Žáci, kteří jsou naprosto odevzdaní Šrílovi Gurudévovi, mají jeho zvláštní pozornost, stále ve svém srdci myslí na jejich blaho. Šríla Bhaktisiddhánta Prabhupád ve svém komentáři píše, „Pokud si Gurudév všimne nebo zaslechne o nedostatcích svých žáků, bude to všechno toužit vymazat z jejich srdcí.“ Tato mateřská sneha (náklonnost) způsobuje starost Gurudéva o jeho žáky. Tyto příznaky náklonnosti, „bandhu na amangala asanka,“ znamenají, že ten, kdo chová náklonnost, si stále dělá starosti, aby vyřešil všechno nepřiznivé milované osoby. Např. v Damodar-líle Matka Jašodá kárala a svázala Bala Gopála, když Rozbil hrnec s jogurtem.
Kdysi jeden malinký brouk, který žil uvnitř výkalů, vyšel ze svého domku a uviděl krásného černého čmeláka. Přitahoval ho jeho sladký zpěv a vůně vycházející z jeho lesklého těla. Slyšíc tu melodii, brouk byl zvědavý, odkud ten čmelák pochází. Pak se zeptal: „Odkud jsi, krásný čmeláku? Proč je tvůj knírek načervenalý? Co je to za píseň?“
Černý čmelák skromně odpověděl: „Jsem z Mana Sarovary, z velmi krásného jezera v Himalájích. Zde načervenalé pyly z květů barví vodu, vzduch voní jako ambrózie a mnoho lotosových květin tančí na klidných vlnkách. Mnoho ptáků, jako kukačky, pávi a pávice stále cvrliká a čmeláci neustále bzučí. V Mana Sarovaře množství poutníků, svatých, polobohů a polobohyň stále opěvuje Pánova jména, krásu a slávu.“
Když brouk slyšel popis tohoto místa a uvědomil si své ohavné postavení, prosil, aby mohl odejít do Mana Sarovary. Nemohl sám jít do Mana Sarovary, protože neměl křídla. Když čmelák viděl, jak je brouk zoufalý, řekl: „Prosím, vylez mi na ramena a já tě tam vezmu.“ Chvatně dorazili k tomu posvátnému jezeru a čmelák umístil broučka na voňavou modrou lotosovou květinu.
Brouček nevěděl o tom, že tento den byl velmi výjimečný, bylo Šiva-ratri (den přichodu Pána Šivy, pozn. překl.)! Během tohoto svátku princezna musela dát slib, že obětuje 108 lotosových květin Pánu Šivovi a vydala se pro ně k jezeru. Když princezna skončila s obětováním 107 lotosových květin, během zpívání „om namah šivaja“, obětovala poslední, což byl velmi modrý lotos, na kterém seděl brouček. Obětovala tento modrý lotos a umístila ho na hlavu šivadžího.
Příští ráno princezna vzala modrý lotos, obětovala ho hlavě Pána Šivy a vhodila do Gangy. Brouk vylezl z modrého lotosového květu a napil se posvátné vody Gangy. V tu chvíli opustil své hrubohmotné tělo a zjevil se ve velmi krásné duchovní podobě a odešel na Goloku Vrindávanu sloužit Šrí Rádě a Šrí Krišnovi.
Tato zábava ukazuje, jak milostivý čmelák (sádhu) zachránil broučka (podmíněná duše), který žil v kravském hnoji (hmotná existence), aniž by se díval na to, zda je kvalifikovaný nebo ne. Sádhu mu dal největší poklad, Šrí Gurua, zastoupeného Pánem Šivou. Štěstí žáka je, když jeho srdce opatruje Šrí Guru, ať už jeho milostí nebo trestáním; obojí jsou přímý projev lásky a náklonnosti.
Když někdo slyší hari-kathu (duchovní témata) z lotosových rtů sádhua a gurua, uvnitř srdce se projeví touha.
