Reportér: Prosím, řekněte nám, jak jste se poprvé setkal se Šrílou Prabhupádou a veškeré okolnosti, které jste spolu zažili, když se mohli projevit jakékoliv vlastnosti čistého oddaného.
Šríla Narájana Mahárádža: Byl jsem osobním služebníkem mého gurudévy, Šríly Bhakti Pragňány Kešavy Goswámího Mahárádže a vždy jsem s ním cestoval. Měli jsme math (kazatelské centrum a ášrám) v Kalkatě, které se jmenovalo Gaudíja Vedánta Samiti. Tam jsem v roce 1946 nebo 1947 potkal Šrílu Bhaktivédántu Swámího Mahárádže. Kdykoliv Gurudéva jezdil do Kalkaty, Šríla Swámí Mahárádža přijel, aby ho viděl. Oba byli žáci Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Goswámího Thákury a také byli blízcí přátelé. Šríla Swámí Mahárádža se setkal se Šrílou Bhaktisiddhántou Sarasvatím Thákurou Prabhupádou kolem roku 1922 a asi čtyři roky předtím, v roce 1918, od něj Guru Mahárádža přijal zasvěcení. Takže Guru Mahárádža byl starší duchovní bratr Šríly Swámího Mahárádže a byli od začátku důvěrnými přáteli.
Když se v roce 1939-1940 vyskytly problémy v Gaudíja misi, Guru Mahárádža jel do Prajágy (Allahabad) do domu Šríly Swámího Mahárádže. V té době zde měl Šríla Swámí Mahárádža velmi dobrý obchod s léky a byl také velmi odříkavý. Guru Mahárádža s ním zde strávil asi pět, šest měsíců.
V roce 1941 náš gurudéva, spolu se Šrílou Bhaktivedántou Swámím Mahárádžem, založil v Kalkatě Gaudíja Vedánta Samítí. V tu dobu byl Šríla Swámí Mahárádž Abhaja Babu. Do mathu jsem přišel v roce 1946 a snad v té době, nebo možná o měsíc později, jsem přijel do Kalkaty. Šríla Swámí Mahárádža tam znovu přijel. Byl jsem osobním služebníkem mého gurudévy a sloužil jsem také Šrílovi Swámímu Mahárádžovi. Šríla Swámí Mahárádž byl tak šťastný, když viděl mou službu Gurudévovi. Zeptal se na nějaké otázky a moc ho potěšily moje odpovědi. Zeptal se mně: „Jak se jmenuješ? Odkud ses připojil?“ A takto jsem mu začal sloužit.
V roce 1953 Guru Mahárádž začal se dvěma časopisy, nazvanými Šrí Bhagavata Patrika a Gaudíja Patrika. Gaudíja Patrika byl v bengálštině a Šrí Bhagavat Patrika byl v hindštině. Guru Mahárádža požádal Šrílu Swámího Mahárádže, aby se stal hlavním editorem obou periodik. Šríla Swámí Mahárádža to přijal a začal psát spoustu dobrých článků, zejména ohledně Bhagavad-gíty – od začátku do konce. Ti, kteří ve skutečnosti nenásledují Krišnu a Vedántu, nejsou opravdu věřící. To se týká zejména toho, jak Šríla Swámí Mahárádža psal o majávádích v jeho článcích o Gítě. Ti, kteří si myslí, že Krišnova duše a tělo se liší, jsou majávádí. Nevědí nic o významu Gíty. Jeden učený doktor, prezident Indie, Dr. Sarvapalli Rádhákrišnan, byl velmi známý v západních zemích pro jeho filozofii, ale napsal, že Krišnovo tělo je jedna věc a duše Krišny je druhá. Šríla Swámí Mahárádža proti tomu napsal. Napsal hodně tvrdě v souvislosti s Vedántou a zejména o Gítě a Šrímad-Bhágavatamu. Napsal, že Krišna, Jeho tělo, Jeho bohatství a všechno ve vztahu k Němu, je stejná sat-čid-ánanda (věčná, plná poznání a blaženosti) podstata.
