Gaury a Rádhy (gaura-rádhe nidžadžana). Prach jeho lotosových chodidel, o nějž neustále usiluji, je mým jediným cílem a nezbytností. Kéž by o mě zavadil pohledem tento prabhu, jenž přehlíží chyby ostatních (adoša darší) a je přítelem nízkých a pokleslých (diná bandhu). Nechť, díky svým vlastnostem, dokáže odpustit přestupky tak pokleslého služebníka, jako jsem já a poskytne mi tak možnost mu věčně sloužit. To je má jediná prosba a mé odevzdání se jeho lotosovým chodidlům. Jsem nevědomý, slepý a pokleslý. Nevím nic, ale pokusil jsem se pochopit, co přináší štěstí a co nikoliv. Můj šrí-guru-pada-padma přišel z Gólóky do tohoto světa jako vždy jen proto, aby mi pomohl. Jeho srdce bylo obtěžkáno starostí, když viděl moji vzpurnou povahu a po nějakém čase se vrátil zpět, do svého věčného domova. Očistil svojí milostí lidi slepé nevědomostí, jako jsem já, tím, že dokázal, že není jiné cesty k dosažení blaha, než-li sádhu-sangy a jiné cesty k dosažení milosti a služby Bhagavánovi, než-li sádhu-seva a sádhu-krpa. Pouze ti, kdo jsou bezmezně odevzdáni Šrí Kršnovi a svůj život zcela zasvětili Bhagavánovi jsou sádhuové. Pouze společnost takových sádhuů je pro nás žádoucí, neboť pouze v ní je nám žehnáno tím nejvyšším. Dá se tedy říct, že sádhuové jsou esencí našeho života. Nikdo mi není laskavějším pomocníkem a přítelem, než-li sádhu, nebo bhaktové Gaurasundary. Díky milosti mého Gurudévy jsem dostal možnost přijmout toto příznivé poselství (váni). Neměl jsem pouze příležitost mu naslouchat, nýbrž se s ním i s jeho
společníky osobně stýkat. Pouze takto dosáhla tak pokleslá duše, jako já, úspěchu. Jak jinak mohu tedy nalézt útočiště, či podporu, než modlitbou k lotosovým chodidlům mého
prabhua, jenž je osvoboditelem pokleslých a přítelem tohoto světa? Proto se k němu modlím se sepjatýma rukama a klaním se.
adadanas trnam dantair idam yace punah punah
srimad-rupa-padambhoja-dhulih syam janma janmani
Tato pokleslá duše stojí se stéblem trávy mezi zuby a bez ustání se modlí, život za životem, o požehnání prachem z lotosových chodidel Šríly Rúpy Gosvámího.“ (Šríla Raghunátha dása Gosvámí, Šrí Dána-keli Čintámani 175)
Není pro nás jiné cesty k dosažení blaha, než prostřednictvím sádhu-sangy a proto stojí ve Šrímad Bhágavatamu (11.26.26) tento pokyn:
tato duhsangam utsrjya
satsu sajjeta buddhiman
santa evasya chindanti
mano-vyasangam uktibhih
„Inteligentní osoba by se proto měla vzdát nevhodné společnosti, a místo toho
přijmout společnost svatých oddaných, jejichž slova přetnou excesivní upoutání mysli.“
Měli bychom přijmout sat-sangu a opustit všechny druhy asat-sangy. Díky vlivu sádhu-sangy, jinými slovy, díky toku mocných slov z lotosových úst čistého oddaného, budou navždy a definitivně odstraněny skryté fantazie mysli ve formě smyslového požitku a také touha po odříkání. Pro toho, jemuž jsou sádhu-sanga a sádhu-seva lhostejné, není cesty k dosažení štěstí a bhágavat-príti. Ačkoliv je sádhu-sanga extrémně vzácná, není zcela nedosažitelná pro toho, kdo se o ni vážně a upřímně modlí s poznáním, že je v tomto světě asádhuů (neoddaných) velmi těžké nalézt společnost oddaných. Bhagaván se milostivě zjevil v tomto světě, aby daroval svoji společnost a někdy posílá své důvěrné společníky. Ve Šrí Čaitanja Čaritámrtě stojí psáno:
sadhu paiya kasta bada jivera janiya
sadhu-guru rupe krsna aila nadiya
„Protože věděl, že je pro džívu nesmírně těžké setkat se se sádhuem, zjevil se Kršna Samotný jako sádhu a guru v Nadíyi.“
sri-krsna-caitanya ara prabhu nityananda
yanhara prakase sarva jagat ananda
„Zjevení Šrí Kršny Čaitanji a Prabhu Nityánandy naplnilo svět radostí.“ (Šrí Čaitanja Čaritámrta, Adi 1.87)
dui bhai hrdayera ksali’ andhakara
dui bhagavata-sange karana saksatkara
„Oba tito bratři (Šrí Čaitanja a Šrí Nityánanda) rozptýlili hloubkou svých srdcí temnotu a pomohli nám tak setkat se s oběma druhy bhágavatů (osoby či věci, vztahující se k Osobnosti Božství).“ (Šrí Čaitanja Čaritámrta, Adi 1.98)
eka bhagavata bada—bhagavata-sastra
ara bhagavata—bhakta bhakti-rasa-patra
„Jedním bhágavatou je významné písmo Šrímad Bhágavatam a druhým je čistý oddaný, ponořený v rásách láskyplné oddanosti.“ (Šrí Čaitanja Čaritámrta, Adi 1.99)
dui bhagavata dvara diya bhakti-rasa tanhara hrdaye tanra preme haya vasa
