"Sádhu-sanga je vždy nutná"-Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádža

Nevíme, kolik času nám zbývá, janma-mrtyu-jara-duhkhair. Měli bychom pochopit, že nejsme to, za co se považujeme, že nevíme, co se přihodí za hodinu. Proto bychom neměli otálet, proto bychom neměli být líní v našem úsilí nalézt skutečného sádhua.

Rávana jednou prohlásil: „Uvažoval jsem o stavbě schodů na Svarga-lóku. Mohl jsem to udělat, ale počkal jsem s tím.“ Ne! Cokoliv považuješ za dobré, učiň to okamžitě, bez odkládání. Krišna ti pomůže. Nemáš-li k tomu schopnosti, Krišna ti pomůže rozpoznat, který proces je vhodné zvolit. Daruje ti řešení a požehnání. Krišna je tu neustále. Na začátku, uprostřed a na konci – všude je Krišna. Nic se neděje bez Krišny. Takto vypadá koncepce oddaného a to se nazývá vědomí Krišny. Nehovoříme o koncepcích jňáních a jogínů. Hovoříme o koncepci oddaného. Výsledek, kterého dosahuje bhakta, se liší od toho, co dosáhne jňání a jogín.

Bhakta je vždy šťastný, netouží dokonce ani po osvobození. „Mám-li se znovu narodit, nebudu trpět. Šťastně se narodím jako oddaný nebo v domě oddaného. Ať je má podoba lidská nebo zvířecí, musím se držet v blízkosti sádhua.“ Sádhu-sanga je vždy nutná.

'sādhu-saňga', 'sādhu-saňga' — sarva-śāstre kaya

lava-mātra sādhu-saňge sarva-siddhi haya

(Šrí Čaitanja Čaritámrita, Madhya 22.54)

Všechna Písma tvrdí: „Vyhledej společnost sádhua!“ Jakého sádhua? Živého sádhua, nikoliv toho, který tento svět opustil. Můžeš obdržet jejich učení z knih, ale přímá společnost živého sádhua bude efektivnější.

Je-li tedy přítomen sádhu, musíš se obrátit na něho. Tady není o čem diskutovat. Jednej jednoduše a prakticky a vyhledávej sádhuovu společnost. Hovoř s ním, naslouchej mu a pozoruj jeho chování a tvoje srdce bude na míru požehnáno. Pokud ovšem pouze čteš šástru nebo úvahy sádhuů, stejného prospěchu nedosáhneš. Sádhuové jsou přítomni vždy, proto netvrď, že tu nejsou. Dokud bude existovat tento svět, sádhuové budou vždy přítomni. Musíme být pouze dostatečně šťastliví, abychom se s nimi směli setkat a získat veškerá požehnání, kterých je nám třeba.

Nemusíme se srovnávat s ostatními, nemusíme se hnát za hmotnými věcmi. Jediné, co chceme, je Pán Krišna. Pocítíme-li tuto silnou touhu, Krišna k nám přijde. Musíme cítit tuto nutnost a okamžitě se pustit do duchovní praxe. Cokoliv od nás sádhu vyžaduje, to uděláme. Budeme-li pokračovat v pouhém čtení šástry, nedá nám to tu stejnou sílu. Může ti odstranit určité pochybnosti, ale tyto budou zničeny ještě mnohem více, jestliže máme společnost sádhua, jestliže pozorujeme a chápeme jeho činnosti. Jsi-li upřímný, obdržíš upřímnou společnost. Pokud ale upřímný nejsi, nezískáš nic. Upřímnost je nezbytná. Záleží to na nás, protože Krišna nikdy nikoho nepodvede. Jedno z Jeho Jmen je Kritajňa. V Sahasra-náma je nazýván Kritajňa, protože přijme cokoliv, co pro Něho udělám. Pokud na Něho myslím a naříkám pro Něho, pomůže mi.

Zdroj: http://www.radha-govinda.net

"Jak Šrí Guru opatruje Své žáky"-Šríla Bhaktivédanta Vana Gósvámi Maharádža

Význam milosti a trestu Gurudéva je stejný. V současnosté době Kali je nesmírně vzácné najít ryzího gurudéva a ryzího žáka. V této souvislosti Mahadév (Šivadží) říká Parvati, „sad guru durlabha…“ sad-guru je velmi vzácný. Ryzí guru maže všechna trápení (anárthy) svého žáka, ovládaje ho láskou (sneha sasana) a milostivým trestáním (kripa-danda). V šástře mají jak milost Gurudéva, tak jeho trest stejnou důležitost. Jediným cílem Šrí Gurua je blaho džív (podmíněné duše, pozn. překl.). Gurudév sestupuje z vyšší úrovně, aby lidstvo osvobodil z trojího utrpení. Proto Šríla Višvanáth Čakravartí Thákurve svém Gurvaštakamu říká: „samsára dávánala-lídha-loka.“ Gurudév je zarmoucen, když vidí, jak lidé trpí kvůli připoutanosti k máji a stále si dělá starosti, jak je zbavit trojího utrpení.

Žáci, kteří jsou naprosto odevzdaní Šrílovi Gurudévovi, mají jeho zvláštní pozornost, stále ve svém srdci myslí na jejich blaho. Šríla Bhaktisiddhánta Prabhupád ve svém komentáři píše, „Pokud si Gurudév všimne nebo zaslechne o nedostatcích svých žáků, bude to všechno toužit vymazat z jejich srdcí.“ Tato mateřská sneha (náklonnost) způsobuje starost Gurudéva o jeho žáky. Tyto příznaky náklonnosti, „bandhu na amangala asanka,“ znamenají, že ten, kdo chová náklonnost, si stále dělá starosti, aby vyřešil všechno nepřiznivé milované osoby. Např. v Damodar-líle Matka Jašodá kárala a svázala Bala Gopála, když Rozbil hrnec s jogurtem.

Kdysi jeden malinký brouk, který žil uvnitř výkalů, vyšel ze svého domku a uviděl krásného černého čmeláka. Přitahoval ho jeho sladký zpěv a vůně vycházející z jeho lesklého těla. Slyšíc tu melodii, brouk byl zvědavý, odkud ten čmelák pochází. Pak se zeptal: „Odkud jsi, krásný čmeláku? Proč je tvůj knírek načervenalý? Co je to za píseň?“

Černý čmelák skromně odpověděl: „Jsem z Mana Sarovary, z velmi krásného jezera v Himalájích. Zde načervenalé pyly z květů barví vodu, vzduch voní jako ambrózie a mnoho lotosových květin tančí na klidných vlnkách. Mnoho ptáků, jako kukačky, pávi a pávice stále cvrliká a čmeláci neustále bzučí. V Mana Sarovaře množství poutníků, svatých, polobohů a polobohyň stále opěvuje Pánova jména, krásu a slávu.“

Když brouk slyšel popis tohoto místa a uvědomil si své ohavné postavení, prosil, aby mohl odejít do Mana Sarovary. Nemohl sám jít do Mana Sarovary, protože neměl křídla. Když čmelák viděl, jak je brouk zoufalý, řekl: „Prosím, vylez mi na ramena a já tě tam vezmu.“ Chvatně dorazili k tomu posvátnému jezeru a čmelák umístil broučka na voňavou modrou lotosovou květinu.
Brouček nevěděl o tom, že tento den byl velmi výjimečný, bylo Šiva-ratri (den přichodu Pána Šivy, pozn. překl.)! Během tohoto svátku princezna musela dát slib, že obětuje 108 lotosových květin Pánu Šivovi a vydala se pro ně k jezeru. Když princezna skončila s obětováním 107 lotosových květin, během zpívání „om namah šivaja“, obětovala poslední, což byl velmi modrý lotos, na kterém seděl brouček. Obětovala tento modrý lotos a umístila ho na hlavu šivadžího.

Příští ráno princezna vzala modrý lotos, obětovala ho hlavě Pána Šivy a vhodila do Gangy. Brouk vylezl z modrého lotosového květu a napil se posvátné vody Gangy. V tu chvíli opustil své hrubohmotné tělo a zjevil se ve velmi krásné duchovní podobě a odešel na Goloku Vrindávanu sloužit Šrí Rádě a Šrí Krišnovi.

Tato zábava ukazuje, jak milostivý čmelák (sádhu) zachránil broučka (podmíněná duše), který žil v kravském hnoji (hmotná existence), aniž by se díval na to, zda je kvalifikovaný nebo ne. Sádhu mu dal největší poklad, Šrí Gurua, zastoupeného Pánem Šivou. Štěstí žáka je, když jeho srdce opatruje Šrí Guru, ať už jeho milostí nebo trestáním; obojí jsou přímý projev lásky a náklonnosti.

Když někdo slyší hari-kathu (duchovní témata) z lotosových rtů sádhua a gurua, uvnitř srdce se projeví touha.

Krišna-bhakti-rasa-bhavita matih
Krijam jadi kut’pi labhajate
Tatra lauljam api muljam ekalam
Džanma-koti-sukritair na labhjate

„Ryzí oddaná služba ve vědomí Krišny se nedá získat zbožnými činnostmi, ani za stovky a tisíce životů. Dá se dosáhnout pouze zaplacením ceny a tím je silná touha ji získat. Pokud je někde k dostání, musí ji člověk obstarat bez odkladu.“ (Čaitanja Čaritámrita, Madhja, 8.70)

Tato touha přichází, když slyšíme popis toho, jak Vradžavasíni mají hlubokou anuragu, lásku a náklonnost, ke Góvindovi. Gopíe mají obzvlášť štěstí, protože se vzdaly všeho pro Góvindu:


Ja dohane’vahanane mathanopalepa
Prenkhenkhanarbha-ruditoksana-mardžanadau
Gajanti čainam anurakta-dhijo’sru-kanthjo
Dhanja vradža-strija urukrama-čitta-janah

„Slečny z Vradže jsou těmi nejšťastnějšími z žen, protože, se svou myslí zcela připoutanou ke Krišnovi a jejich hrdly stále přiškrcenými slzami, o Něm neustále zpívají, zatímco dojí krávy, prosívají obilí, míchají máslo, sbírají kravský hnůj na otop, houpou se na houpačkách, starají se o svá plačící miminka, kropí zem vodou, uklízejí doma atd. Svým prvotřídním vědomím Krišny automaticky nabývají všechno, po čem touží.“ (SB. 10.44.15)

Ve Vrindávanu i stromy stále zpívají Rádhá-námu:

Vrindavan kob rikša ke maram na džane koi,
Dala dal or pat para me radhe radhe hoj
Radha meri Swamini mai Radharani ko das,
Džanama džanam moui dio Vrindavan ko base (Píseň v hinštině)

Když Krišna vstupuje do Vrindávanského lesa, stromy pěkně oslavují Vidžajamahotsavu. Listy na stromech se začnou vlát jako vějíř, liány se houpají jako caramary a svými dlouhými větvemi vytvářejí deštník nad hlavou Krišny. Stejně jako když Šrí Guru svtupuje do domu svého žáka a mnoho květin se objetuje jeho lotosovým chodidlům, všechny květiny ve Vrindávaně obětují něžné okvětní lístky lotosovým chodidlům Krišny, zatímco zpívají, „Swagatum, swagatum, swagatum! Mama mana mandire, swagatum, swagatum!“ Vítej, drahý Krišno, vítej v chrámu našich myslí!

Bhaktivinód Thákur v písni Jamuna-Puline zpíval, „krišna-lílá heri prakriti sundari bestari čhe šhova vane,“ proto jsem spatřil Krišnovy líly s Jeho krásnými drahými, jak se toulají po nádherném lese.“ To je uvedeno ve Šrímad Bhágavatamu:


Ančaraih samanuvarnita-virja
Adi-puruša ivačala-bhutih
Vana-čaro giri-tatesu čarantir
Venunahvajati gah sa jada hi
Vana-latas tarava atmani višnum
Vjandžajantja iva pušpa-phaladhjah
Pranata-bhara-vitapa madhu-dharah
Prema-hrista-tanavo vavrisuh sma
Darsanija-tilako vana-mala-
Divja-gandha-tulasi-madhu-mattaih
Ali-kulair alaghu gitam abhistam
Adrijan jarhi sandhita-venuh
Sarasi sarasa-hamsa-vihangas
Čaru-gita-hrita-četasa etja
Harim upasata te jata-čitta
Hanta milita-driso dhrita-maunah

„Krišna se pohybuje v lese ve společnosti Svých přátel, kteří živě opěvují slávu Jeho velkolepých skutků. Proto se Zjevuje, stejně jako Nejvyšší Osobnost Božství projevuje Své nevyčerpatelné bohatství. Když se krávy zatoulají na úbočí hor a Krišna na ně volá zvukem Své flétny, stromy a popínavé rostliny v lese odpovídají tím, že jsou hojné ovocem a květinami, že se zdá, že zjevují Pána Višnua uvnitř jejich srdcí. Jak se jejich větve vahou ohýbají nízko, vlákna na jejich révě stoji vzpřímeně v extázi lásky k Bohu a jak ze stromů, tak lián prší déšť ze sladké mízy. Šílené z božského, medový jako vůně z květin tulasí na girlandě, kterou nosí Krišna, roje včel nahlas pro Něj zpívají a tento nejkrásnější ze všech osob vdečně přijímá a nadšeně vítá jejich píseň tím, že bere Svou flétnu do úst a hraje na ni. Z okouzlující písně flétny se pak vytrácí mysl jeřábů, labutí a dalších ptáků, přebývajících v jezeře. Vskutku přistupují ke Krišnovi, zavírají oči a, zachovávajíc přísné mlčení, Ho uctívají upevněním svého vědomí na Něho v hluboké meditaci.“ (SB, 10.35.8-11)

Ve Vradži je každý grihasta a celá rodina, manžel (stromy), manželka (liány), dcery (květiny) a synové (plody) uctívají Krišnu, když prochází lesem. Kolik lásky a náklonnosti chovají k Pánu Krišnovi! Stromy představují muže z Vrindávanu, liány jsou dámy a květiny (dcery) jsou božskou láskou, city (bháva-kušam), a synové jsou plod božské lásky (préma-phala).

Pyl vycházející z voňavých květin je tak krásný a barevný. Vytvářejí Holi-mahatsavu když Krišna přichází: „aadž biradž mein holi re rasija,“ Všechny popínavé rosliny, stromy, plody a květiny uvažují, „Jak může náš drahý Góvinda, Jehož lotosová chodidla jsou tak hebká, kráčet po Vrindávanské zemi, jež má mnoho tvrdých kamenů a trní?“ Tvoří pro Něho velmi jemný koberec. Také matka země, Prithvi Déví, pro Góvindu vytváří velký koberec ze svého jazyka. Chová tolik lásky a náklonnosti ke Krišnovi.

Když přichází pravý Guru, jeho ryzí oddaný okamžitě obětuje mnoho květin jeho lotosovým chodidlům, nějaké ovoce, girlandy a dary. Stejným způsobem všichni obyvatelé Vrindávanu vítají Krišnu deštěm z okvětních lístků a svěžích vůní.