Jedna kopie byla poslána z Mathury doktoru Radhakrišnanovi a jedna každé učené osobě v parlamentu. Dr. Radhakrišnan neodpověděl. Nemohou odpovědět, protože májáváda je proti cestě bhakti. Existuje tolik sporů, ale nějakou dobu by trvalo to vysvětlit. Šríla Swámí Mahárádža mi dal své články v bengálštině a já jsem je překládal do hindštiny. Měl jsem k němu velmi úzký vztah.}
Znal jsem ho jako velmi dobrého a neochvějného filozofa. Nechodil na žádné vysoké školy učit se Sanskrit, Gítu nebo Vedántu. Byl od narození filozof a čistý oddaný. Byl mahá- bhágavata, ale hrál roli madhjama-adhikárí Vaišnavy, aby pomáhal a zasvěcoval ostatní. Uttama-adhikari nikomu nedává zasvěcení, protože si myslí, že všichni jsou mahá-bhágavata a vždy slouží Krišnovi. Šríla Bhaktivédánta Swámí Mahárádža byl na této pozici, hrál roli madhjama-adhikárí. Uvědomil jsem si, kým byl, jeho slovy a jeho společností. V roce 1955 Šríla Swámí Mahárádža žil v našem mathu v Mathuře už víc jak pět měsíců a dával zde denně přednášky. Četl Šrímad-Bhágavatam a mluvil o zábavách Prahlády, Čitrakety, Kapily a Devahúti, a dítěti Krišnovi jako o Dámodarovi.
Pak jsem mu vařil a pomáhal různými dalšími způsoby. Dal jsem mu spoustu knih z knihovny, abych mu asistoval s jeho překladem Šrímad-Bhágavatamu, a po určité době odjel do Dilí a publikoval tři svazky prvního zpěvu.
Pak, bez peněz, bez halíře, přijel na Západ. Když byl v New Yorku v roce 1965, požádal mě dopisem: „Měl bys přijet za mnou. Jsem sám a budu tu muset něco udělat; tak bys měl přijet.“ Odpověděl jsem: „Můj gurudéva je tu a sloužím mu. Až se vrátí do Bengálska, mohu přijet.“ Šríla Swámí Mahárádža odepsal: „Moc dobře, měl bys sloužit svému gurudévovi, ale až budeš mít šanci, měl bys určitě přijet a přidat se ke mně.“ Odpověděl jsem: „Ano, přijedu.“ Potom jsem poslal všechny jeho knihy – Bhagavad-gítu, Rámánudžačarjovu bhásju (Šrí-bhásja), Šankarovu bhásju (Šáriraka-bhásja) a jiné bhásji (komentáře) do New Yorku. Před pár dny jsem ty knihy viděl v Los Angeles. Ne všechny, ale některé z nich tam jsou. Také jsem mu každý měsíc posílal mridangy, kartály, vigrahy Šrí Rády-Krišny a také deset kil sladké pery.
V roce 1967, když se Šríla Swámí Mahárádža vrátil do Indie s Kírtanándou, jsem byl jediný člověk, který se s ním setkal na letišti v Dilí. Jeli jsme do chrámu Rádhá-Krišna v Dilí a bydlel jsem tam na jeho žádost, abych mu mohl vykonávat různé služby. Pak, když přijel Ačjutánanda, mi Šríla Swámí Mahárádža řekl: „Není mi dobře; jsem unavený. Tak jdi s Kírtánandou a Ačjutánandou domů k nějakým lidem a budeš jim tam muset dát přednášky.“ Udělal jsem to Později, po tom, co se Šríla Swámí Mahárádža vrátil do Vrindávany do chrámu RádyDámodara, jsem ho chodil často navštěvovat. Hovořil zde o tolika věcech, o Vedántě a zejména o Šrímad-Bhágavatamu. Diskutoval o mnoha zásadách bhakti a vysvětloval, že Šrí Čaitanja Maháprabhu přišel na tento svět zejména proto, aby okusil náladu Šrímatí Rádhiky: anarpita-čarím čirát karunajávatírnah kalau samarpajitum unnatodžvala-rásam sva-bhakti-šrijam. Dal nám zde prvotřídní, vřelou společnost a měl mne moc rád.
