satám prasangán mama vírja-samvido
bhavanti hrt-karna-rasájanáh katháh
tadž-džoňanád ásv apavarga-vartmani
šraddhá ratir bhaktir anukramisjati
„Ve společnosti čistých oddaných diskuse o zábavách a činnostech Nejvyšší Osobnosti Božství velmi těší a uspokojují ucho a srdce. Kultivací takovéhoto poznání člověk postupně udělá pokrok na cestě osvobození a poté je osvobozen a jeho touha se upevní. Potom začne skutečná oddanost a oddaná služba.“ (Šrímad Bhágavatam, 3.25.25)
Během rozhovoru se synem Kapiladévou, se Matka Devahutí zeptala: „Jak člověk může dosáhnout Boha?“ Pán Kapiladéva odpověděl: „Ó matko, vždy se sdružuj s prvotřídními oddanými a poslouchej od nich sladké milující zábavy Šrí Šrí Rády a Krišny.“ Takto člověk může být stále pohroužen ve vědomí Krišny.
V každém životě všichni získáme manželku nebo manžela, děti a rodiče, ale zřídka budeme mít společnost vysokého Vaišnavy. V šástrách je řečeno: „Nemůžete získat santálové dřevo v každém lese, ani nemůžete všude najít vysokou sádhu-sangu.“
Vradžavásíni stále opěvují Krišnovu krásu, jméno a slávu:
govinda dámodara mádhaveti
he krišna he jádava he sakethi
govinda dámodara mádhaveti
Plně pohrouženi v Krišnovi se krišna-bhakti postupně projeví v našich srdcích. Šrí Guru zasadí semínko bhakti v srdci svého žáka, ale bez služby jemu není možné dosáhnout nejvyšší dokonalosti.
Existuje mnoho postupů jak dosáhnout Pána, ale nejjednodušší je sloužit Šrí Guruovi. Bez služby Šrí Guruovi a Vaišnavů, je život zbytečný a člověk nemůže vstoupit do duchovního života. Bez sukriti (duchovní zbožné činnosti) není možné vyvinout chuť ke zpívání svatých jmen, ani není možné dosáhnout šuddha-bhakti (čisté oddanosti). Ve Šrímad Bhagavad-gítě Šrí Krišna říká Ardžunovi:
čarur-vidhá bhadžante mám
džanáh sukrtino ardžuna
ártto džigňásur arthárthí
gňání ča bharatarsabha
„Ó nejlepší mezi Bháratovci, čtyři druhy zbožných lidí Mi začnou sloužit; trpící, ti, kteří touží po bohatství, zvídaví a ten, kdo hledá poznání o Absolutním.“ (Šrímad- Bhagavad-gítá, 7.16)
Existují čtyři druhy lidí, kteří uctívají Pána: ti, kteří trpí velkým hmotným utrpením, ti, kteří dychtí po bohatství, učenci, kteří hledají poznání a ti, kteří jsou zvídaví. Přesto i tyto osoby mohou provádět bhakti, pokud mají nějakou sukriti. Bez sukriti nikdy nedosáhnou Pánových lotosových chodidel a jen budou trpět bídou.
Jednou, když se slon Gadžendra chystal zemřít, vzpomněl si na Pána a Pán Nárájana ho zachránil. Jak je možné, že si slon vzpomněl na Pána v čase smrti? Protože ve svém předchozím životě sloužil Šrí Guruovi a Vaišnavům a obdržel požehnání od Agastja Rišiho. Gadžendra byl Indradjumna Mahárádž ve svém minulém životě, velmi vysoký a zbožný král, který se vzdal svého království a odešel do lesa provádět bhadžanu. Jednoho dne přijel Agastja Riši do jeho ašrámu a v ten okamžik Indradjumna Mahárádž zpíval svou gajatrí-mantru, takže neuvítal Rišiho. Agastja Riši ho proklel: “Jsem velký mudrc, ale ty mi nevzdáš žádnou úctu, když přijedu k tobě domů! Proč jsi to udělal? Chováš se jako slon, takže ve svém příštím životě budeš slonem!“ Sloni jsou velmi pyšní. Jsou tak pyšní, že chodí, aniž by se podívali stranou.