Když Góvinda musí odejít a přemístit se z jednoho lesa do druhého se svými přáteli a kravami, stromy pociťují velmi ostrý bodavou bolest z odloučení od Něho a křičí, „Ó Góvindo, prosím, nechoď! Nechoď! Ó, Krišno! Prosím, napiš naše jména na stránku v tvé mysli (manapatra). Prosím, vždy zůstávej v chrámu našich srdcí a myslí!“ Zpívají (Mama Mana Mandire od Šríly Bhaktivinóda Thákura, Šrí Gaudija Giti-Guččha):

Mama mana mandire raha nisi-din
Krišna murari šrí krišna murari

Prosím, zůstávej v chrámu mého srdce ve dne v noci, Ó Krišno Murari, Ó Šrí Krišno Murari!“

Bhakti úriti mala čandan
Tumi nio čitta-nandan (1)

„Oddanost, láska, květinové girlandy a santalové dřevo, prosím, přijmi je Ó Tešiteli srdce!“
Džívana marana tava pudža nivedan

Sundara he mana-hari (2)

„V životě nebo ve smrti uctívám Tebe těmito obětinami, Ty Krásný, Ó Očarovateli srdce!“
Eso nanda-kumar ar nanda-kumar

Habe préma-pradipe arati tomar (3)

„Přijď, syne Nandy, a potom Ti, Ó syne Nandy, obětuji Tvůj obřad aráti se světlem lampy mého srdce.“

Najana Jamuna džhare anibar
Tomara virahe giridhari (4)

„Vody řeky Jamuny neustále proudí z mých očí v odloučení od Tebe, Ó Držiteli kopce Govardhan!“
Bandana gane tava badžuk džívana

Krišna murari šrí krišna murari (5)

„Ať projdu svým životem pohroužen v písních o Tvé chvále, Ó Krišno Murari, Šrí Krišno Murari!“
Nasloucháním hari-kathy na tak vysoké úrovni z lotosových rtů sádhua a Gurua vyvstane skutečná touha po božské lásce v našich srdcích. Ať můžeme naplnit Guruova přání a pak náš život bude úspěšný!

Všechna sláva Šrílovi Gurudévovi!
Gaura Prémanande!

"Význam Sádhu-sangy "(společnost svatých osob)-Šríla Bhaktivédanta Vana Gósvámi Maharádža

Máme velké štěstí, protože diskutujeme o duchovních tématech. Většina lidí nebere v úvahu, že kdokoliv může náhle opustit svoje tělo. Proto bychom my všichni měli přijmout útočiště u bona fide gurua. Všechny věci si uvědomíme se společností prvotřídních Vaišnavů (oddaných Krišny). Třetí Zpěv Šrímad Bhágavatamu prohlašuje:

satám prasangán mama vírja-samvido
bhavanti hrt-karna-rasájanáh katháh
tadž-džoňanád ásv apavarga-vartmani
šraddhá ratir bhaktir anukramisjati

„Ve společnosti čistých oddaných diskuse o zábavách a činnostech Nejvyšší Osobnosti Božství velmi těší a uspokojují ucho a srdce. Kultivací takovéhoto poznání člověk postupně udělá pokrok na cestě osvobození a poté je osvobozen a jeho touha se upevní. Potom začne skutečná oddanost a oddaná služba.“ (Šrímad Bhágavatam, 3.25.25)

Během rozhovoru se synem Kapiladévou, se Matka Devahutí zeptala: „Jak člověk může dosáhnout Boha?“ Pán Kapiladéva odpověděl: „Ó matko, vždy se sdružuj s prvotřídními oddanými a poslouchej od nich sladké milující zábavy Šrí Šrí Rády a Krišny.“ Takto člověk může být stále pohroužen ve vědomí Krišny.

V každém životě všichni získáme manželku nebo manžela, děti a rodiče, ale zřídka budeme mít společnost vysokého Vaišnavy. V šástrách je řečeno: „Nemůžete získat santálové dřevo v každém lese, ani nemůžete všude najít vysokou sádhu-sangu.“

Vradžavásíni stále opěvují Krišnovu krásu, jméno a slávu:

govinda dámodara mádhaveti
he krišna he jádava he sakethi
govinda dámodara mádhaveti

Plně pohrouženi v Krišnovi se krišna-bhakti postupně projeví v našich srdcích. Šrí Guru zasadí semínko bhakti v srdci svého žáka, ale bez služby jemu není možné dosáhnout nejvyšší dokonalosti.

Existuje mnoho postupů jak dosáhnout Pána, ale nejjednodušší je sloužit Šrí Guruovi. Bez služby Šrí Guruovi a Vaišnavů, je život zbytečný a člověk nemůže vstoupit do duchovního života. Bez sukriti (duchovní zbožné činnosti) není možné vyvinout chuť ke zpívání svatých jmen, ani není možné dosáhnout šuddha-bhakti (čisté oddanosti). Ve Šrímad Bhagavad-gítě Šrí Krišna říká Ardžunovi:

čarur-vidhá bhadžante mám
džanáh sukrtino ardžuna
ártto džigňásur arthárthí
gňání ča bharatarsabha


„Ó nejlepší mezi Bháratovci, čtyři druhy zbožných lidí Mi začnou sloužit; trpící, ti, kteří touží po bohatství, zvídaví a ten, kdo hledá poznání o Absolutním.“ (Šrímad- Bhagavad-gítá, 7.16)


Existují čtyři druhy lidí, kteří uctívají Pána: ti, kteří trpí velkým hmotným utrpením, ti, kteří dychtí po bohatství, učenci, kteří hledají poznání a ti, kteří jsou zvídaví. Přesto i tyto osoby mohou provádět bhakti, pokud mají nějakou sukriti. Bez sukriti nikdy nedosáhnou Pánových lotosových chodidel a jen budou trpět bídou.

Jednou, když se slon Gadžendra chystal zemřít, vzpomněl si na Pána a Pán Nárájana ho zachránil. Jak je možné, že si slon vzpomněl na Pána v čase smrti? Protože ve svém předchozím životě sloužil Šrí Guruovi a Vaišnavům a obdržel požehnání od Agastja Rišiho. Gadžendra byl Indradjumna Mahárádž ve svém minulém životě, velmi vysoký a zbožný král, který se vzdal svého království a odešel do lesa provádět bhadžanu. Jednoho dne přijel Agastja Riši do jeho ašrámu a v ten okamžik Indradjumna Mahárádž zpíval svou gajatrí-mantru, takže neuvítal Rišiho. Agastja Riši ho proklel: “Jsem velký mudrc, ale ty mi nevzdáš žádnou úctu, když přijedu k tobě domů! Proč jsi to udělal? Chováš se jako slon, takže ve svém příštím životě budeš slonem!“ Sloni jsou velmi pyšní. Jsou tak pyšní, že chodí, aniž by se podívali stranou.

Indradjumna Mahárádž uslyšel tuto kletbu a velmi pokorně se poklonil lotosovým nohám Agasja Rišiho. Prosil ho: „Ó! Prosím, buď ke mně milostivý!“ Pak srdce Agastja Rišiho změklo a odpověděl: „Neboj se! V tvém příštím životě budeš Gadžendra, sloní král, a Pán Nárájana tě z toho těla osobně vysvobodí.“

V Bhagavad-gítě Krišna popisuje ártto jako osobu, která nadměrně trpí v hmotném světě. Ale když tato osoba získá nějaké sukriti a společnost sádhua, může začít zpívat svatá jména. Krišna také hovoří o arthárthi jako o tom, kdo touží po hmotném bohatství, jako Dhruva Mahárádž, který toužil po místě krále a byl požehnán Pánem. Šrí Krišna mluví o džigňásurovi, zvídavé osobě, jako Saunaka Riši, který kladl mnoho otázek Sutovi Gosvámípadovi. Nakonec Krišna popisuje gňáníny, kteří dychtí po poznání, jako čtyři Kumárové.


Aby naše životy byly úspěšné, musíme sloužit Šrí Guruovi a Krišnovi. Ale co můžeme dát Bohu? Nic! Ve skutečnosti nám nic nepatří. Všechno je majetkem Pána. Takže bychom Mu měli všechno nabídnout pro Jeho potěšení. Někteří lidé si myslí, že protože velmi tvrdě pracují, jsou činiteli a právoplatnými poživateli plodů svých činů. Ale kdo lidem dává jejich mozek a inteligenci? Kdo dává energii tělu? Bůh dává toto všechno, a proto můžeme pracovat. Ve skutečnosti nemáme vůbec nic; všechno pochází od Boha. Snažte se pochopit, že každý a všechno patří Pánu a všechno Mu musí být obětováno. Tím člověk získá sukriti a chuť pro duchovní praktiky přijde do jeho srdce automaticky. Zpívejte svatá jména Pána a učte se, jak pokročit v duchovním životě. Neztrácejte tuto jedinečnou možnost. Tato příležitost přijde k vašim dveřím pouze jednou. Pokud dveře otevřeme, vstoupí všechny výhody.

V tomto životě služte Šrí Guruovi, Vaišnavům a Bhagavánovi (Bůh). Hmotný svět nás nikdy neuspokojí. Děti, manželka a bohatství, tyto věci nás nikdy zcela neuspokojí. I když obětujeme všechnu svou energii, nikdy nemůžeme nikoho potěšit. Ti, kteří se snaží všechny uspokojit, nemohou uspokojit nikoho. Ale jestliže naši energii obětujeme ve snaze potěšit Šrí Gurua a Šrí Krišnu, naše životy budou úspěšné. Není nutné opustit vaši rodinu, přátele nebo váš každodenní život. Jen zpívejte svatá jména a služte Šrí Guruovi a Vaišnavům. Bez toho člověk nikdy nemůže překonat máju, Pánovu klamnou energii.

Pán řekl Ardžunovi: „Cokoliv malého Mi dáš, bude ti vráceno mnohokrát víc.“ Pozorováním tohoto hmotného světa vidíme, že existují bohatí a chudí lidé, inteligentní a hloupí lidé, a tak dále. Tento rozdíl mezi lidmi je v důsledku různých výsledků jejich karmy (činnosti) z minulých životů. Jestliže jsme předtím vykonali dobrou karmu, pak v tomto životě sklidíme dobré ovoce. Ale pokud jsme dělali špatné věci, třeba že jsme brali majetek ostatním, budeme muset trpět. Pro každou činnost existuje rovná a opačná reakce.

V čase smrti s námi nikdo nepůjde. Přišli jsme sami a odejdeme sami. Ale je tu něco, co s námi přichází a odchází. Co je to? Naše karma, dobré a špatné činnosti z minulých životů. Je tu také jedna osoba, která je stále s námi. Přišel s námi a Odejde s námi. Je náš čaitja-guru, Nadduše, která sídlí v našich srdcích. Čaitja-guru je Šrí Guru a Šrí Bhagaván. Přesto, že čaitja-guru je stále s námi, nikdy se na něj nepodíváme, protože jsme odvrátili naši tvář od Pána. Kdybychom jen zaměřili naše oči novým směrem, viděli bychom, jak báječný Pán je.

Snažte se pochopit, že bez zpívání Pánových jmen není možné být osvobozen z hmotného světa. Naší prvotní nutností je zaměstnat se ve službě Šrí Guruovi. Pak se nám jednoho dne čisté jméno vyjeví. Karmíni, gňáníni, jogíni, májávádíni a ateisté také zpívají svatá jména, ale čisté jméno k nim nikdy nepřijde a nebudou osvobozeni z tohoto světa. Co jim chybí? Služba Šrí Guruovi a Šrí Vaišnavům.

Šrí Čaitanja Maháprabhu dal pokyny všem svým následovníkům: „Dělejte jen dvě věci, služte Vaišnavům a zpívejte svatá jména.“ Každý může zůstat se svou ženou a dětmi, všichni mohou pracovat, chodit do školy, na kolej, stát se doktory a právníky – to není na škodu! Avšak zpívejte harinám a přátelte se se Šrí Guruem a Vaišnavy jako by byli členy vaší rodiny. Nezáleží na tom, zda praktikování vaší bhadžany a sádhany není dokonalé. Pokud se staneme přáteli sudhja Vaišnavů, okamžitě budeme osvobozeni z hmotné existence. Toto je velmi jednoduchý proces. Jen zpívejte:

rádhe rádhe rádhe! jay jay jay šrí rádhe!
haré krišna haré krišna krišna krišna haré haré
haré ráma haré ráma ráma ráma haré haré
Parikšit Mahárádž se Šukadévy Goswámího zeptal na následující otázku: „Vradžavásíni, zejména gopíe, si nikdy nemyslí, že Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství. Nikdy neříkají On je Parabrahma; nemají o tom ponětí. Přesto jsou Vradžavásíni obyvately Pánova vlastního příbytku. Jak dosáhli Pána, když nemají žádné poznání o Jeho hojnosti?“ Šukadeva Gosvámipada odpověděl: Vradžavásíni navázali s Krišnou rodinný vztah.

Zde je toho příklad. Před pár lety se jeden oddaný v Americe zeptal Gurudéva: „ Mému synovi je deset let a neprovádí sádhanu. Pouze zpívá pět nebo šest kol džapy a nepraktikuje řádným způsobem. Tak jak může dosáhnout Pána?“ Pak Gurudév řekl: „Poslouchej. Kdysi byl jeden člověk, který pracoval v zemích krále a celý den tvrdě dřel. Jednoho dne tento služebník šel za králem a stěžoval si: ‚Pracuji velmi tvrdě a věrně ti sloužím, ale stále se mnou nejsi plně spokojen. Avšak vidím, že tvůj syn celý den jen jí a dívá se na televizi, ale jsi s ním velmi spokojen. Proč?‘

„Král odpověděl: ‚Ó můj služebníku, poslechni. Jsem spokojenější s mým synem ze dvou důvodů. Především mezi tebou a mnou není žádný rodinný vztah, jen ten mezi pánem a služebníkem. Ale já mám důvěrný mateřský vztah s mým synem. Druhý důvod je, že ty tu pracuješ pouze, aby sis vydělal peníze. Tvá veškerá snaha mě potěšit je za účelem pobírání mzdy. Přicházíš ke mně jen kvůli tomuto, a pokud ti přestanu platit, již nikdy se nevrátíš. V hmotném vztahu se respekt rozvine, jen když je služebník podřízen svému pánu. Ale můj vztah se synem je přirozený a trvalý. I když teď jen jí a sleduje televizi, až vyroste, bude se starat o mé království a královské povinnosti. Proto jsem s ním stále spokojen.“

Stejným způsobem Šrí Guru přijímá v tomto světě své žáky a cítí k nim tolik lásky a náklonnosti. Gurudéva si myslí: „Patří mi.“ Šrí Guru předá žákovi poklad ze svého vlastního srdce. Ale pokud pácháme přestupky vůči duchovnímu mistru, tento poklad bude ztracen. Takže když dostaneme zasvěcení, musíme učinit tři sliby:

- Nikdy se nezříci Gurudéva
- Nikdy se nezříci Harinámu
- Nikdy nekritizovat Vaišnavu

Vradžavásíoni mají důvěrný vztah s Krišnou a vždy si myslí: „Góvinda je naším životem a duší.“ Praktikovat bhadžanu a sádhanu znamená být plně pohroužen v Krišnovi s takovou důvěrnou náladou.
V Manáh-šikše se Šríla Raghunátha dása Gosvámí modlí ke své vlastní mysli (verš 3):

„O mysli, jen mě vyslechni! Pokud toužíš sídlit ve Vradži a pokud si přeješ sloužit přímo mladistvé Božské Dvojici, pak zrození za zrozením vždy vzpomínej a klaň se s velkou láskou Šrílovi Svarupovi Dámodarovi Gosvámímu, Šrílovi Rúpovi Gosvámímu a jeho staršímu bratrovi Šrílovi Sanátana Gosvámímu a všem jejich společníkům a následovníkům.“

V Šrí Čaitanja-čaritámritě Šríla Krišna dás Kavirádž vysvětluje:

čaitanjera bhakta-ganera nitja kara ‚sanga‘
tabera džámibá siddhánta-samudra-taranga

„Svarupa Dámodar řekl: ‚Buď pravidelně ve společnosti oddaných Šrí Čaitanji Maháprabhua, neboť pouze tehdy porozumíš vlnám oceánu oddané služby.“ (Čaitanja-Čaritámrita, Antja 5.132)

Vždy buďte ve společnosti oddaných Maháprabhua, protože to přinese všechnu tattva-siddhántu (pojetí písem) do vašeho srdce. Obzvlášť v tomto temném věku Kali je Šrí Čaitanja Maháprabhu zosobněním velkodušnosti a velkomyslnosti. Nerozlišuje kdo je kvalifikovaný, aby obdržel Jeho milost, a kdo není.