Později v roce 1968 náš Gurudéva odešel z tohoto světa a já jsem poslal zprávu Šrílovi Swámímu Mahárádžovi, který byl v té době v Seattlu. Když ji obdržel, ihned mi odpověděl, jako kdyby při psaní plakal. Napsal: „Jsem z toho velice zarmoucen.“ Složil šloku a vysvětlil: „Šríla Raghunátha dása Goswámí byl zarmoucený kvůli svému gurudevovi Šrílovi Sanátanovi Goswámímu a já se cítím stejně tak: vairágja-vidjá-nidža-bhakti-joga; apajajan mám anabhipsu andhám; šrí-kešava-bhakti-pragňána-náma. Neměl jsem chuť přijmout stav odříkání. Měl jsem velké obavy. Moje rodina mne zavrhla a byl jsem bez peněz, avšak stále jsem nebyl připraven přijmout sannjás a naplnit příkaz mého gurudeva jít do západních zemí kázat o jeho misi. Ale púdžjapád Bhakti Pragňána Kešava Goswámí Mahárádž mi dal sannjás, stav odříkání, a řekl mi: ‚Musíš to přijmout.‘“ Šríla Swámí Mahárádž mi napsal, že toto bylo jeho šraddhándžali pro lotosové nohy Gurudévy.
Stav odříkání není hra. Změní to celý život člověka a znamená to, že člověk touží po gopí- bhávě. Někteří říkají, že Šríla Swámí Mahárádža byl pouze pasáček krav, přítel Krišny, ale tomu silně odporuji. Jeho sannjása-mantra byla gopí-mantra a také přijal gopál-mantru. Ti, kteří mají druhé zasvěcení, znají smysl gopál-mantry. Bez ní nikdo nemůže obdržet náladu, kterou Šrí Čaítanja Maháprabhu chtěl dát. Takže já jsem přímo od něj naslouchal a také poslechem jeho přednášek vím, že přišel v linii Šrí Čaitanji Maháprabhua – dát tuto misi. Toto také byla mise Šríly Bhaktivinody Thákury a Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákury. Oba jsou společníky Krišny a Maháprabhua. Nejsou z tohoto světa. Takže Šríla Swámí Mahárádža nepřišel jen proto, aby dal dharmu (náboženské zásady). Nepřišel jen proto, aby dal jugadharmu harinám. Toto nebyla prvotní mise Maháprabhua; toto byla mise Mahá-Višnua, nebo Advaita Áčárji.
Když přijde Šrí Čaitanja Maháprabhu s náladou Šrímatí Rádhiky, učí gopí-premu. To je ta prema, kterou chtěl dát džívám.
prema-rasa-nirjása karite ásvádana
rága-márga bhakti loke karite pračárana
rasika-šekhara krišna parama-karuna
ei dui hetu haite ičhára udgama
Pánova touha zjevit se se zrodila ze dvou důvodů: chtěl ochutnat sladkou esenci nálad lásky Boha a chtěl rozšiřovat oddanou službu po světě na bázi spontánní přitažlivosti. Tudíž je znám jako svrchovaně radostný a jako nejmilostivější ze všech. [(Šrí Čaitanja-čaritámrita, Ádi-lílá (4.15-16)]
Mohu něco říci o misi v západních zemích. Vždy byl spojen se sampradájou. Nejprve zoral a proměnil neplodnou půdu v obdělávanou půdu – tudíž ji zúrodnil. Zasadil semínka a tato semínka by nikdy neměla zůstat stejná. Měla by klíčit, měla by růst a měla by plodit sladké ovoce. Měli bychom zvýšit naše zbožné aktivity – naše vědomí Krišny. Neměli bychom zůstávat třetí třídou Vaišnavů. Šríla Šwámí Mahárádža vše napsal ve svých knihách, včetně toho, o čem v té době nemohl mluvit. Ti, kteří si myslí, že je mrtev, jsou sami mrtví. Pořád dává inspiraci celému světu. Pokud mu sloužíme, uvidíme jeho knihy se zcela novým významem. Pak můžeme správně číst tyto knihy a stát se kvalifikovanějšími.