Krišna-bhakti-rasa-bhavita matih
Krijam jadi kut’pi labhajate
Tatra lauljam api muljam ekalam
Džanma-koti-sukritair na labhjate
„Ryzí oddaná služba ve vědomí Krišny se nedá získat zbožnými činnostmi, ani za stovky a tisíce životů. Dá se dosáhnout pouze zaplacením ceny a tím je silná touha ji získat. Pokud je někde k dostání, musí ji člověk obstarat bez odkladu.“ (Čaitanja Čaritámrita, Madhja, 8.70)
Tato touha přichází, když slyšíme popis toho, jak Vradžavasíni mají hlubokou anuragu, lásku a náklonnost, ke Góvindovi. Gopíe mají obzvlášť štěstí, protože se vzdaly všeho pro Góvindu:
Ja dohane’vahanane mathanopalepa
Prenkhenkhanarbha-ruditoksana-mardžanadau
Gajanti čainam anurakta-dhijo’sru-kanthjo
Dhanja vradža-strija urukrama-čitta-janah
„Slečny z Vradže jsou těmi nejšťastnějšími z žen, protože, se svou myslí zcela připoutanou ke Krišnovi a jejich hrdly stále přiškrcenými slzami, o Něm neustále zpívají, zatímco dojí krávy, prosívají obilí, míchají máslo, sbírají kravský hnůj na otop, houpou se na houpačkách, starají se o svá plačící miminka, kropí zem vodou, uklízejí doma atd. Svým prvotřídním vědomím Krišny automaticky nabývají všechno, po čem touží.“ (SB. 10.44.15)
Ve Vrindávanu i stromy stále zpívají Rádhá-námu:
Vrindavan kob rikša ke maram na džane koi,
Dala dal or pat para me radhe radhe hoj
Radha meri Swamini mai Radharani ko das,
Džanama džanam moui dio Vrindavan ko base (Píseň v hinštině)
Když Krišna vstupuje do Vrindávanského lesa, stromy pěkně oslavují Vidžajamahotsavu. Listy na stromech se začnou vlát jako vějíř, liány se houpají jako caramary a svými dlouhými větvemi vytvářejí deštník nad hlavou Krišny. Stejně jako když Šrí Guru svtupuje do domu svého žáka a mnoho květin se objetuje jeho lotosovým chodidlům, všechny květiny ve Vrindávaně obětují něžné okvětní lístky lotosovým chodidlům Krišny, zatímco zpívají, „Swagatum, swagatum, swagatum! Mama mana mandire, swagatum, swagatum!“ Vítej, drahý Krišno, vítej v chrámu našich myslí!
Bhaktivinód Thákur v písni Jamuna-Puline zpíval, „krišna-lílá heri prakriti sundari bestari čhe šhova vane,“ proto jsem spatřil Krišnovy líly s Jeho krásnými drahými, jak se toulají po nádherném lese.“ To je uvedeno ve Šrímad Bhágavatamu:
Ančaraih samanuvarnita-virja
Adi-puruša ivačala-bhutih
Vana-čaro giri-tatesu čarantir
Venunahvajati gah sa jada hi
Vana-latas tarava atmani višnum
Vjandžajantja iva pušpa-phaladhjah
Pranata-bhara-vitapa madhu-dharah
Prema-hrista-tanavo vavrisuh sma
Darsanija-tilako vana-mala-
Divja-gandha-tulasi-madhu-mattaih
Ali-kulair alaghu gitam abhistam
Adrijan jarhi sandhita-venuh
Sarasi sarasa-hamsa-vihangas
Čaru-gita-hrita-četasa etja
Harim upasata te jata-čitta
Hanta milita-driso dhrita-maunah
„Krišna se pohybuje v lese ve společnosti Svých přátel, kteří živě opěvují slávu Jeho velkolepých skutků. Proto se Zjevuje, stejně jako Nejvyšší Osobnost Božství projevuje Své nevyčerpatelné bohatství. Když se krávy zatoulají na úbočí hor a Krišna na ně volá zvukem Své flétny, stromy a popínavé rostliny v lese odpovídají tím, že jsou hojné ovocem a květinami, že se zdá, že zjevují Pána Višnua uvnitř jejich srdcí. Jak se jejich větve vahou ohýbají nízko, vlákna na jejich révě stoji vzpřímeně v extázi lásky k Bohu a jak ze stromů, tak lián prší déšť ze sladké mízy. Šílené z božského, medový jako vůně z květin tulasí na girlandě, kterou nosí Krišna, roje včel nahlas pro Něj zpívají a tento nejkrásnější ze všech osob vdečně přijímá a nadšeně vítá jejich píseň tím, že bere Svou flétnu do úst a hraje na ni. Z okouzlující písně flétny se pak vytrácí mysl jeřábů, labutí a dalších ptáků, přebývajících v jezeře. Vskutku přistupují ke Krišnovi, zavírají oči a, zachovávajíc přísné mlčení, Ho uctívají upevněním svého vědomí na Něho v hluboké meditaci.“ (SB, 10.35.8-11)
Ve Vradži je každý grihasta a celá rodina, manžel (stromy), manželka (liány), dcery (květiny) a synové (plody) uctívají Krišnu, když prochází lesem. Kolik lásky a náklonnosti chovají k Pánu Krišnovi! Stromy představují muže z Vrindávanu, liány jsou dámy a květiny (dcery) jsou božskou láskou, city (bháva-kušam), a synové jsou plod božské lásky (préma-phala).