Indradjumna Mahárádž uslyšel tuto kletbu a velmi pokorně se poklonil lotosovým nohám Agasja Rišiho. Prosil ho: „Ó! Prosím, buď ke mně milostivý!“ Pak srdce Agastja Rišiho změklo a odpověděl: „Neboj se! V tvém příštím životě budeš Gadžendra, sloní král, a Pán Nárájana tě z toho těla osobně vysvobodí.“
V Bhagavad-gítě Krišna popisuje ártto jako osobu, která nadměrně trpí v hmotném světě. Ale když tato osoba získá nějaké sukriti a společnost sádhua, může začít zpívat svatá jména. Krišna také hovoří o arthárthi jako o tom, kdo touží po hmotném bohatství, jako Dhruva Mahárádž, který toužil po místě krále a byl požehnán Pánem. Šrí Krišna mluví o džigňásurovi, zvídavé osobě, jako Saunaka Riši, který kladl mnoho otázek Sutovi Gosvámípadovi. Nakonec Krišna popisuje gňáníny, kteří dychtí po poznání, jako čtyři Kumárové.
Aby naše životy byly úspěšné, musíme sloužit Šrí Guruovi a Krišnovi. Ale co můžeme dát Bohu? Nic! Ve skutečnosti nám nic nepatří. Všechno je majetkem Pána. Takže bychom Mu měli všechno nabídnout pro Jeho potěšení. Někteří lidé si myslí, že protože velmi tvrdě pracují, jsou činiteli a právoplatnými poživateli plodů svých činů. Ale kdo lidem dává jejich mozek a inteligenci? Kdo dává energii tělu? Bůh dává toto všechno, a proto můžeme pracovat. Ve skutečnosti nemáme vůbec nic; všechno pochází od Boha. Snažte se pochopit, že každý a všechno patří Pánu a všechno Mu musí být obětováno. Tím člověk získá sukriti a chuť pro duchovní praktiky přijde do jeho srdce automaticky. Zpívejte svatá jména Pána a učte se, jak pokročit v duchovním životě. Neztrácejte tuto jedinečnou možnost. Tato příležitost přijde k vašim dveřím pouze jednou. Pokud dveře otevřeme, vstoupí všechny výhody.
V tomto životě služte Šrí Guruovi, Vaišnavům a Bhagavánovi (Bůh). Hmotný svět nás nikdy neuspokojí. Děti, manželka a bohatství, tyto věci nás nikdy zcela neuspokojí. I když obětujeme všechnu svou energii, nikdy nemůžeme nikoho potěšit. Ti, kteří se snaží všechny uspokojit, nemohou uspokojit nikoho. Ale jestliže naši energii obětujeme ve snaze potěšit Šrí Gurua a Šrí Krišnu, naše životy budou úspěšné. Není nutné opustit vaši rodinu, přátele nebo váš každodenní život. Jen zpívejte svatá jména a služte Šrí Guruovi a Vaišnavům. Bez toho člověk nikdy nemůže překonat máju, Pánovu klamnou energii.
Pán řekl Ardžunovi: „Cokoliv malého Mi dáš, bude ti vráceno mnohokrát víc.“ Pozorováním tohoto hmotného světa vidíme, že existují bohatí a chudí lidé, inteligentní a hloupí lidé, a tak dále. Tento rozdíl mezi lidmi je v důsledku různých výsledků jejich karmy (činnosti) z minulých životů. Jestliže jsme předtím vykonali dobrou karmu, pak v tomto životě sklidíme dobré ovoce. Ale pokud jsme dělali špatné věci, třeba že jsme brali majetek ostatním, budeme muset trpět. Pro každou činnost existuje rovná a opačná reakce.
V čase smrti s námi nikdo nepůjde. Přišli jsme sami a odejdeme sami. Ale je tu něco, co s námi přichází a odchází. Co je to? Naše karma, dobré a špatné činnosti z minulých životů. Je tu také jedna osoba, která je stále s námi. Přišel s námi a Odejde s námi. Je náš čaitja-guru, Nadduše, která sídlí v našich srdcích. Čaitja-guru je Šrí Guru a Šrí Bhagaván. Přesto, že čaitja-guru je stále s námi, nikdy se na něj nepodíváme, protože jsme odvrátili naši tvář od Pána. Kdybychom jen zaměřili naše oči novým směrem, viděli bychom, jak báječný Pán je.