„Prostřednictvím obou těchto bhágavatů uděluje Pán do srdce živé bytosti rásu z transcendentální láskyplné služby a takto se dostává Pán v srdci svého oddaného pod nadvládu jeho lásky.“ (Šrí Čaitanja Čaritámrta, Adi 1.100)
Jsou dva druhy sádhuů: šástry (zjevená písma) a bhaktové (oddaní). Oba provádějí kírtan, to znamená, že oba dokáží oslavovat témata o Bhagavánovi a Jeho oddaných. Šástra a bhaktové jsou jedinými laskavými příteli džívy a proto jsou životem džívy. Ti, kdož jsou inteligentní a neustále se zaměstnávají hledáním pravdy a cesty věčného blaha, nedokáží žít bez společnosti sádhuů a šástry. Pod přísným slibem následují usměrňující pravidla vedoucí k pravdě, během čehož se oddělují od asat-sangy a přijímají s dychtivostí sat-sangu. Takto neustále usilují o dosažení sangy bhaktabhágavatů.
V nepřítomnosti sádhu-sangy se oddávají společnosti zjevených písem. Vědomá živá bytost nebo džíva, není schopna žít bez této společnosti celých 24 hodin denně. Pokud se někdo nenachází stále, zevně či vnitřně, v sádhu-sanze, bude muset
jistě přijmout asat-sangu. Není-li někdy k dosažení sanga bhágavatů, co nám zbývá ke štěstí, než-li šástriya sádhu-sanga, sanga písem? Naše inteligence nemůže být neodchylně nasměrována na Kršnu bez sádhu-sangy. Jaký užitek tedy získáme ze smyslového požitku, prováděného pod záminkou služby, ovšem bez vedení sádhua a šástry? Jaký užitek můžeme získat z toho, že nám bude lhostejná sádhu-sanga, v níž je objasněna sat-siddhánta? Sanga nebo anugatya sádhua je skutečnou službou. Hari-kathá, vyplouvající z úst sádhua,
jeho šástra-kathá, to je to, co nás poutá k lotosovým chodidlům Hariho, Gurua a Vaišnavů. Inteligentní osoby jsou ve svých myslích vždy ponořeny v diskusích a službě kathám od sádhuů a z šáster. Projevujeme-li vůči těmto diskusím lenost, nabízíme tak s jistotou prostor neblahým vlivům.
Jeden z našich předchozích áčárjů, Šríla Kavirádža Gosvámí Prabhu, říká v Čaitanja Čaritámrtě:
siddhanta baliya citte na kara alasa
iha ha-ite krsne lage sudrdha manasa
„Vážný žák by neměl zanedbávat diskutování takovýchto závěrů jen proto, že je považuje za rozporné, neboť tyto rozhovory posilují mysl. Takto bude mysl přitahována ke Kršnovi.“
Hari, Guru a vaišnavové jsou adhokšadža, mimo světskou sféru, a nitya-seva vastu, věčnými objekty naší služby. Jejich vědomími a duchovně živenými slovy je šástra. Takto jsou tedy i šástry adhokšadža a nitya. Nacházíme-li se v nevědomosti, považujeme šástru, šrí murti, šrí námu a šrí vaišnavu za části materiální sféry, skládající se z pěti elementů a stavíme se vůči nim lhostejně. Takto budeme s jistotou zbaveni možnosti jim sloužit a poklesneme do marastu přestupků. Promeškáme-li kultivaci diskusí na téma sádhu a šástra, budeme přemoženi nutkáním hovořit, ať už veřejně, či skrytě, o bezvýznamných tématech tohoto světa. Proto se inteligentní osoba bez ustání
snaží naslouchat o kráse šástry od oddaných, kteří jsou zběhlí v hlubokých významech těchto písem, nemá-li tato osoba zrovna sama touhu mluvit o šástře. Zpívá-li člověk s důvěrou, velkým respektem a šraddhou, tak se vyvíjí stále víc a víc ruči (chuťi) pro zpívání šrí námy. Stejně tak se vyvíjí chuť pro závěry písem, jsme-li zapojeni do jejich naslouchání z úst sádhua a gurua. Takto dosahuje džíva štěstí, že si může ujasnit to, že šástry jsou jejím jediným útočištěm, srdcem a duší. Takto už nedokáže žít bez společnosti bhágavata-knihy a bhágavata-oddaného a jejich společnost se stává
jediným objektem jejích modliteb a diskusí. Vždy ale neobdržíme společnost žijících sádhuů. Proto napsal můj áčárjadéva, nejmilostivější Prabhupáda:
„Bez provádění hari-bhadžanu se stává džíva karmím, džňáním, anyábhiláším, toužícím po věcech, které nemají co do činění s Kršnou. Člověk by měl tedy při zpívání mahámantry průběžně volat Bhagavána. Hlasitým zpěvem kírtanu kršna-námy a zpěvem stanoveného počtu kol se osvobodí od anárth a jeho světská pouta budou přetnuta.“
Šástriya sádhu-sanga je to správné. (Jinými slovy, na začátku sádhany se musí sádhaka držet standardů vaidhi-bhakti, stanovených sádhuy v šástrách). Později, po bhajana-sikšá, se dá provádět sádhu-sanga. (Když člověk dosáhne vyšší úrovně rágánugá-bhajanu, smí se dotazovat svadžátiya-ásya-snigdha sádhua, potažmo bajana-sikše a posléze pod jejich vedením provádět bhajan, který může být nezávislý na normách šástry).