Pyl vycházející z voňavých květin je tak krásný a barevný. Vytvářejí Holi-mahatsavu když Krišna přichází: „aadž biradž mein holi re rasija,“ Všechny popínavé rosliny, stromy, plody a květiny uvažují, „Jak může náš drahý Góvinda, Jehož lotosová chodidla jsou tak hebká, kráčet po Vrindávanské zemi, jež má mnoho tvrdých kamenů a trní?“ Tvoří pro Něho velmi jemný koberec. Také matka země, Prithvi Déví, pro Góvindu vytváří velký koberec ze svého jazyka. Chová tolik lásky a náklonnosti ke Krišnovi.
Když přichází pravý Guru, jeho ryzí oddaný okamžitě obětuje mnoho květin jeho lotosovým chodidlům, nějaké ovoce, girlandy a dary. Stejným způsobem všichni obyvatelé Vrindávanu vítají Krišnu deštěm z okvětních lístků a svěžích vůní.
Když Góvinda musí odejít a přemístit se z jednoho lesa do druhého se svými přáteli a kravami, stromy pociťují velmi ostrý bodavou bolest z odloučení od Něho a křičí, „Ó Góvindo, prosím, nechoď! Nechoď! Ó, Krišno! Prosím, napiš naše jména na stránku v tvé mysli (manapatra). Prosím, vždy zůstávej v chrámu našich srdcí a myslí!“ Zpívají (Mama Mana Mandire od Šríly Bhaktivinóda Thákura, Šrí Gaudija Giti-Guččha):
Mama mana mandire raha nisi-din
Krišna murari šrí krišna murari
Prosím, zůstávej v chrámu mého srdce ve dne v noci, Ó Krišno Murari, Ó Šrí Krišno Murari!“
Bhakti úriti mala čandan
Tumi nio čitta-nandan (1)
„Oddanost, láska, květinové girlandy a santalové dřevo, prosím, přijmi je Ó Tešiteli srdce!“
Džívana marana tava pudža nivedan
Sundara he mana-hari (2)
„V životě nebo ve smrti uctívám Tebe těmito obětinami, Ty Krásný, Ó Očarovateli srdce!“
Eso nanda-kumar ar nanda-kumar
Habe préma-pradipe arati tomar (3)
„Přijď, syne Nandy, a potom Ti, Ó syne Nandy, obětuji Tvůj obřad aráti se světlem lampy mého srdce.“
Najana Jamuna džhare anibar
Tomara virahe giridhari (4)
„Vody řeky Jamuny neustále proudí z mých očí v odloučení od Tebe, Ó Držiteli kopce Govardhan!“
Bandana gane tava badžuk džívana
Krišna murari šrí krišna murari (5)
„Ať projdu svým životem pohroužen v písních o Tvé chvále, Ó Krišno Murari, Šrí Krišno Murari!“
Nasloucháním hari-kathy na tak vysoké úrovni z lotosových rtů sádhua a Gurua vyvstane skutečná touha po božské lásce v našich srdcích. Ať můžeme naplnit Guruova přání a pak náš život bude úspěšný!
Všechna sláva Šrílovi Gurudévovi!
Gaura Prémanande!
Žádné komentáře:
Okomentovat