Nitjánanda Prabhu, se stéblem slámy mezi zuby, řekl: „Ó mí bratři a sestry, jen zpívejte svatá jména Gaury. V tomto Věku Kali, milostí Gaura-sundary, mohou být všichni osvobozeni z oceánu hmotné existence!“

V Čaitanja-čaritámritě je řečeno: „Během zpívání svatých jmen by se měl člověk vyvarovat deseti přestupků (náma-aparádha). Ti, kteří zpívají svatá jména a páchají přestupky, nezískají milost harinámu. Ale zosobnění božské lásky, Čaitanja Maháprabhu a Nitjánanda Prabhu, nám dají všechno. Během zpívání jmen Gaura-Nitáie se žádný přestupek nebere v úvahu.“ Pouze zpívejte:

gaura gaura gaura gaura gaura gaura gaura he!
nitái nitái nitái nitái nitái nitái nitái he!

Šačinandana Gaurahari rozdával prému (božskou lásku) všem živým bytostem bez rozdílu. Krišna rozdával prému pouze ve Vrindávaně, nikde jinde, ale Gauranga ji rozdával svobodně všude. Je pouze jedna osoba, které Nedal tuto lásku. Kdo je to? Vaišnava-aparádhi, osoba, která se dopouští přestupků vůči Vaišnavům.

Když Čaitanja Maháprabhu putoval do Vrindávany, Cestoval přes les Džharikanda, a nepřetržitě Zpíval „Krišna Krišna Krišna Krišna!“ Po cestě náhle narazil na tygra, který mu blokoval cestu. Maháprabhu byl tak pohlcen v krišna-námě, že si Nevšiml tygrovy přítomnosti, dokud se Jeho lotosová chodidla nedotkla těla zvířete. Pak Maháprabhu přikázal: „Jen zpívej krišna-nám!“ a tygr najednou zvedl tlapky a zpíval: „Krišna Krišna Krišna!“

Takto se všechna divoká zvířata, tygři, sloni, vysoká zvěř a opice omámila Krišnovou božskou láskou. Nikdy neprováděli žádnou bhadžanu nebo sádhanu, ale pouze bezpříčinnou milostí Pána Gaurángy všichni pocítili pravou božskou lásku.

Jednoho dne, když se Maháprabhu koupal v řece, přišel šílený slon. Postříkal slona trochou vody a okamžitě byl opojen Krišna-prémou a začal zpívat svatá jména.

Vidíte, jak je Maháprabhu milostivý? Předal nám nejjednodušší postup jak dosáhnout duchovní dokonalosti. Měli bychom vždy vzpomínat na Maháprabhua a Jeho společníky. I když naše praktikování není dokonalé, ale dáváme pozor, abychom nikdy nekritizovali Vaišnavy, pak Pán od nás není daleko. Jaká je vzdálenost mezi námi a Pánem? Pouze dva prsty; jen zpívejte svatá jména a služte Vaišnavům!

"Kvůli Jeho Božské Milosti"-Šrí Šrímad Bhaktivédanta Nárájana Maharádža

Následuje výňatek z přednášky, vyslovené Šrílou Nárájanem Mahárádžem v Badgeru, Kalifornii.

Nejen zde, ale kamkoliv po celém světě jedu, jestli na východ nebo na západ, vidím výsledek inspirace, kterou předal. Na velmi odlehlém místě v Kanadě, v hlubokém lese v horách, jsem jel do vesnice oddaných, jménem Šaranágati; a měl jsem takovou radost, když jsem viděl tu spoustu oddaných, kteří následují varnášrama-dhámu a zásady bhakti. Také jsem jel do zapadlé vesnice v Austrálii, také mezi kopci, v moc krásném prostředí. Často tam pršelo a bylo tam vždy vasanta, jaro. Ačkoliv toto místo je tak daleko od Indie, viděl jsem, že milostí Šríly Swámího Mahárádže, jeho kázáním, byla založena velmi rozsáhlá vesnice oddaných. Každý tam byl tak inspirován: ženy, muži, staří lidé a malí chlapečci a holčičky. Každý na sobě měl tilak a korálky na krku – a každý tančil, zpíval a vzpomínal ve vědomí Krišny. Ani v Indii většinou nevidíme takovou ukázku nadšené energie. Ale zde toto vidím všude a  to je zázrak Šríly Swámího Mahárádže. Aniž bych vlastně přišel na tato místa a osobně viděl, co udělal, by bylo těžké si to představit.

 Měli bychom chápat, že podpora Šríly Swámího Mahárádže je jeho guru-varga, učednická posloupnost – Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura, Šríla bhaktivinoda Thákura, Šríla Krišnadása Kavirádža Gosvámí, Šríla Svarúpa Dámodara, Šríla Rája Rámánanda a Šrí Čaitanja Maháprabhu. Jako jejich ruce a nástroj, Šríla Swámí Mahárádža sem nepřišel, aby propagoval svou vlastní nezávislou misi. Přišel, aby rozšířil misi jeho milované Rády-Krišny a Gaura-Nitjánandy, a zejména misi Šríly Svarupy Damodara, Šríly Ráje Rámánandy a Šríly Rúpy Gosvámího.

Kdo je Šrí Čaitanja Maháprabhu? Anarpita-čarím čarat karunajávatírnah kalau. Po velmi dlouhé době, za jeden úplný den Brahmy, který zahrnuje 1000 cyklů Kali-júgy, se zjevil Šrí Čaitanja Maháprabhu. On je Sám Krišna, ale obohacen krásou a náladou Šrímatí Rádhiky a Krišny. Je rasarádža-mahábháva. Možná jste toto jméno už předtím slyšeli. Obsahuje velmi zvláštní a ezoterický popis podoby Šačínandany Gaurahariho, jak je uvedeno v Šrí Čaitanja-čaritámritě. Pán Čaitanja sestoupil v Májápuru, Šrí Navadvípu-dhámu, jen, aby předal nejdůvěrnější a nejskrytější poklad. Dokonce i pro velmi vznešené oddané, jako Sanaka, Sananda, Sanatana a Sanat-kumara, pro Prahláda Mahárádže a i pro Naradu a Uddhavu je tento poklad velmi záhadný. Pán Čaitanja toto přišel rozdávat Svýma vlastníma rukama – ne jen dvěma rukama, ale stovkami tisíci rukou. Jinými slovy, všichni čistí oddaní Šrí Čaitanji Maháprabhua byli Jeho ruce.

Pánovi společníci nebrali v úvahu ničí způsobilost a i tygrům, medvědům, hadům, liánám a stromům bylo požehnáno. Kdokoliv spatřil krásné vzezření Šrí Čaitanji Maháprabhua, a kdokoliv Ho slyšel volat: „Ó Krišno, kde jsi? Kde jsi?“ se stal oddaným. Začali zpívat a plakat, a získali krišna-premu. Šrí Čaitanja Maháprabhu sestoupil na tento svět zvlášť, aby předal tuto premu. Nepřišel pouze, aby založil juga-dharmu, nebo aby jednoduše jednal jako bhakta-rakša, ochraňujíc Své oddané před démony. Prvotní záměr Jeho příchodu bylo založit toto:

anarpita-čarím čirát karunajávatírnah
kalau samarpajitum unnatodžvala-rasám
 sva-bhakti-šrijam harih purata-sundara-djuti-kadamba-sandípitah sadá hridaja-kandare sphuratu vah šačí-nandanah


Ať se Nejvyšší Pán, který je znám jako syn Šrímatí Šačídeví, transcendentálně umístí v nejniternějších komorách tvého srdce. Zářivý s jasem roztaveného zlata, zjevil se ve Věku Kali Svou bezpříčinnou milostí, by dal to, co žádná inkarnace nikdy předtím neprojevila: nejvznešenější a zářivou náladu oddané služby, náladu manželské lásky. (Šrí Čaitanjačaritámrita (Adí-lílá 1.4.))


 Šrí Čaitanja Maháprabhu přišel pouze kvůli unnatodžvala-ráse. Co je to unnatodžvala-rása? Je to nálada gopíí ve službě Krišnovi a zejména je to nálada Šrímatí Rádhiky. Nemyslete si, že použití slova gopí je sahadžijismus (napodobování, pozn. přek.). Pokud by tomu tak bylo, pak Šríla Krišnadása Kavirádža (autor Šrí Čaitanja-čaritámrity), Šríla Rúpa Gosvámí (autor této šloky) a Šrí Čaitanja Maháprabhu (ztělesnění Šrí Čaitanja-čaritámrity) by všichni byli sahadžijové (napodobovatelé, pozn. přek.); protože tento verš je mangaláčarana (vzývání) a hlavní verš Šrí Čaitanja-čaritámrity.

Unnatodžvala-rasa má dva druhy: nálada Šrímatí Rádhiky a gopíí, jako Lalitá, Višákhá, Čitra atd. a také nálada páljadásíí, služebnic Šrímatí Rádhiky. Její páljadásíe nechtějí sloužit Krišnovi, pokud je bez Rádhiky. Pokud je Krišna volá Sám, nepůjdou za Ním; a nechtějí Ho v žádném případě osobně okusit. Šrí Čaitanja Maháprabhu přišel rozdávat náladu těchto služebnic, jako Rúpa Maňdžarí a Lavanga Maňdžarí, v jejich službě Šrímatí Rádhice a Krišnovi.

 Náladu Šrímatí Rádhiky nelze dostat; je výhradně Její. Jako Šrí Čaitanja Maháprabhu, Krišna plně okusil Její tři nálady:

šrí-rádhájáh pranaja-mahimá kídrišo vánajaivá-
 svádjo jenádbhuta-madhurimá kídrišo vá madíjah
 saukhjam čásjá mad-anubhavatah kídršam veti lobhát
tad-bhávádhjah samadžani šačí-garbha-sindhau harínduh

Jelikož toužil pochopit slávu lásky Rádhárání, nádherné vlastnosti v Něm, ve kterých si Ona sama libuje Svou láskou, a štěstí, které cítí, když si uvědomí sladkost Jeho lásky, Nejvyšší Pán Hari, bohatě obdařený Jejími city, se zjevil z lůna Šrímatí Šačídeví, jako se měsíc zjevil z oceánu. (Šrí Čaitanja-čaritámrita (Ádi-lílá 1.6))


Radost, kterou Šrímatí Rádhika prožívá, když slouží a vidí Krišnu, nikdo nemůže získat, ale náladu služebnic gopíí ano. Šrí Čaitanja Maháprabhu proto přišel jen, aby toto předal. Před příchodem Šrí Čaitanji Maháprabhua, se už zjevil Šrí Rámánudžáčárja, Šrí Madhváčárja a spousta jiných vaišnavských áčárjů. Inkarnace jako Pán Ráma a Pán Nrisimha také sestoupili. Ti všichni předali velice výjimečný dar, ale nikdo z nich nepředal premu, zvanou bhakti-rasa, kterou Šrí Čaitanja Maháprabhu předal přes Šrílu-Rúpu Gosvámího.

šrí-čaitanja-mano-‘bhíštam
sthápitam jena bhú-tale
svajam rúpah kadá
mahjam dadáti sva-padántikam

Kdy mi Šríla Rúpa Gosvámí Prabhupáda, který v tomto materiálním světě založil misi, aby naplnil přání Pána Čaitanji, poskytne útočiště u jeho lotosových nohou?


Všichni áčárjové v Gaudíja sampradáji – začínající od Mádhavendry Purípády a Íšvary Purípády, k Šrílovi Svarúpovi Dámodarovi a od nich k Šrílovi Bhaktisiddhántovi Sarasvatímu Thákurovi, Šrílovi Bhakti Pragňánovi Keešavovi Gosvámímu Mahárádžovi a šrílovi Bhaktivedántovi Swámímu Mahárádžovi – nepřišli pouze, aby založili vaidhí-bhakti. Spíše kázali o sestoupení Šríly Čaitanji Maháprabhua, aby rozdával tu premu, tu vradžabhakti, vradža-rasu. Kdyby kázali jen vaidhí-bhakti, reprezentovali by Šrí-sampradáju, Madvasampradáju, Višnusvámí-sampradáju, Nimbáditju nebo jakoukoliv jinou sampradáju. Šríman Maháprabhu také založil juga-dharmu přes náma-sankírtanu. Udělal to přes prostředníka Mahá-Višnua, Nárájana, Nrisimhadeva a další avatáry, kteří byli všichni obsaženi v Něm – v Jeho vlastním těle. Protože všichni avatáři byli v Něm, žádná jiná inkarnace nebyla potřeba, aby vykonal funkci založení juga-dharmy a předání milosti Džagáiovi a Mádháiovi (dva bratři). Šrí Čaitanja Maháprabhu toto všechno udělal Sám. Naplnil přání Advaity Áčárji, že se zjeví velmi brzy. Kázal a předal krišna-premu přes zpívání svatého jména. Okusil nálady Šrímatí Rádhiky a vyplnil všechny Své další cíle. Nicméně mezi všemi jeho záměry byly dva přední, jak je popsáno v Šrí Čaitanja-čaritámritě – předat krišna-premu a okusit nálady Šrímatí Rádhiky.

prema-rasa-nirjása karite ásvádana rága-márga bhakti loke karite pračárana rasika-šekhara krišna parama-karuna ei dui hetu haite ičhára udgama

Pánovo přání zjevit se se zrodilo ze dvou důvodů: Pán chtěl ochutnat sladkou esenci nálad lásky k Bohu a chtěl rozšířit oddanou službu ve světě na úrovni spontánní přitažlivosti. Tudíž je znám jako svrchovaně radostný a jako nejmilostivější ze všech. (Šrí Čaitanjačaritámrita (Ádi-lílá 4.15-16))

Krišna je rasika-šekhara. Znáte význam rasika-šekhary? Je ochutnávačem, poživatel všech rás. Je oceánem prema-rasy. Pán Ráma má nějakou rásu, ale On není neomezeným oceánem rásy. Pán Nrisimhadeva má jednu rásu. Když se zjevil, byl raundra, rozhněvaný, a celý svět se strachoval. Ale Krišna je rasika-šekhara, nekonečný oceán rásy, a neexistuje hranice hloubky tohoto oceánu.

V obecném smyslu, všechna skripta oslavují Krišnu tímto způsobem. Avšak podle Gaudíja siddhánty (učednická posloupnost pocházející od Pána Čaitanji), Šrímatí Rádhika je větší oceán rasy než Krišna. Kdyby se ponořil do tohoto oceánu, On Sám by nebyl schopen změřit jeho hloubku.

Ve skutečnosti Šrímad Bhágavatam byl přednesen pouze za účelem opěvování Šrímatí
Rádhiky a gopíí. Tolik Purán a dalších literatur se dříve napsalo pro opěvování Krišny. Ve
Šrímad-Bhágavatamu velebení Krišny není nejvyšším cílem; spíše to je oslavovat premu vradžabhaktů.

Krišna není cílem života. Krišna-prema je naším cílem. Kamsa také měl daršan Krišny, ale neměl žádnou premu, a proto nemohl uspokojit nebo sloužit Krišnovi. V Šrí Čaitanjačaritámritě bylo odhaleno, že krišna-prema je nejvyšší cíl všech džív a že rádhá-prema je nejvyšší prema. Krišna jako Šrí Čaitanja Maháprabhu přišel jen, aby ochutnal tuto premu a předal nálady Rúpy Maňdžárí, Rati Maňdžárí a všech páljadásíí Šrímatí Rádhiky. Džíva nemůže mít náladu Šrímatí Rádhiky. Nedokáže strávit více než náladu páljadásíí – ale tato nálada je nejvyšší pozice. Šríla Rúpa Gosvámí, Šríla Raghunátha dása Gosvámí a všichni Gosvámí byli pohlceni v této vnitřní náladě služebnice Šrímatí Rádhiky.