Naučil jsem se od něj, že bychom se měli stýkat s oddanými, kteří jsou více bona fide a pokročilejší než jsme my. Měli bychom je ctít. Měli bychom vidět, že všichni oddaní jsou jedna rodina, rodina Pána Čaitanji. Pokud takto nepřemýšlíme, nemůžeme být oddanými. Měli bychom si myslet, že jsme jedna rodina a je tu spousta rukou. Krišna, Šrí Čaitanja Maháprabhu a Šríla Swámí Mahárádža mají tisíce a tisíce rukou a my bychom měli vzdávat úctu všem jejich rukám; měli bychom ctít všechny ty, kteří zpívají jméno. Slyšel jsem, jak říká, že ty, kteří zpívají svaté jméno, i když nejsou zasvěcení, bychom také měli ctít. Ti, kteří přijali zasvěcení a zpívají, by měli být uctíváni více. A těm, kteří jsou mahá-bhágavata, bychom měli sloužit všemi prostředky. Šríla Swámí Mahárádža napsal toto všechno ve svých překladech. Takže se modlím, aby ti, kteří byli zasvěceni Šrílou Swámím Mahárádžem, byli velmi velkorysí. Měli by vědět, že jsem ve skutečnosti prvním žákem Šríly Swámího Mahárádže, ještě předtím, než byl založen ISKCON.
Existují dva druhy guruů – šikšá a díkšá – a oba jsou to samé. Někdy je šikšá-guru nadřazený a někdy to může být díkšá-guru. Vztah se šikšá-guruem je velmi přátelský; je jako blízký přítel. Díkšá-guru by měl být velmi respektován a můžeme se ho poněkud bát. Ale šikšá-guru je jako přítel, někdy s námi sedí na stejné židli jako my.
Sedával jsem se Šrílou Swámím Mahárádžem na stejné posteli nebo ásaně. Pak, během jeho posledních dní, jsem přijel do Vrindávanu, abych ho viděl. Vzal mi ruce, dal si je do dlaní a řekl mi, že bych se měl posadit na jeho postel, ale poklonil jsem se a posadil se na židli. Řekl mi: „Mám tolik žáků, ale moc toho nevědí. Měl by ses pokusit jim pomoci. Zejména moje samádhi by mělo být tvýma vlastníma rukama. Toto chci.“ Vyhrkly mu slzy do očí, když mi toto přikazoval a řekl jsem mu: „Ty jsi můj šikšá-guru. I když jsme ty a já přáteli, stále tě považuji za svého šikšá-gurua. Vždy budu následovat tvoje instrukce, slovo od slova, dopis od dopisu.“ Pak jsem řekl všem přítomným žákům, zvlášť vedoucím žákům: „Neměli byste si myslet, že Šríla Swámí Mahárádža zemře. Měli byste si myslet, že má misi, aby pomáhal západním zemím. Po jeho odchodu byste se měli sjednotit a snažit se ctít jeden druhého. Dát jeho misi zemím, kam nemohl jít. Nepodvádějte jeho misi. Je to nejvyšší úroveň následovat jeho pokyny. Vy všichni byste se měli snažit být velkorysí a nesnažit se někoho ovládat. Nemůžete získat snehu a premu, lásku a náklonnost tím, že budete ovládat a shromažďovat peníze. Nemůžete ovládat tím, že budete dávat rozkazy.“ Šríla Swámí Mahárádža je přivolal: „No tak, no tak. Poslouchejte Narájana Mahárádže. Vyslechněte, co má na srdci.“ Těsně po odchodu Šríly Swámího Mahárádže mnoho oddaných přišlo z Mathury do Vrindávany a vykonali jsme nagara-sankírtana. Vedl jsem kírtan a pak jsem vykonal samádhí Šríly Swámího Mahárádže s Védskými mantrami a všemi dalšími Védskými uspořádáními. Většina lidí ve stavu odříkání z Vrindávany, včetně bábádžíů ze všech čtyř sampradájí, sem přišli a vše jsem zařídil, včetně toho, kdo by měl udělat veřejný proslov a v jakém pořadí by měli lidé mluvit. Vzdal jsem čest všem, přesně jak mě to Šríla Swámí Mahárádža požádal udělat v jeho závěrečných slovech.