„Měli byste pozorně sledovat duchovní magazíny. Vždy, když bude čas, musíte studovat a diskutovat Kalyána-kalpataru, Prathaná, Čaitanja-čaritámrtu atd. Díky zpívání bez přestupků budete všichni schopni dosáhnout dokonalosti. Šrí náma se
zjevuje tomu, kdo naslouchá šástrám, studuje je a diskutuje témata v nich obsažená. Anárthy, které momentálně máte, nevystoupí na povrch, budete-li se intenzivně věnovat šravaně a kírtanu.“
Kršna-kírtana je skutečná dharma, skutečná věčná činnost džívy. Jsou čtyři druhy Kršna-kírtanu: náma-sankírtana, rúpa-sankírtana, gúna-sankírtana, parikaravaišistamaya-
lílá-kírtana (kírtan, nasycený zvláštností Kršnova oddaného). Nemáme o Kršnovi žádné poznání a proto je pro nás nemožné provádět Kršna-kírtan, jenž je jedinou činností džívy. Šrí Vjásadéva, který byl oproti obyčejným džívám, jako jsme my,
zaplaven milostí, sepsal pro naše blaho Šrímad Bhágavatam. Diskutováním této paramahamsi-samhity, Šrímad Bhágavatamu, se zjevuje okamžitě bhakti k Purušóttama Kršnovi a rozptyluje se žal, iluze a strach. Šríla Šukadéva Gosvámí, korunní klenot
muktů (osvobozených bytostí), studoval Šrímad Bhágavatam pod vedením Šríly Vjásadévy. Bhagaván nám posílá šástru formou sádhua a gurua, neboť máme sklony zapomínat na Kršnu. Nebudeme snad na této prospěšné cestě zastaveni, budeme-li se stavět lhostejně a bez respektu vůči diskutování šáster, sepsaných pouze pro naše dobro? Je pro nás přiměřené vyjadřovat se sarkasticky vůči těm, kdož postavili svůj život na vedení šástrou a sádhuem? Pro blaho džív sepsali bhaktové s velkými problémy a starostmi šástry. Není to od nás nedbalost, necháváme-li je bez povšimnutí, nestudujeme je a nediskutujeme o nich? Ti, kteří chovají príti k Harimu, guruovi a vaišnavům nemohou žít bez príti k šástrám. Šríla Kavirádža Gosvámí Prabhu nám dal přímé pokyny ohledně diskutování Čaitanjačaritámrty a jiných písem. Ten, kdo je moudrý, bude jistě všechna tato témata probírat.
maya-mugdha jivera nahi svatah krsna-jnana
jivere krpaya kaila krsna veda-purana
„Podmíněná duše není schopna probudit své Kršna-vědomí jen s pomocí vlastních sil. Ale Šrí Kršna sepsal milostivě védskou literaturu a její doplňující písma, Purány.“ Kršna učí zapomnětlivé podmíněné duše védskými písmy, seberealizovaným duchovním mistrem a Nadduší. S pomocí těchto tří může duše poznat Nejvyšší Osobnost Božství takovou, jaká je a rozeznat, že Šrí Kršna je jejím věčným Pánem a
Osvoboditelem ze spárů máyi. Takto je džívě umožněno přijmout poznání o podmíněném životě a následně pochopit, jak dosáhnout osvobození.
sadhu-sastra-krpaya yadi krsnonmukha haya
sei jiva nistare, maya tahare chadaya
Když se stane podmíněná duše kršna-vědomou díky milosti svatých osob, kázajících dobrovolně příkazy písem a pomáhajících v dosažení Kršna-vědomí, je vytržena ze spárů máyi a máya jí daruje svobodu.“ (Šrí Čaitanja Čaritámrta, Madhya 20.120)
V tomto světě je velké množství možností naslouchat o světských tématech, ale velký nedostatek hari-kathá. Každý by se měl nadšeně zapojit do hari-kathá, jinak řečeno, do diskusí o šástře. To je má modlitba ke všem.
Žádné komentáře:
Okomentovat