Šríla Rúpa Gosvámí, Šríla Sanátana Gosvámí a všech Šest Gosvámích zpívalo a válelo se po zemi ve Vrindávanu – někdy v Rádhá-kundě nebo Šjáma-kundě, někdy ve Vrindávanu nebo Bandhiravaně, a někdy v Nandágaonu nebo Varšáně. Hojně plakaly a všude vykřikovaly: „Ó Rádhiko, kde jsi?“ S velmi hlubokými pocity denně zpívaly ne míň jak lákh harinámu (64 kol). Byly pohlceny ve vzpomínání na Krišnova jména a zábavy, a vzdávaly stovky tisíců dandavat-pranámů. Modlily se: „Ó Rádo! Ó Rádo! Ó Krišno! Karuná-sindhu! Dína-bandhu! Džagat-pate!“

Všichni naši áčárjové jsou rúpánuga Vaišnavové. Nepřišli kázat vaidhí-bhakti. Udělali to, avšak

aby nejprve posekali džungle mylných filozofických představ, pak aby založili juga-dharmu a pak aby předali tato hlubší pojetí. Nikdo by to nedokázal pochopit, aniž by udělali tuto předběžnou práci.

Šríla Rúpa Gosvámí konstatuje: 

tan-náma-rúpa-čaritádi-sukírtanánu

smritjoh kramena rasaná-manasí nujodžja 

tišthan vradže tad-anurági džanánugámí

 kálam najed akhilam itj upadeša-sáram

Podstata všech rad je taková, že člověk by měl využít svůj plný úvazek – dvacet čtyři hodin denně – v hezkém zpívání a vzpomínání na Pánovo božské jméno, transcendentální podobu, vlastnosti a věčné zábavy, čímž postupně zaměstná svůj jazyk a mysl. Tímto způsobem by měl sídlit ve Vradži (Goloka Vrindávana-dháma) a sloužit Krišnovi pod vedením oddaných. Člověk by měl následovat šlépěje Pánových milovaných oddaných, kteří jsou hluboce připoutáni k Jeho oddané službě. (Šrí Upadešámrita 8)

Měli byste si přečíst skvělé vysvětlení této šloky od Šríly Swámího Mahárádže. Píše, že Šrí Čaitanja Maháprabhu sestoupil na tento svět jen, aby rozšířil krišna-premu. Pokud chcete tuto premu, musíte následovat zásady této šloky. Zde Šríla Rúpa Gosvámí stručně podal podstatu učení Čaitanji Maháprabhua.

Jestliže chcete krišna-premu, pak zpívejte jména Krišny. A jaká jsou ta nejlepší jména? Nejlepší jména jsou ta, která jsou ve vztahu k tišthan vradže tad-anurági džanánugámí – Krišna ve Vrindávanu, ve vztahu k Jeho nejdražším oddaným zde.

 he krišna karuná-sindho 

dína-bandho džagat-pate 

gopeša gopíká-kánta 

rádhá-kánta namo ‘stu te

Ó můj milý Krišno, Jsi oceánem milosti. Jsi přítel trpících a zdroj stvoření. Jsi pán gopů (z orig. gopas – pasáčci krav). Jsi milencem gopíí. Jsi milovaným Rádhárání. Skládám Ti své uctivé poklony.

Autor se modlí: „Ó Krišno, Jsi velmi laskavý, milostivý, okouzlující a krásný. Prosím tě, abys mi udělil Svou milost.“ Pokud je někdo velmi dína-hína, pokorný, pak může obdržet Pánovu milost – jinak ne. Déšť padá na vrchol kopce, ale nezůstává zde. Časem se usadí v jámě nebo v údolí. Jáma představuje pokorného oddaného a déšť představuje Krišnovu milost. Pokud nejsme pokorní, pak ačkoliv milost je stále tu, nemůžeme ji posbírat. Autor proto říká: dínabandho! Nejsem kvalifikovaný nebo pokorný, ale Ty máš pro každého tolik milosti. Dína znamená pokleslý a já jsem určitě jedním z pokleslých duší. Mám tolik falešné ego, avšak nepovažuji se za bídnou osobu. Džagatpate. Jsem na tomto světě, ale Ty jsi džagat-pate, pán celého vesmíru. Živíš a podporuješ každého ve vesmíru a já jsem jedním z těch, které podporuješ.“

 Výše zmíněná jména jsou jména Vásudévy-Krišny a autor nyní volá na Krišnu z Vrindávanu. Říká: „Ó Gopešo, Ty jsi Pánem gopů a gopíí z Vrindávanu, Vradže – ale já mezi nimi nejsem.“ Chce mezi nimi být, a proto se nyní modlí: „Jsi také nejmilejší gopíí.“ Toto jméno je přednější, ale nejpřednější jméno je poslední jméno v modlitbě, Rádhá-kánta. Rádhá-kánta znamená, že Krišna je ovládán Rádou. Takže bychom měli zpívat tato jména a vzpomínat na zábavy Krišny spojené s nimi.

Jestliže zpíváte jméno Dámodara, na co si vzpomenete? Jašodá-maijá svazuje Krišnu k broušenému hmoždíři a On pláče, protože Ho trestá a ovládá. Ale existuje také další Dámodar – Rádhá-Dámodar, nebo Krišna, který je ovládán Šrímatí Rádhikou. Někdo si vzpomene na to, jak Šrímatí Jašodá ovládá Krišnu, nebo jak Ho ovládá Šrímatí Rádhika.

 Je lepší žít pouze ve Vrindávanu, kde byly tyto zábavy vykonány; a pokud tam nemůžete žít, pak tam buďte myslí. Avšak to samo o sobě není dostatečné, neboť Šríla Rúpa Gosvámí dává ještě další pravidlo. Budeme muset být pod vedením rasiká tattva-gňa Vaišnavy, to je pod vedením plně realizovaných duší, jako Šríla Rúpa Gosvámí a jeho rúpánuga vaišnavští následovníci, kteří mají úplné poznání o šástře a kteří zažívají svůj láskyplný vztah („rasa“) s Krišnou. Jinak není možné pokročit na této cestě.

Šrí Šrímad Bhaktivedánta Swámí Mahárádža přišel předat tyto vznešené zásady přes svaté jméno. Pro méně kvalifikované osoby také dal vaidhí-bhakti skrz jméno, ale jeho nejvnitřnější nálada byla předat tento druh krišna-premy.

Jak jsem vysvětlil ve Vrindávanu, Šría Swámí Mahárádža nebyl v linii Advaita Áčárji, Mahá- Višnua, který přichází v každé Kali-juze, aby založil „juga-dharmu“ všeobecné zpívání „náma“ (které uděluje pouze pěvec „vaikuntha-premy“). Šrí Čaitanja Maháprabhu založil „náma“ s „vradža-premou“ a toto byla Jeho zvláštnost. Byla to také zvláštnost „paramapúdžjapády“ Šríly Swámího Mahárádže, takže jsem ho oslavoval, tím, že jsem prokázal, že přišel v linii Šrí Čaitanji Maháprabhua a Šríly Rúpy Gosvámího. Stejně jako to udělal Šrí Čaitanja Maháprabhu, on také založil juga-dharmu a byl rúpánuga Vaišnavou, následovník Rúpy Gosvámího, Rúpy Maňdžarí.

I když jsem toto už předtím vysvětlil, někteří oddaní to nedokázali pochopit. Řekli mi: „Ó, neoslavuješ našeho gurudévu.“ Ale on je také mým gurudévou, ne jen jejich. Podělil jsem se s vámi o svou lásku k němu, jen abych vás pokropil více milostí. Dali mi zvláštní příležitost, abych mu sloužil, a proto zde skládám srdečný pušpáňdžali (obětování květin indickým bohům) k jeho lotosovým nohám. Měli byste se snažit poslouchat všechny zásady Šríly Swámího Mahárádže a snažit se mít stejnou vnitřní náladu a cíl jako měl on – vradža-premu, nebo gopí-premu. Toto je náš cíl. Měli byste začít od nejpředběžnějšího stádia a nakonec se vzdát všech hmotných tužeb, abyste potěšili Krišnu. Skládám své dandavat-pranámy Jeho Božské Milosti Šrílovi Bhaktivedántovi Swámímu Mahárádžovi.

"Kondolenční dopis"-Šríla Bhaktivedanta Swami Mahárádž

Tento dopis Šríly Prabhupády byl původně napsán v bengálštině u příležitosti odchodu Šríly Bhakti Pragňány Kešavy Goswámího Mahárádže. Byl adresován Šrílovi Bhaktivedántovi Trivikramovi Mahárádžovi, jednomu z předních žáků Šríly Bhakti Pragňány Kešavy Goswámího Mahárádže. Pak byl Šrílou Bhaktivedántou Narájanem Mahárádžem přeložen do hindštiny a vytištěn v časopise Šrí Bhagavat Patrika v prosinci roku 1968. Následuje anglický překlad tohoto dopisu. Sláva Šrí Guruovi & Gaurángovi.

Seattle, Washington 22. října 1968

Skládám své pokorné vyčerpávající poklony lotosovým nohám všech Vaišnavů. Šrípad Trivikramo Mahárádžo1 , Včera jsem obdržel tvůj dopis z 12. října a jeho obsah byl srdcervoucí. Laskavě mě informuj o podrobnostech náhlého odchodu púdžjapády Mahárádže (Šríla Bhakti Pragňána Kešava  Goswámí Mahárádža). Se Šrílou Mahárádžem jsem měl velmi dlouhodobý blízký vztah. Navštěvoval jsem Šrípada Narahari Dádu2 a Šrípada Vinoda Dádu3 s velkou náklonností. Byli mými velmi milujícími přáteli. Také starší Tirtha Mahárádža, profesor Nišikanta Sannjala a Vasudeva Prabhu z Kalkaty mi byli velmi drazí. Později jsem navštěvoval a volně se stýkal se Šrípada Šrídharem Mahárádžem, jako bychom byli nejbližší z členů rodiny. Kromě Šrípada Šrídhara Mahárádže, všichni výše zmínění Vaišnavové postupně odešli. Náš čas se také blíží, takže bude nejlepší mít tu příležitost sloužit Šrílovi Prabhupádovi co nejdéle.

Mám velmi úzké spojení se Šrí Gaudíja Vedánta Samiti.4 Ty, a zejména Šrípada Vamana Mahárádža5 , víte dobře, že jsem jedním ze tří osob, které založily Šrí Gaudíja Vedánta Samiti v Bosapada Lane, v Kalkatě, ještě předtím, než Šríla (Bhakti Pragňána Kešava) Mahárádža přijal sannjás. Během několika málo dní vzniku Samiti, Šrí Narottamánanda Brahmačárí (v současné době Tridandi Swámí Šrí Šrímad Bhakti Kamala Madhusúdana Mahárádža) se od toho oddělil. V tu dobu Šrípada Vámana Mahárádža, který se pak stal brahmačárím, navštívil náš dům v Sitakanta Banaradži Lane. Zvolil mne prezidentem bengálského časopisu Šrí Gaudíja Patrika. 6

Respektoval jsem nařízení Šríly Mahárádže a začal jsem pravidelně psát články pro Gaudíja Patriku, a Šríla Mahárádža si velmi cenil, cokoliv jsem napsal. Poté jsem byl také jmenován prezidentem hinduistického magazínu Šrí Bhagavata Patrika a v něm se zveřejnilo mnoho mých článků. Později jsem nemohl předkládat články vzhledem k nedostatku času. Teď jsem se stal obyvatelem cizích zemí a musím cestovat dvacet tisíc mil každý rok (přes 32 tisíc km).

 Největší soucit Šríly Bhakti Pragňána Kešava Goswámí Mahárádže ke mně bylo to, že mě udělal sannjásínem. Složil jsem slib, že nikdy nepřijmu sannjás, ale Šríla Mahárádža ho nuceně dal. Určitě by dnes byl nejvíce potěšen, kdyby viděl úspěch mého kázání. Minulý rok jsem ho navštívil v Kalkatě spolu se svými žáky a navzdory tomu, že byl upoután na lůžko, byl rád, že nás přijal. Mám naprostou důvěru v to, že jak v jeho přítomnosti, tak po jeho odchodu musí být velkou radost, když vidí mé rozsáhlé kázání poselství Šrímana Maháprabhua v západních zemích jako Amerika, Kanada, Anglie, Německo a Havaj (Honolulu), která se nachází v Tichém oceánu, stejně jako ve východních zemích, jako Japonsko (Tokyo) a tak dále.

Byl jsem věrným grihamedím (grihamedí – ten, jehož rozum je ponořen v domácích záležitostech). Šríla Prabhupáda ke mně čas od času chodíval ve snech a volal na mě, abych se zřekl rodinného života a abych šel spolu s ním. Ty sny mne vystrašily a přiměly mě přemýšlet o tom, že bych měl přijmout sannjás. Neměl jsem touhu přijmout sannjás. Avšak na opakované naléhání Šrípada Narájana Mahárádže věnoval Šríla Bhakti Pragňána Kešava Goswámí Mahárádža nekonečný soucit této neochotné a slepé osobě tím, že mi dal sannjás. Zdá se, že toto přání Šríly Prabhupády se přeneslo do jeho srdce a tím bylo dosaženo mého sannjásu.

Takže jsem věčně zadlužen Šrílovi Mahárádžovi. Proto ihned, co jsem obdržel tvůj dopis, jsem uspořádal virahasabhá, setkání v seattleském chrámu jako čest jeho odchodu. Posílám rozhodnutí o kondolenci ze setkání spolu s tímto dopisem. Laskavě to přijmi jako naši šraddhándžali, pokornou poctu. V mých dalších centrech (seznam je přiložen), zejména Londýn, Hamburk a Honolulu, jsem dal pokyny, aby rovněž uspořádali viraha-sabhá a vzdali šraddhándžali poctu.

Budeš mít radost, až zjistíš, že jsem provedl tři sankírtanové skupiny, zahrnující americkou mládež a páry, pod mým vedením. Jedna taková skupina v současné době cestuje po městech v Americe a já jsem také s touto skupinou. Druhá skupina šesti oddaných provádí kírtanu v různých místech Londýna. Indové žijící zde jsou z nich ohromeni. Ti Indové se vzdali své vlasti a přišli do západního světa, aby dosáhli bohatství a prestiže, ale Američané dělají harinám-sankírtan. Ty kazatelské činnosti probíhají nějak velmi dobře. Mám zájem vědět, jakou ustanovení vytváříš. V této záležitosti obdržíš mou naprostou spolupráci, protože jsem muž konstruktivních myšlenek. Nemám rád destruktivní politiku.

Bylo to přání Šríly Prabhupády a Šríly Bhaktivinoda Thákury, aby Američané prováděli
kírtan v Šrídhámu Májápuru a tato příležitost nyní přišla. Bohužel ti, kteří se vetřeli do
Májápuru, ho považují za svůj osobní majetek a v současné době je ostatním zakázáno
navštěvovat toto místo. Šríla Bhakti Pragňána Kešava Goswámí Mahárádža řešil tyto gurutjágíy
(guru-tjágíové – ti, kteří se zřekli svého gurua) a guru-bhogí (guru-bhogíové – ti, kteří si
užívajíc majetku svého gurua) s mečem v ruce.

V tomto ohledu loni zmínil, že pro mě sjedná pět akrů půdy v Šrídhámu Májápuru. Byl jsi u toho přítomen. Pokud mi v této záležitosti pomůžeš, mám v úmyslu udělat ášrám v Májápuru. Američtí chlapci a dívky ho mohou navštěvovat a bydlet zde a obdržet odpovídající školení. Naší spoluprací se mohou kazatelské činnosti velmi dobře provádět. Proto toužím znát detaily tvého ustanovení

Zítra jedu do Montrealu. Odtud pojedu do Santa Fe (Nové Mexiko) a do Los Angeles. Posílám adresy našich středisek s tímto dopisem. Provádíme plán na stavbu Nového Vrindávanu na třech stech akrech půdy. Laskavě odpověz na Los AngelskouHollywoodskou adresu, jelikož zůstanu v Montrealu tři dny, sedm dní v Santa Fe a skoro jeden měsíc v Los Angeles.

prithivíte áče jata nagarádi gráma
sarvatra pracára haibe mora náma

V každém městě a vesnici bude slyšet zpívání Mého jména. [Šrí Čaitanja-bhágavata (Antjakhanda 4.126)]

 Kázání se může značně rozšířit na celém světě na základě tohoto systému. Myslím si, že tvoje ústava musí být přímo v souladu s předpovědí výše. Doufám, že tvoje bhadžana pěkně pokračuje.