Reportér: Ze všech vlastností, kterými se Šríla Prabhupáda projevoval, vyniká některá ve vaší mysli?
Šríla Narájana Mahárádža: Symptomy gurua byly napsány ve Šrímad-Bhágavatamu a Gítě a já tyto symptomy viděl na Šrílovi Swámím Mahárádžovi:
tad-vigňánártham sa gurum evábhigačhet
samit-pánih šrotrijam brahma-ništham
Aby člověk věcem správně porozuměl, musí pokorně přistoupit, s dřívím v ruce, k duchovnímu mistrovi, který je vzdělaný ve Védách a pevně oddaný Absolutní Pravdě. [Mundaka Upanišad (1.2.12)]
Byl brahma-ništhá, ten, kdo se vzdal všech ostatních činností a věnoval svůj život tomu, že bude pracovat pouze pro Krišnu.
tasmád gurum prapadjeta
džigňásuh šreja uttamam
šábde pare ča nišnátam
brahmany upašamášrajam
Proto kdokoliv, kdo vážně touží po skutečném štěstí, musí vyhledat pravého duchovního mistra a přijmout útočiště zasvěcením. Podmínka pravého gurua je ta, že si uvědomil závěry písem podle uvážení a je schopen přesvědčit ostatní o těchto závěrech. Tak velké osobnosti, které přijali útočiště u Nejvyššího Božství, když pomineme všechny hmotné okolnosti, by měly být chápány jako praví duchovní učitelé. [Šrímad-Bhágavatam (11.3.21)]
Vidíme, že jedním z příznaků gurua je, že zná Vedántu, Upadešámritu, Šrímad-Bhágavatam, Bhagavad-gítu atd.
Měl by být siddhánta-vit (znalec všech filozofických závěrů), aby mohl vymazat všechny pochybnosti jeho žáků. Vím, že Šríla Swámí Mahárádža byl v tomto velmi kvalifikovaný. Věděl všechno. V tomto byl dokonalý. Další, guru by měl být odpoután od světských věcí a vím, že Šríla Swámí Mahárádža neměl žádnou připoutanost. Měl připoutanost k těm, kteří jsou důkladně připoutáni ke Krišnovi. Guru by měl mít realizaci svého ištadevy, Šrí Šrí Rády-Krišny a Šrí Čaitanji Maháprabhua. Člověk nemůže kázat bez realizace. Pokud fakticky nepraktikuje bhakti a nemá žádnou realizaci, pak jeho slova zmizí ve vzduchu. Nikdo nebude moci upřímně následovat jeho pokyny.
Uvědomil jsem si toto: že jakéhokoliv žáka, nebo kohokoliv jiného, kdo přišel za Šrílou Swámím Mahárádžem, toho si podmanil. Dobyl jejich srdce láskou a náklonností. Bez realizace Krišny toto nikdo nedokáže. To bylo řečeno v Bhagavad-gítě (4.34):
tad viddhi pranipátena
pariprášnena sevajá
upadekšjanti te gňánamdž
gňáninas tattva-daršinah
Pouze se snaž poznat pravdu tím, že přistoupíš k duchovnímu mistrovi. Pokorně se ho dotazuj a služ mu. Seberealizované duše ti dokáží předat poznání, protože uzřely pravdu.