Snažte se pochopit, že bez zpívání Pánových jmen není možné být osvobozen z hmotného světa. Naší prvotní nutností je zaměstnat se ve službě Šrí Guruovi. Pak se nám jednoho dne čisté jméno vyjeví. Karmíni, gňáníni, jogíni, májávádíni a ateisté také zpívají svatá jména, ale čisté jméno k nim nikdy nepřijde a nebudou osvobozeni z tohoto světa. Co jim chybí? Služba Šrí Guruovi a Šrí Vaišnavům.
Šrí Čaitanja Maháprabhu dal pokyny všem svým následovníkům: „Dělejte jen dvě věci, služte Vaišnavům a zpívejte svatá jména.“ Každý může zůstat se svou ženou a dětmi, všichni mohou pracovat, chodit do školy, na kolej, stát se doktory a právníky – to není na škodu! Avšak zpívejte harinám a přátelte se se Šrí Guruem a Vaišnavy jako by byli členy vaší rodiny. Nezáleží na tom, zda praktikování vaší bhadžany a sádhany není dokonalé. Pokud se staneme přáteli sudhja Vaišnavů, okamžitě budeme osvobozeni z hmotné existence. Toto je velmi jednoduchý proces. Jen zpívejte:
rádhe rádhe rádhe! jay jay jay šrí rádhe!
haré krišna haré krišna krišna krišna haré haré
haré ráma haré ráma ráma ráma haré haré
Parikšit Mahárádž se Šukadévy Goswámího zeptal na následující otázku: „Vradžavásíni, zejména gopíe, si nikdy nemyslí, že Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství. Nikdy neříkají On je Parabrahma; nemají o tom ponětí. Přesto jsou Vradžavásíni obyvately Pánova vlastního příbytku. Jak dosáhli Pána, když nemají žádné poznání o Jeho hojnosti?“ Šukadeva Gosvámipada odpověděl: Vradžavásíni navázali s Krišnou rodinný vztah.
Zde je toho příklad. Před pár lety se jeden oddaný v Americe zeptal Gurudéva: „ Mému synovi je deset let a neprovádí sádhanu. Pouze zpívá pět nebo šest kol džapy a nepraktikuje řádným způsobem. Tak jak může dosáhnout Pána?“ Pak Gurudév řekl: „Poslouchej. Kdysi byl jeden člověk, který pracoval v zemích krále a celý den tvrdě dřel. Jednoho dne tento služebník šel za králem a stěžoval si: ‚Pracuji velmi tvrdě a věrně ti sloužím, ale stále se mnou nejsi plně spokojen. Avšak vidím, že tvůj syn celý den jen jí a dívá se na televizi, ale jsi s ním velmi spokojen. Proč?‘
„Král odpověděl: ‚Ó můj služebníku, poslechni. Jsem spokojenější s mým synem ze dvou důvodů. Především mezi tebou a mnou není žádný rodinný vztah, jen ten mezi pánem a služebníkem. Ale já mám důvěrný mateřský vztah s mým synem. Druhý důvod je, že ty tu pracuješ pouze, aby sis vydělal peníze. Tvá veškerá snaha mě potěšit je za účelem pobírání mzdy. Přicházíš ke mně jen kvůli tomuto, a pokud ti přestanu platit, již nikdy se nevrátíš. V hmotném vztahu se respekt rozvine, jen když je služebník podřízen svému pánu. Ale můj vztah se synem je přirozený a trvalý. I když teď jen jí a sleduje televizi, až vyroste, bude se starat o mé království a královské povinnosti. Proto jsem s ním stále spokojen.“
Stejným způsobem Šrí Guru přijímá v tomto světě své žáky a cítí k nim tolik lásky a náklonnosti. Gurudéva si myslí: „Patří mi.“ Šrí Guru předá žákovi poklad ze svého vlastního srdce. Ale pokud pácháme přestupky vůči duchovnímu mistru, tento poklad bude ztracen. Takže když dostaneme zasvěcení, musíme učinit tři sliby:
- Nikdy se nezříci Gurudéva
- Nikdy se nezříci Harinámu
- Nikdy nekritizovat Vaišnavu
Vradžavásíoni mají důvěrný vztah s Krišnou a vždy si myslí: „Góvinda je naším životem a duší.“ Praktikovat bhadžanu a sádhanu znamená být plně pohroužen v Krišnovi s takovou důvěrnou náladou.