 Tvůj oddaný služebník, Šrí Bhaktivedánta Swámí


Poznámky pod čarou:

1 Šríla Trivikrama Mahárádža je jedním z předních žáků Šríly Bhakti Pragňána Kešava Goswámí Mahárádži. Přijal sannjás od Šríly Kešava Mahárádže ve stejnou dobu jako Šríla Nárájana a Šríla Vamana Mahárádža, a od té doby spolu kázali a nadchli stovky tisíců oddaných.

2 Šríla Narahari Dádá byl starším a blízkým žákem Šríly Bhaktisiddhanta Sarasvatí Thákury. Byl považován za „matku“ a „Florence Nightingale“ (anglická ošetřovatelka, 1820-1910) Gaudíja Mathu. Vždy zařídil péči a výživu všech oddaných. Dádá znamená starší duchovní bratr.

 3 Vinoda Dádá je brahmačárí jméno Šríly Bhakti Pragňána KešavaGoswámí Mahárádže. Jeho celé jméno bylo Vinoda-bihárí Brahmačárí. Byl ředitel Gaudíja Mathu během doby Šríly Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákury. 

4 Po odchodu Šríly Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákury Prabhupády chtěl Šríla Kešava Mahárádža energeticky kázat jeho jménem. Šríla Sarasvatí Thákura dříve byl potěšen kázáním Šríly Kešava Mahárádže a učenost v písmech, že mu dal všechna svá skripta, a Šríla Kešava Mahárádža pochopil význam – že jeho gurudéva chtěl, aby kázal skutečný smysl Vedánty – bhakti. Proto toužil založit společnost pro kázání z Vedánty o tom, co Šrí Gaurasundara chtěl dát světu – rúpánuga-bhakti. Proto otevřel Gaudíja védánta Samiti. 

5 Šríla Vámana Mahárádža byl pravá ruka Šríly Kešava Mahárádže a teď je áčárjou Gaudíja Vedánta Samiti, podle vůle Šríly Kešava Mahárádže. Je také prezidentem společnosti.

"Božský odchod Šríly Bhakti Pragňány Kešavy Goswámího"-Šríla Bhaktivedanta Swami Mahárádž

Následující přednáška je od Šríly Prabhupády v Seattlu, Washingtonu z 21. října 1968, poté, co byl informován o odchodu svého blízkého duchovního bratra a sannjás-gurua.

Člověk musí přijmout stav odříkání od další osoby, která je ve stavu odříkání. Nikdy jsem si nemyslel, že přijmu tento stav života v odříkání. V mém rodinném životě, když jsem byl uprostřed své ženy a dětí, někdy jsem snil o tom, že můj duchovní mistr mě volá a já ho následoval. Když můj sen skončil, přemýšlel jsem – trochu jsem se vyděsil: „Ó, Guru Mahárádža chce, abych se stal sannjásínem. Jak mohu přijmout sannjás?“ V té době jsem nebyl příliš spokojen s tím, že se budu muset vzdát rodiny a stát se mnichem. V tu dobu to byl hrozný pocit. Někdy jsem přemýšlel: „Ne, nemohu přijmout sannjás,“ ale znovu jsem viděl ten samý sen.

Takže tímto způsobem jsem měl štěstí. Můj Guru Mahárádža (Prabhupáda začíná plakat a
jeho hlas se ztlumí) mě vytáhl z tohoto hmotného světa. Nic jsem neztratil. Byl ke mně tak
laskavý. Získal jsem. Opustil jsem tři děti a teď mám tři sta dětí; takže nejsem ztroskotanec.
To je materiální pojetí myslet si, že ztratíme přijetím Krišny. Nikdo není ztroskotancem.
Říkám to ze své praktické zkušenosti. Myslel jsem si: „Jak mohu přijmout tento stav
odříkání? Nemohu přijmout takové trápení.“

Ale odešel jsem z rodinného života a seděl jsem sám ve Vrindávanu a psal knihy. Můj duchovní bratr trval na Bhaktivédánta Prabhu… Tento titul jsem dostal za svůj rodinný život. Vaišnavská společnost mi to nabídla. Tak na tom trval. Vlastně on není tím, kdo na tom trval. Ve skutečnosti můj duchovní učitel na tom trval přes něj a říkal: „Přijmi to.“ Bez přijetí stavu odříkání se nikdo nemůže stát kazatelem a chtěl, abych se stal kazatelem. Takže mě přinutil přes tohoto duchovního bratra, který řekl: „Přijmi to.“

Nedobrovolně jsem to přijal a pak jsem si vzpomněl, že chtěl, abych odešel do západních zemí. Takže teď se cítím velmi zavázán mému duchovnímu bratrovi, protože uskutečnil přání mého duchovního učitele a přinutil mě, abych přijal tento stav sannjás. Tento duchovní bratr, Jeho Svátost Šrí Šrímad Bhakti Pragňána Kešava Goswámí Mahárádža, už není na tomto světě. Vstoupil do Krišnova sídla. Takže bych si přál schválit kondolenci a poslat jim to. Také jsem v této souvislosti složil jeden verš. Vy všichni přítomní to podepište. Zítra to pošlu.

Verš, který jsem složil, je v sanskritu: vairágja-vidjá-nidža-bhakti-joga. Toto vědomí Krišny je vairágja-vidjá. Vairágja-vidjá znamená být zhnusen tímto hmotným světem. Tomu se říká vairágja-vidjá a je to možné jednoduše bhakti-jógou. Vairágja-vidjá-nidža-bhakti-jogam apajajan mám. Dítě se bojí vzít lék a to jsem také zažil. V mém dětství, když jsem onemocněl, jsem byl velmi tvrdohlavý a říkal jsem: „Nevezmu si žádný lék.“ Takže moje matka mi tlačila lék do pusy lžící. Byl jsem tak umíněný. Podobně jsem nechtěl přijmout tento stav sannjás, ale tento duchovní bratr mě nutil a řekl: „Musíš.“ Apajajan mám; důrazně mě přinutil vypít tuto medicínu. Anabhipsu andham. Proč jsem byl neochotný? Anabhipsu znamená neochotný. Andham znamená ten, kdo je slepý, kdo nevidí svou budoucnost. Duchovní život je ta nejjasnější budoucnost, ale materialisté to nevidí. Vaišnavové a duchovní učitel proto důrazně říkají: „Vypij tento lék.“ Apajajan mám anabhipsu andham. Šrí-kešava-bhakti-pragňánanama.

Takže můj duchovní bratr – jmenuje se Kešava, Šríla Bhakti Pragňána Kešava Goswámí Mahárádža – mi udělal tuto laskavost, protože byl oceánem milosti, kripámbudhi. Skládáme své poklony Vaišnavům: váňčá-kalpa-tarubhjaš ča kripá-sindhubhja eva ča. Vaišnavové, zástupci Pána, jsou tak laskaví. Přinášejí oceán milosti, aby ji rozdávali trpícímu lidstvu. Kripámbudhir jas tam aham prapadj. Takže skládám své uctivé poklony této Jeho Svátosti, protože mě silně přinutil přijmout tento stav sannjás.

 Už není na tomto světě. Vstoupil do Krišnova věčného sídla, a proto mu skládám své uctivé poklony, spolu se svými žáky. První den mého sannjásu jsem si vzpomněl, že budu muset mluvit anglicky. Vzpomněl jsem si na to ten den, kdy jsem přijal sannjás, když bylo přijetí, mluvil jsem anglicky jako první ze všech. Toto všechno byl plán vyšší autority, Krišny. Píšeme toto: „Rozhodli jsme se my, níže podepsaní členové a oddaní Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny, akciová společnost, na kondolenčním setkání za předsednictví Jeho Božské Milosti A.C. Bhaktivedánty Swámího, dnes, 21. října 1968, v naší pobočce v Seattlu, vyjádřit náš hluboký zármutek z odchodu Jeho Svátosti Om Višnupády Šrí Šrímad Bhakti Pragňány Kešavy Goswámího Mahárádže, sannjás-gurua, učitele našeho duchovního mistra, dne 6. října 1968, v sídle jeho rezidence v Navadvípu, Západním Bengálsku. Skládáme naše uctivé poklony lotosovým nohám Šrí Šrímad Bhakti Pragňány Kešavy Goswámího Mahárádže s následujícím veršem, složeným při této příležitosti naším duchovním učitelem.“ Tento verš jsem vám již vysvětlil. Takže si přeji, abyste to všichni podepsali, a zítra to pošlu leteckou poštou.

Máš tužku?

 Govinda dásí: Ano. (Prabhupáda se podepisuje)

"Uzamčená truhla s pokladem"-Šrí Šrímad Bhaktivédanta Nárájana Maharádža

Toto je výňatek z přednášky Šríly Narájana Mahárádže v jógistickém centru Átmánanda v New Yorku ze dne 12. července 1996.

Šríla Swámí Mahárádža předal ve svých knihách všechno. Věděl, že jednoroční, nebo dvouroční dítě, nebo dokonce pětileté by si nemohlo uchovat všechny informace. Otec nebo matka šetří peníze pro své děti, ukládají je do kasičky. Když dítě dospěje, bude způsobilé, aby si vzalo poklady uvnitř. Avšak před dospělostí by dítě promrhalo tento poklad. Podobně Šríla Swámí Mahárádža uchoval všechny své poklady v jeho knihách. Pokud je chcete otevřít, měli byste vědět, že klíč je v rukách bhágavaty (čistý, seberealizovaný oddaný).

 Existují dva bhágavatové – grantha-bhágavata, Védská skripta, a bhakta-bhágavata, čistý oddaný, který ztělesňuje tato skripta. Bhakta-bhágavata je nadřazený, tak, jako jsou bona fide bhaktové, kteří mají prému, klíčem k pochopení skript. Dokáží odemknout zámek. Šríla Swámí Mahárádža uložil poklad, který Šríla Rúpa Goswámí zanechal v Bhakti-rásamritě-sindhu a v jeho dalších knihách, a jeho vlastní knihy jsou plné pokladů. V jeho významech vidíme všechno učení, které je v knihách Šríly Rúpa Goswámího. Například Šrí Upadešámrita (Nektar pokynů) poskytuje postup, kterým můžeme jít do Vrindávanu a následovat Šrílu Rúpa Goswámího.

 Někteří lidé říkají: „Nejsme kvalifikovaní a nikdy nebudeme kvalifikovaní, abychom mohli slyšet o Góloce.“ Myslím, že to je velmi špatné, protože Šríla Swámí Mahárádža o tom napsal ve svých knihách. Až budeme zralí a kvalifikovaní, pak můžeme ve skutečnosti zakusit ten nektar a jít na to místo, o kterém napsal Šríla Rúpa Goswámí, Šríla Krišnadása Kavirádža Goswámí, Šrí Vjásadeva a Šríla Bhaktivédánta Swámí Mahárádža.

"Moje mise na západě"-Šrí Šrímad Bhaktivédanta Nárájana Maharádža

Toto je výňatek z přednášky dané během prvního kazatelského turné Šríly Narájana Mahárádže. Přednáška se konala v San Francisku dne 30. června 1996. Přišel jsem z Mathury, Vrindávany, ale necítím se, že bych to tam opustil. Všude vidím velmi skutečné oddané, stejně jako ve Vrindávaně. Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura přikázal Šrílovi Swámímu Mahárádžovi, aby jel na západ rozšířit svaté jméno Rády a Krišny a poselství Šrí Čaitanji Maháprabhua, a on přijel o zhruba čtyřicet let později. Šríla Swámí Mahárádža mi podobně přikázal a já jsem také přijel, asi o dvacet let později. On mi to přikázal a já jsem přišel. Má mise v západních zemích má tři cíle. První: chci se dotknout prachu z lotosových nohou Šríly Bhaktivedánty Swámího Mahárádže tím, že půjdu na místa, kde kázal v Evropě a tady v Americe. Nejdříve přijel do New Yorku, takže jsem tam také chtěl jet. Když přijel, byl bez peněz a na ulicích zpíval Šrí Krišna Čaitanja a Haré Krišna, Haré Ráma. Odtud mi napsal a já mu poslal knihy, které chtěl, stejně jako spoustu párů Božstev Gaura-Nitjánandy Prabhua a Rády-Krišny. Také jsem mu poslal kartály, mridangy a spoustu dalšího vybavení. Druhý: Přišel jsem sem, abych předal jeho poselství celému světu. Zasadil semínka a ta poněkud vyrostla, ale postrádají vodu. Šríla Swámí Mahárádža mi dal tu vodu, kterou je jeho hari-kathá, a podle mých schopností tuto vodu přináším všude. Jsem tak šťastný, že uskutečňuji jeho pokyny a že přijímám prach z jeho chodidel z míst, která posvětil. Třetí cíl mého cestování je pomáhat upřímným oddaným, kteří jsou nešťastní z důvodu dlouhodobého nedostatku správné společnosti. Přišel jsem, abych jim řekl: „Měli byste chápat, že váš Prabhupáda je tu mezi vámi. Musíte být znovu silní a plní energie, tak, jako jste byli v době jeho projeveného příchodu. Také si nemyslete, že je mrtev, ani to, že tu není. Já jsem před tím neznal nikoho z vás, ale Šríla Swámí Mahárádža udělal tak úžasné věci, že na tomto pobřeží Tichého oceánu, od Los Angeles až po San Francisko a Vancouver, a kamkoliv jdu, spousta oddaných přichází, aby mě spatřili. Jsem vděčný Šrílovi Swámímu Mahárádžovi a obětuji lotosové květy mé oddanosti jeho nohám. Učinil zázrak, a kdyby tu dnes byl, kázal by víc a víc. Napsal a přeložil tolik knih, které byly přeloženy do více jak čtyřiceti jazyků. Nicméně, teď osmdesát nebo devadesát procent oddaných opustilo ISKCON. Chci, aby tento ISKCON byl silnější a silnější. Každý by měl být posílen a každý by měl kázat po celém světě, tak, jak kázal Šríla Prabhupáda Bhaktivedánta Swámí Mahárádža. Povím nějakou hari-katu ze Šrí Čaitanji-čaritámrity a Šrímad-Bhágavatamu, a pokusím se uhasit vaši žízeň, aby se skutečná pocta a vděčnost, kterou k vašemu Prabhupádovi chováte, zvýšila. Požehná nám všem a bude velmi šťastný, že jste přišli

"Stručná historie, Rozhovor ITV se Šrílou Narájana Mahárádžem v chrámu Šrí Rádhá-ramana"-Šrí Šrímad Bhaktivédanta Nárájana Maharádža

V červnu roku 1996 v chrámu Šrí Rádhá-ramana v Orange County, Kalifornii, Siddhánta dása z Illumination Television (ITV) dělal rozhovor se Šrílou Narájanem Mahárádžem ohledně jeho vztahu se Šrílou Prabhupádou.

Reportér: Prosím, řekněte nám, jak jste se poprvé setkal se Šrílou Prabhupádou a veškeré okolnosti, které jste spolu zažili, když se mohli projevit jakékoliv vlastnosti čistého oddaného.

Šríla Narájana Mahárádža: Byl jsem osobním služebníkem mého gurudévy, Šríly Bhakti Pragňány Kešavy Goswámího Mahárádže a vždy jsem s ním cestoval. Měli jsme math (kazatelské centrum a ášrám) v Kalkatě, které se jmenovalo Gaudíja Vedánta Samiti. Tam jsem v roce 1946 nebo 1947 potkal Šrílu Bhaktivédántu Swámího Mahárádže. Kdykoliv Gurudéva jezdil do Kalkaty, Šríla Swámí Mahárádža přijel, aby ho viděl. Oba byli žáci Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Goswámího Thákury a také byli blízcí přátelé. Šríla Swámí Mahárádža se setkal se Šrílou Bhaktisiddhántou Sarasvatím Thákurou Prabhupádou kolem roku 1922 a asi čtyři roky předtím, v roce 1918, od něj Guru Mahárádža přijal zasvěcení. Takže Guru Mahárádža byl starší duchovní bratr Šríly Swámího Mahárádže a byli od začátku důvěrnými přáteli.

 Když se v roce 1939-1940 vyskytly problémy v Gaudíja misi, Guru Mahárádža jel do Prajágy (Allahabad) do domu Šríly Swámího Mahárádže. V té době zde měl Šríla Swámí Mahárádža velmi dobrý obchod s léky a byl také velmi odříkavý. Guru Mahárádža s ním zde strávil asi pět, šest měsíců.

V roce 1941 náš gurudéva, spolu se Šrílou Bhaktivedántou Swámím Mahárádžem, založil v Kalkatě Gaudíja Vedánta Samítí. V tu dobu byl Šríla Swámí Mahárádž Abhaja Babu. Do mathu jsem přišel v roce 1946 a snad v té době, nebo možná o měsíc později, jsem přijel do Kalkaty. Šríla Swámí Mahárádža tam znovu přijel. Byl jsem osobním služebníkem mého gurudévy a sloužil jsem také Šrílovi Swámímu Mahárádžovi. Šríla Swámí Mahárádž byl tak šťastný, když viděl mou službu Gurudévovi. Zeptal se na nějaké otázky a moc ho potěšily moje odpovědi. Zeptal se mně: „Jak se jmenuješ? Odkud ses připojil?“ A takto jsem mu začal sloužit.

V roce 1953 Guru Mahárádž začal se dvěma časopisy, nazvanými Šrí Bhagavata Patrika a Gaudíja Patrika. Gaudíja Patrika byl v bengálštině a Šrí Bhagavat Patrika byl v hindštině. Guru Mahárádža požádal Šrílu Swámího Mahárádže, aby se stal hlavním editorem obou periodik. Šríla Swámí Mahárádža to přijal a začal psát spoustu dobrých článků, zejména ohledně Bhagavad-gíty – od začátku do konce. Ti, kteří ve skutečnosti nenásledují Krišnu a Vedántu, nejsou opravdu věřící. To se týká zejména toho, jak Šríla Swámí Mahárádža psal o majávádích v jeho článcích o Gítě. Ti, kteří si myslí, že Krišnova duše a tělo se liší, jsou majávádí. Nevědí nic o významu Gíty. Jeden učený doktor, prezident Indie, Dr. Sarvapalli Rádhákrišnan, byl velmi známý v západních zemích pro jeho filozofii, ale napsal, že Krišnovo tělo je jedna věc a duše Krišny je druhá. Šríla Swámí Mahárádža proti tomu napsal. Napsal hodně tvrdě v souvislosti s Vedántou a zejména o Gítě a Šrímad-Bhágavatamu. Napsal, že Krišna, Jeho tělo, Jeho bohatství a všechno ve vztahu k Němu, je stejná sat-čid-ánanda (věčná, plná poznání a blaženosti) podstata.

Jedna kopie byla poslána z Mathury doktoru Radhakrišnanovi a jedna každé učené osobě v parlamentu. Dr. Radhakrišnan neodpověděl. Nemohou odpovědět, protože májáváda je proti cestě bhakti. Existuje tolik sporů, ale nějakou dobu by trvalo to vysvětlit. Šríla Swámí Mahárádža mi dal své články v bengálštině a já jsem je překládal do hindštiny. Měl jsem k němu velmi úzký vztah.}

 Znal jsem ho jako velmi dobrého a neochvějného filozofa. Nechodil na žádné vysoké školy učit se Sanskrit, Gítu nebo Vedántu. Byl od narození filozof a čistý oddaný. Byl mahá- bhágavata, ale hrál roli madhjama-adhikárí Vaišnavy, aby pomáhal a zasvěcoval ostatní. Uttama-adhikari nikomu nedává zasvěcení, protože si myslí, že všichni jsou mahá-bhágavata a vždy slouží Krišnovi. Šríla Bhaktivédánta Swámí Mahárádža byl na této pozici, hrál roli madhjama-adhikárí. Uvědomil jsem si, kým byl, jeho slovy a jeho společností. V roce 1955 Šríla Swámí Mahárádža žil v našem mathu v Mathuře už víc jak pět měsíců a dával zde denně přednášky. Četl Šrímad-Bhágavatam a mluvil o zábavách Prahlády, Čitrakety, Kapily a Devahúti, a dítěti Krišnovi jako o Dámodarovi.

Pak jsem mu vařil a pomáhal různými dalšími způsoby. Dal jsem mu spoustu knih z knihovny, abych mu asistoval s jeho překladem Šrímad-Bhágavatamu, a po určité době odjel do Dilí a publikoval tři svazky prvního zpěvu.

 Pak, bez peněz, bez halíře, přijel na Západ. Když byl v New Yorku v roce 1965, požádal mě dopisem: „Měl bys přijet za mnou. Jsem sám a budu tu muset něco udělat; tak bys měl přijet.“ Odpověděl jsem: „Můj gurudéva je tu a sloužím mu. Až se vrátí do Bengálska, mohu přijet.“ Šríla Swámí Mahárádža odepsal: „Moc dobře, měl bys sloužit svému gurudévovi, ale až budeš mít šanci, měl bys určitě přijet a přidat se ke mně.“ Odpověděl jsem: „Ano, přijedu.“ Potom jsem poslal všechny jeho knihy – Bhagavad-gítu, Rámánudžačarjovu bhásju (Šrí-bhásja), Šankarovu bhásju (Šáriraka-bhásja) a jiné bhásji (komentáře) do New Yorku. Před pár dny jsem ty knihy viděl v Los Angeles. Ne všechny, ale některé z nich tam jsou. Také jsem mu každý měsíc posílal mridangy, kartály, vigrahy Šrí Rády-Krišny a také deset kil sladké pery.

V roce 1967, když se Šríla Swámí Mahárádža vrátil do Indie s Kírtanándou, jsem byl jediný člověk, který se s ním setkal na letišti v Dilí. Jeli jsme do chrámu Rádhá-Krišna v Dilí a bydlel jsem tam na jeho žádost, abych mu mohl vykonávat různé služby. Pak, když přijel Ačjutánanda, mi Šríla Swámí Mahárádža řekl: „Není mi dobře; jsem unavený. Tak jdi s Kírtánandou a Ačjutánandou domů k nějakým lidem a budeš jim tam muset dát přednášky.“ Udělal jsem to Později, po tom, co se Šríla Swámí Mahárádža vrátil do Vrindávany do chrámu RádyDámodara, jsem ho chodil často navštěvovat. Hovořil zde o tolika věcech, o Vedántě a zejména o Šrímad-Bhágavatamu. Diskutoval o mnoha zásadách bhakti a vysvětloval, že Šrí Čaitanja Maháprabhu přišel na tento svět zejména proto, aby okusil náladu Šrímatí Rádhiky: anarpita-čarím čirát karunajávatírnah kalau samarpajitum unnatodžvala-rásam sva-bhakti-šrijam. Dal nám zde prvotřídní, vřelou společnost a měl mne moc rád.

Později v roce 1968 náš Gurudéva odešel z tohoto světa a já jsem poslal zprávu Šrílovi Swámímu Mahárádžovi, který byl v té době v Seattlu. Když ji obdržel, ihned mi odpověděl, jako kdyby při psaní plakal. Napsal: „Jsem z toho velice zarmoucen.“ Složil šloku a vysvětlil: „Šríla Raghunátha dása Goswámí byl zarmoucený kvůli svému gurudevovi Šrílovi Sanátanovi Goswámímu a já se cítím stejně tak: vairágja-vidjá-nidža-bhakti-joga; apajajan mám anabhipsu andhám; šrí-kešava-bhakti-pragňána-náma. Neměl jsem chuť přijmout stav odříkání. Měl jsem velké obavy. Moje rodina mne zavrhla a byl jsem bez peněz, avšak stále jsem nebyl připraven přijmout sannjás a naplnit příkaz mého gurudeva jít do západních zemí kázat o jeho misi. Ale púdžjapád Bhakti Pragňána Kešava Goswámí Mahárádž mi dal sannjás, stav odříkání, a řekl mi: ‚Musíš to přijmout.‘“ Šríla Swámí Mahárádž mi napsal, že toto bylo jeho šraddhándžali pro lotosové nohy Gurudévy.


Stav odříkání není hra. Změní to celý život člověka a znamená to, že člověk touží po gopí- bhávě. Někteří říkají, že Šríla Swámí Mahárádža byl pouze pasáček krav, přítel Krišny, ale tomu silně odporuji. Jeho sannjása-mantra byla gopí-mantra a také přijal gopál-mantru. Ti, kteří mají druhé zasvěcení, znají smysl gopál-mantry. Bez ní nikdo nemůže obdržet náladu, kterou Šrí Čaítanja Maháprabhu chtěl dát. Takže já jsem přímo od něj naslouchal a také poslechem jeho přednášek vím, že přišel v linii Šrí Čaitanji Maháprabhua – dát tuto misi. Toto také byla mise Šríly Bhaktivinody Thákury a Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákury. Oba jsou společníky Krišny a Maháprabhua. Nejsou z tohoto světa. Takže Šríla Swámí Mahárádža nepřišel jen proto, aby dal dharmu (náboženské zásady). Nepřišel jen proto, aby dal jugadharmu harinám. Toto nebyla prvotní mise Maháprabhua; toto byla mise Mahá-Višnua, nebo Advaita Áčárji.

 Když přijde Šrí Čaitanja Maháprabhu s náladou Šrímatí Rádhiky, učí gopí-premu. To je ta prema, kterou chtěl dát džívám.

prema-rasa-nirjása karite ásvádana
 rága-márga bhakti loke karite pračárana
 rasika-šekhara krišna parama-karuna
ei dui hetu haite ičhára udgama


Pánova touha zjevit se se zrodila ze dvou důvodů: chtěl ochutnat sladkou esenci nálad lásky Boha a chtěl rozšiřovat oddanou službu po světě na bázi spontánní přitažlivosti. Tudíž je znám jako svrchovaně radostný a jako nejmilostivější ze všech. [(Šrí Čaitanja-čaritámrita, Ádi-lílá (4.15-16)]

Šríla Swámí Mahárádža přišel do západních zemí pouze založit misi jeho guru-parampary – nic nového – pouze jejich misi. Nenapsal žádné nové knihy. Přeložil Gítu a dal k ní významy. Také dal výklady ke Šrímad-Bhágavatamu, Šrí Íšopanišádě a k jiným knihám. Dal jména parampary, od Nárady až k Šrí Čaitanjovi Maháprabhuovi a k Šrílovi Bhaktisiddhántovi Sarasvatímu Thákurovi. Takže nebyl mimo linii GaudíjaVaišnava. On je Gaudíja Vaišnava. Neměli bychom se snažit useknout jeho spojení s Gaudíja misí nebo Gaudíja Mathem: učednický stav.


Mohu něco říci o misi v západních zemích. Vždy byl spojen se sampradájou. Nejprve zoral a proměnil neplodnou půdu v obdělávanou půdu – tudíž ji zúrodnil. Zasadil semínka a tato semínka by nikdy neměla zůstat stejná. Měla by klíčit, měla by růst a měla by plodit sladké ovoce. Měli bychom zvýšit naše zbožné aktivity – naše vědomí Krišny. Neměli bychom zůstávat třetí třídou Vaišnavů. Šríla Šwámí Mahárádža vše napsal ve svých knihách, včetně toho, o čem v té době nemohl mluvit. Ti, kteří si myslí, že je mrtev, jsou sami mrtví. Pořád dává inspiraci celému světu. Pokud mu sloužíme, uvidíme jeho knihy se zcela novým významem. Pak můžeme správně číst tyto knihy a stát se kvalifikovanějšími.

  Naučil jsem se od něj, že bychom se měli stýkat s oddanými, kteří jsou více bona fide a pokročilejší než jsme my. Měli bychom je ctít. Měli bychom vidět, že všichni oddaní jsou jedna rodina, rodina Pána Čaitanji. Pokud takto nepřemýšlíme, nemůžeme být oddanými. Měli bychom si myslet, že jsme jedna rodina a je tu spousta rukou. Krišna, Šrí Čaitanja Maháprabhu a Šríla Swámí Mahárádža mají tisíce a tisíce rukou a my bychom měli vzdávat úctu všem jejich rukám; měli bychom ctít všechny ty, kteří zpívají jméno. Slyšel jsem, jak říká, že ty, kteří zpívají svaté jméno, i když nejsou zasvěcení, bychom také měli ctít. Ti, kteří přijali zasvěcení a zpívají, by měli být uctíváni více. A těm, kteří jsou mahá-bhágavata, bychom měli sloužit všemi prostředky. Šríla Swámí Mahárádža napsal toto všechno ve svých překladech. Takže se modlím, aby ti, kteří byli zasvěceni Šrílou Swámím Mahárádžem, byli velmi velkorysí. Měli by vědět, že jsem ve skutečnosti prvním žákem Šríly Swámího Mahárádže, ještě předtím, než byl založen ISKCON.

Existují dva druhy guruů – šikšá a díkšá – a oba jsou to samé. Někdy je šikšá-guru nadřazený a někdy to může být díkšá-guru. Vztah se šikšá-guruem je velmi přátelský; je jako blízký přítel. Díkšá-guru by měl být velmi respektován a můžeme se ho poněkud bát. Ale šikšá-guru je jako přítel, někdy s námi sedí na stejné židli jako my.

 Sedával jsem se Šrílou Swámím Mahárádžem na stejné posteli nebo ásaně. Pak, během jeho posledních dní, jsem přijel do Vrindávanu, abych ho viděl. Vzal mi ruce, dal si je do dlaní a řekl mi, že bych se měl posadit na jeho postel, ale poklonil jsem se a posadil se na židli. Řekl mi: „Mám tolik žáků, ale moc toho nevědí. Měl by ses pokusit jim pomoci. Zejména moje samádhi by mělo být tvýma vlastníma rukama. Toto chci.“ Vyhrkly mu slzy do očí, když mi toto přikazoval a řekl jsem mu: „Ty jsi můj šikšá-guru. I když jsme ty a já přáteli, stále tě považuji za svého šikšá-gurua. Vždy budu následovat tvoje instrukce, slovo od slova, dopis od dopisu.“ Pak jsem řekl všem přítomným žákům, zvlášť vedoucím žákům: „Neměli byste si myslet, že Šríla Swámí Mahárádža zemře. Měli byste si myslet, že má misi, aby pomáhal západním zemím. Po jeho odchodu byste se měli sjednotit a snažit se ctít jeden druhého. Dát jeho misi zemím, kam nemohl jít. Nepodvádějte jeho misi. Je to nejvyšší úroveň následovat jeho pokyny. Vy všichni byste se měli snažit být velkorysí a nesnažit se někoho ovládat. Nemůžete získat snehu a premu, lásku a náklonnost tím, že budete ovládat a shromažďovat peníze. Nemůžete ovládat tím, že budete dávat rozkazy.“ Šríla Swámí Mahárádža je přivolal: „No tak, no tak. Poslouchejte Narájana Mahárádže. Vyslechněte, co má na srdci.“ Těsně po odchodu Šríly Swámího Mahárádže mnoho oddaných přišlo z Mathury do Vrindávany a vykonali jsme nagara-sankírtana. Vedl jsem kírtan a pak jsem vykonal samádhí Šríly Swámího Mahárádže s Védskými mantrami a všemi dalšími Védskými uspořádáními. Většina lidí ve stavu odříkání z Vrindávany, včetně bábádžíů ze všech čtyř sampradájí, sem přišli a vše jsem zařídil, včetně toho, kdo by měl udělat veřejný proslov a v jakém pořadí by měli lidé mluvit. Vzdal jsem čest všem, přesně jak mě to Šríla Swámí Mahárádža požádal udělat v jeho závěrečných slovech.