V Manáh-šikše se Šríla Raghunátha dása Gosvámí modlí ke své vlastní mysli (verš 3):
„O mysli, jen mě vyslechni! Pokud toužíš sídlit ve Vradži a pokud si přeješ sloužit přímo mladistvé Božské Dvojici, pak zrození za zrozením vždy vzpomínej a klaň se s velkou láskou Šrílovi Svarupovi Dámodarovi Gosvámímu, Šrílovi Rúpovi Gosvámímu a jeho staršímu bratrovi Šrílovi Sanátana Gosvámímu a všem jejich společníkům a následovníkům.“
V Šrí Čaitanja-čaritámritě Šríla Krišna dás Kavirádž vysvětluje:
čaitanjera bhakta-ganera nitja kara ‚sanga‘
tabera džámibá siddhánta-samudra-taranga
„Svarupa Dámodar řekl: ‚Buď pravidelně ve společnosti oddaných Šrí Čaitanji Maháprabhua, neboť pouze tehdy porozumíš vlnám oceánu oddané služby.“ (Čaitanja-Čaritámrita, Antja 5.132)
Vždy buďte ve společnosti oddaných Maháprabhua, protože to přinese všechnu tattva-siddhántu (pojetí písem) do vašeho srdce. Obzvlášť v tomto temném věku Kali je Šrí Čaitanja Maháprabhu zosobněním velkodušnosti a velkomyslnosti. Nerozlišuje kdo je kvalifikovaný, aby obdržel Jeho milost, a kdo není.
Nitjánanda Prabhu, se stéblem slámy mezi zuby, řekl: „Ó mí bratři a sestry, jen zpívejte svatá jména Gaury. V tomto Věku Kali, milostí Gaura-sundary, mohou být všichni osvobozeni z oceánu hmotné existence!“
V Čaitanja-čaritámritě je řečeno: „Během zpívání svatých jmen by se měl člověk vyvarovat deseti přestupků (náma-aparádha). Ti, kteří zpívají svatá jména a páchají přestupky, nezískají milost harinámu. Ale zosobnění božské lásky, Čaitanja Maháprabhu a Nitjánanda Prabhu, nám dají všechno. Během zpívání jmen Gaura-Nitáie se žádný přestupek nebere v úvahu.“ Pouze zpívejte:
gaura gaura gaura gaura gaura gaura gaura he!
nitái nitái nitái nitái nitái nitái nitái he!
Šačinandana Gaurahari rozdával prému (božskou lásku) všem živým bytostem bez rozdílu. Krišna rozdával prému pouze ve Vrindávaně, nikde jinde, ale Gauranga ji rozdával svobodně všude. Je pouze jedna osoba, které Nedal tuto lásku. Kdo je to? Vaišnava-aparádhi, osoba, která se dopouští přestupků vůči Vaišnavům.
Když Čaitanja Maháprabhu putoval do Vrindávany, Cestoval přes les Džharikanda, a nepřetržitě Zpíval „Krišna Krišna Krišna Krišna!“ Po cestě náhle narazil na tygra, který mu blokoval cestu. Maháprabhu byl tak pohlcen v krišna-námě, že si Nevšiml tygrovy přítomnosti, dokud se Jeho lotosová chodidla nedotkla těla zvířete. Pak Maháprabhu přikázal: „Jen zpívej krišna-nám!“ a tygr najednou zvedl tlapky a zpíval: „Krišna Krišna Krišna!“
Takto se všechna divoká zvířata, tygři, sloni, vysoká zvěř a opice omámila Krišnovou božskou láskou. Nikdy neprováděli žádnou bhadžanu nebo sádhanu, ale pouze bezpříčinnou milostí Pána Gaurángy všichni pocítili pravou božskou lásku.
Jednoho dne, když se Maháprabhu koupal v řece, přišel šílený slon. Postříkal slona trochou vody a okamžitě byl opojen Krišna-prémou a začal zpívat svatá jména.
Vidíte, jak je Maháprabhu milostivý? Předal nám nejjednodušší postup jak dosáhnout duchovní dokonalosti. Měli bychom vždy vzpomínat na Maháprabhua a Jeho společníky. I když naše praktikování není dokonalé, ale dáváme pozor, abychom nikdy nekritizovali Vaišnavy, pak Pán od nás není daleko. Jaká je vzdálenost mezi námi a Pánem? Pouze dva prsty; jen zpívejte svatá jména a služte Vaišnavům!
Žádné komentáře:
Okomentovat