Reportér: Ze všech vlastností, kterými se Šríla Prabhupáda projevoval, vyniká některá ve vaší mysli?

Šríla Narájana Mahárádža: Symptomy gurua byly napsány ve Šrímad-Bhágavatamu a Gítě a já tyto symptomy viděl na Šrílovi Swámím Mahárádžovi:

tad-vigňánártham sa gurum evábhigačhet
samit-pánih šrotrijam brahma-ništham

Aby člověk věcem správně porozuměl, musí pokorně přistoupit, s dřívím v ruce, k duchovnímu mistrovi, který je vzdělaný ve Védách a pevně oddaný Absolutní Pravdě. [Mundaka Upanišad (1.2.12)]

Byl brahma-ništhá, ten, kdo se vzdal všech ostatních činností a věnoval svůj život tomu, že bude pracovat pouze pro Krišnu.

tasmád gurum prapadjeta
 džigňásuh šreja uttamam
 šábde pare ča nišnátam
brahmany upašamášrajam

 Proto kdokoliv, kdo vážně touží po skutečném štěstí, musí vyhledat pravého duchovního mistra a přijmout útočiště zasvěcením. Podmínka pravého gurua je ta, že si uvědomil závěry písem podle uvážení a je schopen přesvědčit ostatní o těchto závěrech. Tak velké osobnosti, které přijali útočiště u Nejvyššího Božství, když pomineme všechny hmotné okolnosti, by měly být chápány jako praví duchovní učitelé. [Šrímad-Bhágavatam (11.3.21)]

Vidíme, že jedním z příznaků gurua je, že zná Vedántu, Upadešámritu, Šrímad-Bhágavatam, Bhagavad-gítu atd.

Měl by být siddhánta-vit (znalec všech filozofických závěrů), aby mohl vymazat všechny pochybnosti jeho žáků. Vím, že Šríla Swámí Mahárádža byl v tomto velmi kvalifikovaný. Věděl všechno. V tomto byl dokonalý. Další, guru by měl být odpoután od světských věcí a vím, že Šríla Swámí Mahárádža neměl žádnou připoutanost. Měl připoutanost k těm, kteří jsou důkladně připoutáni ke Krišnovi. Guru by měl mít realizaci svého ištadevy, Šrí Šrí Rády-Krišny a Šrí Čaitanji Maháprabhua. Člověk nemůže kázat bez realizace. Pokud fakticky nepraktikuje bhakti a nemá žádnou realizaci, pak jeho slova zmizí ve vzduchu. Nikdo nebude moci upřímně následovat jeho pokyny.

Uvědomil jsem si toto: že jakéhokoliv žáka, nebo kohokoliv jiného, kdo přišel za Šrílou Swámím Mahárádžem, toho si podmanil. Dobyl jejich srdce láskou a náklonností. Bez realizace Krišny toto nikdo nedokáže. To bylo řečeno v Bhagavad-gítě (4.34):

 tad viddhi pranipátena
 pariprášnena sevajá
upadekšjanti te gňánamdž
 gňáninas tattva-daršinah


Pouze se snaž poznat pravdu tím, že přistoupíš k duchovnímu mistrovi. Pokorně se ho dotazuj a služ mu. Seberealizované duše ti dokáží předat poznání, protože uzřely pravdu.

Kdo je tattva-darši? Ten, kdo zná celou siddhántu ve všech Vedách, Upanišádách a dalších šástrách. Pranipátena pariprašnena. Měl bys jít k takovému guruovi, znovu a znovu, velmi čestně se ho dotazovat a sloužit mu. Vidím, jak Šríla Swámí Mahárádža přišel za Šrílou Prabhupádou Bhaktisiddhántou Sarasvatím Thákurou, jak ho přijal za svého gurudévu a obzvlášť jak, ve velmi krátkém čase, rozšířil svou premu, svou misi, misi Čaitanji Maháprabhua, celému světu. Toto byla šakti – energie, moc Čaitanji Maháprabhua a jeho gurudévy – že dokázal toto všechno udělat. Žádný obyčejný člověk by nemohl dokázat to, co dokázal on.

Vzpomínám si na další příklad. Když jsem naposledy viděl Šrílu Swámího Mahárádže (večer před jeho odchodem z tohoto světa), byl ke mně tak laskavý. Řekl mi: „Ve svém životě jsem udělal něco špatně, proto chci, aby mi bylo odpuštěno. Zvlášť ty bys mi měl odpustit, protože jsi mi sloužil a jsi mi tak drahý.“ Řekl jsem: „Ne, to neříkej. Kdokoliv, kdo přijde ve výjimečné situaci, ve výjimečnou dobu, dokáže říci cokoliv, aby povzbudil nové oddané. My také říkáme takové věci. Takže si nemyslím, že jsi udělal něco špatného.“ Pak mi řekl: „Měl bys mi odpustit a měl bys říct všem mým duchovním bratrům, aby mi odpustili. Když jsem řekl některým žákům: ‚Nestýkejte se s nikým; nestýkejte se s mými duchovními bratry,‘ to bylo v dopise, ne v mých knihách; a řekl jsem to jen pro zvláštní příležitost.“ Šríla Swámí Mahárádža byl prvotřídní Vaišnava, mahá-bhágavata a takto psal jen pro oddané třetí třídy, kaništhy.

Jednou jsem se ho zeptal: „Mahárádžo, jsme přátelé. Chci vědět, proč tvoje Božstva mají jména, která nejsou podle siddhánty, jako Rádhá-Pártha-sárathi a Rukminí-Dvárakádhíša. Pokud jde o Rukminí-Dvárakádhíšu, vím, že jsi v roce 1968 založil a provedl pána-pratišthu (obřad instalace Božstev) Rády-Krišny s pavím perem a flétnou a s Rádou po Jeho levém boku.“

Odpověděl: „Když jsem v Los Angeles založil Rádu-Krišnu, dal jsem Jim jméno ‚Rádhá- Krišna‘ a pak jsem odjel z Los Angeles do Indie. Když jsem se vrátil, viděl jsem, že někdo změnil jméno na Rukminí-Dvárakádhíša. Velmi jsem se na tu osobu rozhněval. Byl jsem proti tomuto jménu, ale právě toto jméno vzešlo.“ Pokud jde o Rádu-Pártha-sárathi, řekl mi, že byl v té době velmi nemocen a jeho žáci dali toto jméno bez jeho schválení.

Četl jsem z jeho knih, že se tomu říká rasa-ábhása. Šríla Swámí Mahárádža toto napsal nejen na jednom místě, ale na mnoha místech. Řekl mi, abych si nemyslel, že to byl jeho nápad a já jsem mu řekl: „Moje pochyby jsou pryč a modlím se, abys mi požehnal, abych mohl být jako ty ve vědomí Krišny.“ Požehnal mi a byl jsem tak rád, tak šťasten, když jsem myslel na to, že mi přikázal, abych mu stále sloužil.

Reportér: Chápu to tak, že měl Šríla Prabhupáda v Bombaji spoustu problémů a nepříjemností, aby udržel svá centra, a vy jste v tom hrál nějakou roli, abyste udržel majetek ISKCONu?

Šríla Narájana Mahárádža: Před pár lety syn Šríly Swámího Mahárádže řekl Bombajskému soudu, že je vaišja, obchodník – že není sannjásí. Jeho syn řekl, že pouze bráhmana může přijmout sannjás. Protože Šríla Swámí Mahárádža byl obchodník, odjel na západ za obchodem a ISKCON je rodinný obchod. Synův závěr byl ten, že on sám je pán celého majetku ISKCONu. Vedoucí ISKCONu za mnou přišel a řekl mi: „Jestli nebudeš vypovídat, tenhle syn si vezme celý ISKCON, po celém světě.“ Řekl mi, že bych měl okamžitě přijít. Řekl jsem mu, že chci pouze sloužit Šrílovi Swámímu Mahárádžovi, takže půjdu. Poté jsem jel několikrát do Bombaje a seděl jsem u soudu celý den. Každý den jsem přijímal brzo ráno prasádam, kolem sedmi hodin ráno, a pak jsem okamžitě šel k soudu. Chci vždy sloužit misi Šríly Swámího Mahárádže.

"Haré Kršna mahámantra"-Šríla Bhaktivedanta Swami Mahárádž

Zpívání transcendentální vibrace Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré, Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré je vznešenou metodou pro obnovení našeho transcendentálního vědomí. Jakožto živé duše jsme všichni původem duchovní bytosti, které si jsou vědomy Kršny, ale vzhledem k odvěkému styku s hmotou je nyní naše vědomí znečištěné hmotným prostředím. Hmotné podmínky, ve kterých v současnosti žijeme, se nazývají májá neboli iluze. Májá znamená "to, co není". A co je touto iluzí? Iluzí je, že se snažíme být pány hmotné přírody, zatímco jsme ve skutečnosti v pevném sevření jejich přísných zákonů. Když se služebník uměle snaží napodobovat všemocného Pána, nazývá se to iluze. Snažíme se vykořisťovat zdroje hmotné přírody, ale ve skutečnosti se čím dál více zaplétáme do jejích složitých zákonitostí. I když tedy svádíme těžký boj o nadvládu nad přírodou, jsme na ní stále více závislí. Tento iluzorní boj můžeme okamžitě zastavit, obnovíme-li své věčné vědomí Kršny.

Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré je transcendentální proces k obnovení tohoto původního, čistého vědomí. Zpíváním této transcendentální vibrace můžeme ze srdce odstranit veškerá mylná pojetí. V podstatě se všechna zakládají na chybném vědomí "jsem pánem všeho co znám".

Vědomí Kršny není nepřirozený stav mysli, je to původní přirozená energie živé bytosti. Nasloucháním transcendentální vibraci se vědomí kršny obnoví. Tato nejjednodušší forma meditace je doporučena pro současný věk. Můžeme také sami zažít, že díky zpívání mahá-mantry neboli "velkého osvobozujícícho zpěvu" lze okamžitě pocítit transcendentální extázi pocházející z duchovní úrovně. Máme-li hmotné pojetí života, horlivě se snažíme získat smyslový požitek, jako kdybychom patřili k nižším zvířecím druhům. Živá bytost, která stojí o něco výše nad tímto stádiem uspokojování smyslů, se zabývá mentální spekulací s cílem uniknout z hmotného zajetí. Ještě výše se nachází ta inteligentní osoba, která se snaží nalézt nejvyšší příčinu všech příčin, uvnitř i vně. A když někdo překoná úroveň smyslů, mysli a inteligence a dosáhne duchovní realizace, pak je na transcendentální úrovni. Zpívání Haré Kršna mantry přichází z duchovní úrovně, a proto tato vibrace překonává všechny nižší mantry a rovněž není vůbec zapotřebí mentální spekulace či intelektuálního přizpůsobení se. Zpívání mahá-mantry je spontánní, přichází z duchovní úrovně a každý se tedy může přidat bez jakékoliv předchozí kvalifikace. V pokročilejším stadiu se od člověka samozřejmě očekává, že se na základě duchovní realizace nebude dopouštět přestupků.

Zpočátku možná nepocítíme všechny druhy transcendentální extáze, kterých je celkem osm a projevuje se tak, že člověk ustrne jako by oněměl, potí se, zajíká se, chvěje se, jeho pleť ztrácí barvu, ježí se mu chlupy na těl, pláče v extázi a upadá do transu. Budeme-li však nějaký čas zpívat, nepochybně se ocitneme na duchovní úrovni. Prvním příznakem je nutkání připojit ke zpěvu mantry tanec. Viděli jsme to na vlastní oči. Zpívat a tancovat může i malé dítě. Tomu, kdo je příliš zapletený v hmotném životě pochopitelně trvá o něco déle, než se dostane na obvyklou úroveň, ale i takový člověk dosáhne duchovní úrovně velmi rychle. Největší účinek na posluchače má, zpívá-li s láskou čistý oddaný Pána. Je tedy nezbytné naslouchat čistým oddaným, abychom získali okamžité výsledky. Zpěvu neoddaných je třeba se co nejvíce vyhýbat. Mléko, kterého se dotkla hadí tlama, je jedovaté.

Slovem Hará se obracíme na Pánovu energii a slovy Kršna a Ráma oslovujeme samotného Pána. Jak Kršna, tak Ráma znamená "nejvyšší blaho" a Hará je Pánova svrchovaná energie blaženosti, která nám pomáhá Pána dosáhnout. (Slovo Hará se v pátém pádu mění na Haré.)

Hmotná energie zvaná májá je rovněž jednou z mnoha energií Pána a také my, živé bytosti, jsme Pánovou energií, a to okrajovou. Je řečeno, že živé bytosti stojí nad hmotnou energií. Je-li vyšší energie ve styku s nižší energií, vzniká rozporná situace, je-li však vyšší okrajová energie ve styku s vyšší energií zvanou Hará, nachází se ve svém šťastném, přirozeném postavení.

Tato tři slova - Haré, Kršna a Ráma - jsou transcendentální semínka mahá-mantry a jejich zpívání je duchovním voláním Pána a Jeho energie, aby ochránili podmíněnou duši. Toto zpívání je jako nefalšovaný nářek dítěte, které volá svou matku. Matka Hará pomáhá oddanému získat milost Nejvyššího Otce, a tomu, kdo zpívá mahá-mantru upřímně, se Pán zjeví.

Žádný jiný způsob duchovní realizace není v současném věku hádky a pokrytectví tak účinný jako zpívání mahá-mantry.

Šrí Šrímad A.Č. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda

Šrila Bhakti Bodhayan Maharádž-přeložené přednášky

Stáhnout

"Bona fide Guru"-Šríla Bhaktivédanta Vana Maharádža

bahúnám džanmanám ante gňánaván
mám prapadjate vásudevah sarvam
iti sa mahátmá su-durlabhah

„Po mnoha zrozeních a smrtích ten, kdo má skutečné poznání, se Mi odevzdá, znaje Mě jako příčinu všech příčin a všechno, co existuje. Taková velká duše je velmi vzácná.“ (Šrímad Bhagavad-gítá, 7.19)

V každém životě člověk získá rodiče, přátele a příbuzné, ale je velmi vzácné mít bona fide a pravého gurua. Slovo su-durlabhah znamená ‚velmi vzácný‘. Kvalifikovaný žák je také velmi vzácný. Jaká je kvalifikace dokonalého žáka? Musí být plně odevzdaný lotosovým nohám svého gurua, dát mu všechno, dokonce svůj vlastní život. Rozumíte? Není to tak lehké se naprosto odevzdat lotosovým chodidlům Gurudéva jako se Ardžuna odevzdal Krišnovi.

 V tomto světě jsou žáci ‚jako šíp‘ velmi běžní. Když se šíp vystřelí z kuše, nikdy se nevrátí. Mnoho lidí přijme harinám a dikšu a pak se nikdy nevrátí. Nepotřebujeme takové žáky, kteří jsou ‚jako šíp‘. Šrí Guru nepřichází do hmotného světa, aby vytvářel žáky. Přichází, aby vytvářel guruy. Každý by si měl myslet: „Jak se stanu guruem?“ Když chodíme do školy, učitel vždy učí své studenty mnoho věcí. Chce, aby se stali učitely, ne, aby zůstali studenty napořád.

Nitja-lílá-pravišta om višnupád aštottara-sata Šrí Šrímad Bhaktisiddhánta Sarasvatí Prabhupád učinil mnoho guruů v tomto hmotném světě. Každý zná Šrílu Bhakti Rakšaka Šrídhara Mahárádže, Šrílu Bhaktivedántu Swámího Mahárádže a mnoho dalších. Náš Gurudéva také pochází z línie Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Prabhupády.

Jestliže se chceme stát bona fide žáky a nakonec bona fide mistry, měli bychom se úplně odevzdat lotosovým chodidlům Gurudéva. Ale jedna věc je velmi důležitá; nikdy bychom se neměli považovat za guruy. Díky tomuto abhumána (sebepojetí) poklesneme. Skutečný guru se nikdy nepovažuje za gurua. Vždy si myslí: „Jsem žák žáka žáka mého gurua.

“ Šrí Čaitanja Maháprabhu je náš původní guru. Člověk, který je pravý mistr, nejen káže, ale i praktikuje. Všude káže příkladem svého vlastního života. Šrí Čaitanja Maháprabhu přišel do tohoto světa, aby učil, jak uctívat lotosová chodidla Šrí Šrí Rády a Krišny.

ápane áčare keha, ná kare pračára pračára
karena keha, ná karena áčára ‚áčára‘,
 ‚pračára‘, - námera karaha ‚dui‘ kárja
 tumi – sarva-guru, tumi džagatera árja

Šríla Sanátana Gosvámí řekl Šrílovi Haridásovi Thákurovi:

 „Někteří se chovají velmi dobře, ale nekážou kult vědomí Krišny, kdežto jiní kážou, ale nechovají se řádně. Ty provádíš obě povinnosti zároveň ve vztahu k svatému jménu, svým vlastním chováním a svým kázáním. Tudíž jsi duchovní mistr celého světa, neboť jsi nejpokročilejší oddaný na světě.“ (Čaitanja Čaritámrita, Antja. 4.102-3).


Nejprve bychom měli praktikovat a pak kázat. Je to velmi snadné pochopit: pokud nezpíváme svatá jména a nesoustředíme se, jak je možné kázat? Člověk, který nezpívá svatá jména a nedodržuje pravidla (čtyři usměrňující zásady) není bona fide guru. Je ‚klokan (kan-guru)‘, (z angl. kangaroo, pozn. překl.). Nejen, že podvádí ostatní, ale také sebe. Především je nutné praktikovat a zpívat šedesát čtyři kol harinámu.

 Můžeme si všimnout naší učednické posloupnosti. Všichni naši áčárjové praktikovali a kázali. Brahma, Narada, Vjásadeva, Šukadeva Gosvámipada; ti všichni kázali příkladem. Jejich životy byly příkladem, který všichni mohli následovat.

Pojďme specificky popsat charakter Šrí Narady Muniho. Kdysi Vjásadeva přišel ke svému gurudévovi Narádadžímu a řekl: „Ó Gurudévo, má mysl je tak neklidná! Co mám dělat?“ Jeho mistr odpověděl: „Znám příčinu všech tvých problémů.

“ Vjásadeva vyjevil mnoho šáster (písma), jako Védy, Purány a Upanišády a kvůli tomu byla jeho mysl velmi zmatená. Jak víme, Vjásadeva vyjevil Višnu Puránu, Kurma Puránu a mnoho dalších. Pokud čteme všechny tyto texty, nedojdeme k závěru, kdo je Nejvyšší Pán. Pokud čteme Višnu Puránu, budeme si myslet, že Nejvyšší Pán je Višnu, pokud čteme Kurma Puránu, budeme si myslet, že Nejvyšší Pán je Kurma, a tak dále. Takže lidé byli v té době zmateni. „Kdo je skutečná Nejvyšší Osobnost Božství?“

Vjásadeva rozsáhle popsal dharmu (náboženství), arthu (ekonomický rozvoj), kámu (uspokojení smyslů) a „mokšu“ (osvobození). S tolika možnostmi byli zvědaví: „Jaký je náš konečný cíl?“ Další otázka byla: „Co je to krišna-lílá? Proč existuje tolik různých verzí rozmanitých Purán?“ Pak Narada řekl Vjásadevovi: „Způsobil jsi mnoho zmatku ve společnosti a nyní trpíš reakcí.“ Vjásadeva odpověděl: „Hej Narádadží, jsem plně odevzdán tvým lotosovým chodidlům; prosím, pouč mě, co bych měl udělat.“ Narádadží řekl: „Poslouchej, musíš praktikovat bhakti-jógu. Co je to? Sravana, poslouchání sladké hari-kathy vycházející z lotosových rtů pravého gurua.

bhakti-jugena manasi
 samjak pranihite ‚male
 apadjat purusam púrnam
 májám ča tad-apásrajam

„Takto mudrc Vjásadeva upoutal svou mysl, dokonale ji zaměstnal ve spojení s oddanou službou (bhakti-jógou) bez nádechu materialismu, a tudíž spatřil Absolutní Osobnost Božství spolu s Jeho vnějšími úplnými částmi a s Jeho energií svarupa-šakti (Šrímatí Rádhika). Jeho vnější síla, mája, byla vidět v pozadí, pod Jeho plnou kontrolou.“ (Šrímad Bhágavatam, 1.7.4)

Prostřednictvím postupu a praktikování ryzí oddané služby Pánu Vjásadevovi si dokázal vše uvědomit. Viděl přímo Krišnovu krásnou podobu a všechny Jeho sladké zábavy. Také viděl, jak jsou podmíněné duše svázány májou a pochopil proces, kterým mohou uniknout z tohoto hmotného vězení. Tento proces se nazývá bhakti-jóga, dokonalá oddaná služba Nejvyššímu Pánu. Pokud to vykonáváme, všechno pochopíme.

 Vjásadeva předložil ještě jednu otázku Naradovi Munimu: „Co mám udělat, abych pomohl všem těmto lidem pochopit Absolutní Pravdu?“ Narada Muni odpověděl: „Napiš závěrečnou Puránu, Šrímad Bhágavatam.“

ete čámsa-kaláh pumsah
 krišnas tu bhagaván svajam
 indrári-vjákulam lokam
 mrdajanti juge juge

„Všechny seznamy inkarnací Božství tímto předloženy jsou buď úplné expanze, nebo části úplné expanze Božství Samotného.“ (Šrímad Bhágavatam, 1.3.28 / Čaitanja Čaritámrita, Adi 2.67, 5.79)

Ve Šrímad-Bhágavatamu Šríla Vjásadeva prohlásil, že všechny inkarnace se zjevují z Krišnových lotosových chodidel. Dokonce i Ráma, Nrsimha, Kalki a všechny další inkarnace pocházejí z Něho.

Proto by každý měl být soustředěně oddán Krišnovi. Oltář by měl mít pouze Rádu-Krišnu a Čaitanju Maháprabhua, ne mnoho polobohů a polobohyň. Pokud pojedeme do Indie, neuvidíme na oltářích lidí pouze polobohy, ale množství bhutů (duchové). Oltář by neměl být jako les plný věcí. Musí být velmi úhledný a čistý. Každý by měl vědět, že Nejvyšší Osobnost Božství je Vradžendra-nandana Šrí Krišna.

Dejme tomu, že prezident sedí na nějakém místě na určité úrovni. Jeho služebník nemůže sedět na stejné úrovni jako prezident. Není možné ubytovat brazilského prezidenta a policistu ve stejné rovině. Tak jak je možné postavit Rádu-Krišnu a Maháprabhua s bhutami a polobohy na stejný oltář?

 Lidé ze Západu jsou velmi naivní a nevědí o tom. Podívají se na indický oltář a chtějí udělat to samé. Ale Šrímad-Bhagavatam velmi jasně vysvětluje, že Krišna je Nejvyšší Pán – Svajam Bhagaván. Vjásadeva vyložil, že bhakti, čistá oddaná služba Pánu, je náš konečný cíl. Tento cíl je mimo karmu, gňánu, jógu, tapasju a všechny druhy mystických sil.

Náš konečný cíl je uttama-bhakti. Tímto praktikováním budeme moci dosáhnut prémy (božské lásky) k Šrímatí Rádhice a Krišnovi. Vjásadeva také vysvětluje jak dosáhnout vradža-prémy, nejvznešenější láskyplné služby Krišnovi, a pak popisuje Jeho sladké zábavy. Takto Šrí Guru odhaluje cestu svému žákovi, čistí jeho srdce jako chirurg, aby se mohl plně odevzdat jeho lotosovým chodidlům. Bez této praxe je život zbytečný.

Tento týden vykonáváme Guru-Púdžu nebo Vjása-Púdžu (uctívání lotosových chodidel našeho duchovního mistra). Význam slova púdža je činnost pro potěšení srdce Gurudévy. Náš konečný cíl je potěšit Gurudéva naším dokonalým uctíváním.

Měli bychom se zaměřit výhradně na uctívání lotosových chodidel Rády-Krišny pod vedením Šačinandana Gaurahariho. Pak Gurudév bude velmi potěšen. Písma vysvětlují, že službou a uspokojením srdce Šrí Gurua člověk může dosáhnout vradža-prémy. Náš jediný cíl je potěšit jeho srdce. Tím, že to uděláme, tím, že začneme zpívat a dodržovat čtyři usměrňující zásady, budeme moci kázat všude.

 Existují dva druhy guru-sevy (služby Šrí Guruovi): vapu-seva a váni-seva. Vapu-seva znamená sloužit fyzicky, prát oblečení našeho gurua, masírovat jeho lotosová chodidla, a vařit pro něho atd. Váni-seva znamená následovat jeho pokyny a kázat po celém světě. To je velmi důležité. Měli bychom klást důraz na váni-seva. Čaitanja Maháprabhu řekl všem svým následovníkům:

prthivíte áčhe jata nagarádi gráma
sarvatra pračára haibe mora náma

 „V každém městě a vesnici na zemi se bude opěvovat sláva Mého jména.“

bhárata-bhúmite haila manusja-džanma
jára džanma sárthaka kari‘ kara para-upakára

„Ten, kdo se narodil jako lidská bytost v zemi Indie (Bhárata-varňa), by měl svůj život udělat úspěšným a pracovat pro prospěch všech ostatních lidí.“ (Čaitanja Čaritámrita, Adi. 9.41)

Toto je naše mise – jak kázat o svatých jménech Maháprabhua. To je gaura-váni. Gaura je jméno Čaitanji Maháprabhua a váni je Jeho poselství:

árádhjo bhagaván vradžeša-tanajas tad-dháma vrndávanam
 ramja káčid upásana vradža-vadhú-vargena já kalpitá
 šrímad-bhágavatam pramánam amalam premá pum-artho mahán
šrí-čaitanja-maháprabhor matam idam tatrádaro nah parah

 „Bhagavan Vradžendra-nandana Šrí Krišna je náš jediný ctihodný objekt. Tak, jako je On ctihodný, tak i Jeho transcendentální příbytek, Šrí Vrindávana Dhama. Nálada, ve které Ho mladé nevěsty z Vradže (gópíe, zejména Šrímatí Rádhika) uctívají, je nejdokonalejší forma lásky k Bohu. Samotný ŠrímadBhágavatam je toho dokonalým biblickým důkazem (sabda-pramana) a Krišna-préma je nejvyšší cíl života (pátý a nejvyšší cíl lidského života: mimo světskou zbožnost, hospodářský rozvoj, uspokojování smyslů a impersonální osvobození. Toto je učení Šrí Čaitanji Maháprabhua (gaura-váni). Bereme tento závěr (siddhanta) na nejvyšší zřetel a nepřikláníme se ani nerespektujeme žádný jiný závěr nebo podvodný názor.“ (Čaitanja-mandžusa, Šríla VIšvanatha Čakravarti Thákura)

Tento verš vysvětluje poselství Maháprabhua. Naše uctíváníhodné božstvo (aradhja-deva) je Vradžendra-nandana Šjamasundara Krišna. Jeho příbytek se nazývá Vrindávana-Dháma. Měli bychom sloužit Vradžendra-nandanovi Šrí Krišnovi pod vedením Vradžavásínů, především v náladě gópií – parakija-bhava – nejvznešenější milenecké náladě.

 Zejména Šrímad-Bhágavatam vykládá, jak člověk může sloužit Šrí Krišnovi tímto výjimečným způsobem. Naším cílem je sloužit Gurudévovi stejně, jako Rúpa a Raghunátha Goswámí sloužili Pánu Čaitanjovi Maháprabhuovi. Sloužili s upřenou myslí. Čtením Nektaru pokynů (Šrí Upadešamrita) a Šrí Manah-šikši jasně pochopíme jejich vždy soustředěné nálady. Raghunáth das Goswámí ve své Manah-Šikše, verš čtvrtý, říká:

asad-vártá-vesjá visrdža mati-sarvasva-haranih
 kathá mukti-vjághrjá na šrnu kila sarvátma-gilaníh
 api tjaktvá lakšmí-pati-ratim ito vjoma-najaním
vradže rádhá-kršnau sva-rati-mani-dau tvam bhadža manah

„Ó můj milý bratře mysli! Prosím, úplně se vzdej prostitutky opovrženíhodné světské diskuse, která plení veškerý poklad čisté moudrosti. Musíš se jednoznačně vzdát poslechu všech hovorů o osvobození, které, jako tygřice, požírají tvou duši. Mimoto, prosím, vzdej se i připoutanosti k Lakšmípati Šrí Nárájanovi, která vede na Vaikunthu. Měl bys žít pouze ve Vradži a uctívat RáduKrišnu, kteří oddaným udělují drahocenný klenot Jejich rati.“

Neměli bychom sloužit ani Lakšmípati Nárájanovi na Vaikuntě. Naším cílem je sloužit pouze Vradžendra-nandanovi Šrí Krišnovi – Krišnovi z Vrindávany a Božské Dvojici Šrí Šrí Rádě-Krišnovi. Žádám všechny, hlavně ty, kteří již mají první a druhá zasvěcení, aby se na to zaměřili. Následujte jen jeden bod. Všichni by měli mít výhradně Rádu-Krišnu a Čaitanju Maháprabhua na svém oltáři. Není nutné tam mít celý les nebo bhúty. Když se zaměříme na jednu věc, budeme moci potěšit Čaitanju Maháprabhua, Gurudéva a Krišnu. Zítra se pokusíme naplnit přání srdce našeho Gurudéva, a jako symbol tohoto, bychom měli přinést velmi krásný talíř s mnoha květinami. Měli bychom ctít a spřátelit se se všemi Vaišnavy a Vaišnavími, protože patří do gaura-parivary, rodiny Čaitanji Maháprabhua.

Slunce vychází a zapadá všude. Zde je již noc. V jiných zemích je den, takže guru-púdža bude probíhat celý den, všude. Zítra bude nejpříznivější den v roce. Podle Védské kultury bude mauni-amávasjá. ‘Mauni‘ znamená mlčet a ‘amávasjá‘ znamená temný měsíc. Co znamená mlčet? Znamená to, že zítra bychom měli hovořit a poslouchat hari-kathu. Neměly by být žádné světské diskuse. Raghunáth dás Goswámí vysvětluje ‘asad-vártá-vesjá visrdža mati-sarvasva-haranih‘; světské rozhovory jsou jako prostitutka, která krade všechen náš majetek. Neztrácejte čas takovýmto rozhovorem nebo muktikatou, debatami o impersonálním osvobození, které jsou jako tygřice, která sežere duši.

 Zřekněte se toho všeho a mluvte o bhakti a sladkých zábavách Rády a Krišny. V den mauni-amávasji Pán Šiva složil slib mlčení. Proto se to nazývá mauni-amávasjá. Zítra během dne budeme oslavovat božské zrození našeho milovaného Gurudéva, jeho životní historii, jeho učení a jeho význam v učednické línii. Má to velký význam. Bez poslechu zábav Gurudéva se bhakti v našich srdcích nikdy neprojeví. Stále poslouchejte hari-kathu o jeho sladkých zábavách, guru-čaritře a božském charakteru. Potom bude vaše srdce plné blaženosti.

‘Jaya dau‘ v bengálštině znamená ‘Jaya Gurudéva!‘ a slovo ‘jaya‘ znamená všechna sláva. Všechna sláva Šrílovi Gurudévovi! Oslavování ho nám umožní být schopen dobýt máju!