Kdo je tattva-darši? Ten, kdo zná celou siddhántu ve všech Vedách, Upanišádách a dalších šástrách. Pranipátena pariprašnena. Měl bys jít k takovému guruovi, znovu a znovu, velmi čestně se ho dotazovat a sloužit mu. Vidím, jak Šríla Swámí Mahárádža přišel za Šrílou Prabhupádou Bhaktisiddhántou Sarasvatím Thákurou, jak ho přijal za svého gurudévu a obzvlášť jak, ve velmi krátkém čase, rozšířil svou premu, svou misi, misi Čaitanji Maháprabhua, celému světu. Toto byla šakti – energie, moc Čaitanji Maháprabhua a jeho gurudévy – že dokázal toto všechno udělat. Žádný obyčejný člověk by nemohl dokázat to, co dokázal on.
Vzpomínám si na další příklad. Když jsem naposledy viděl Šrílu Swámího Mahárádže (večer před jeho odchodem z tohoto světa), byl ke mně tak laskavý. Řekl mi: „Ve svém životě jsem udělal něco špatně, proto chci, aby mi bylo odpuštěno. Zvlášť ty bys mi měl odpustit, protože jsi mi sloužil a jsi mi tak drahý.“ Řekl jsem: „Ne, to neříkej. Kdokoliv, kdo přijde ve výjimečné situaci, ve výjimečnou dobu, dokáže říci cokoliv, aby povzbudil nové oddané. My také říkáme takové věci. Takže si nemyslím, že jsi udělal něco špatného.“ Pak mi řekl: „Měl bys mi odpustit a měl bys říct všem mým duchovním bratrům, aby mi odpustili. Když jsem řekl některým žákům: ‚Nestýkejte se s nikým; nestýkejte se s mými duchovními bratry,‘ to bylo v dopise, ne v mých knihách; a řekl jsem to jen pro zvláštní příležitost.“ Šríla Swámí Mahárádža byl prvotřídní Vaišnava, mahá-bhágavata a takto psal jen pro oddané třetí třídy, kaništhy.
Jednou jsem se ho zeptal: „Mahárádžo, jsme přátelé. Chci vědět, proč tvoje Božstva mají jména, která nejsou podle siddhánty, jako Rádhá-Pártha-sárathi a Rukminí-Dvárakádhíša. Pokud jde o Rukminí-Dvárakádhíšu, vím, že jsi v roce 1968 založil a provedl pána-pratišthu (obřad instalace Božstev) Rády-Krišny s pavím perem a flétnou a s Rádou po Jeho levém boku.“
Odpověděl: „Když jsem v Los Angeles založil Rádu-Krišnu, dal jsem Jim jméno ‚Rádhá- Krišna‘ a pak jsem odjel z Los Angeles do Indie. Když jsem se vrátil, viděl jsem, že někdo změnil jméno na Rukminí-Dvárakádhíša. Velmi jsem se na tu osobu rozhněval. Byl jsem proti tomuto jménu, ale právě toto jméno vzešlo.“ Pokud jde o Rádu-Pártha-sárathi, řekl mi, že byl v té době velmi nemocen a jeho žáci dali toto jméno bez jeho schválení.
Četl jsem z jeho knih, že se tomu říká rasa-ábhása. Šríla Swámí Mahárádža toto napsal nejen na jednom místě, ale na mnoha místech. Řekl mi, abych si nemyslel, že to byl jeho nápad a já jsem mu řekl: „Moje pochyby jsou pryč a modlím se, abys mi požehnal, abych mohl být jako ty ve vědomí Krišny.“ Požehnal mi a byl jsem tak rád, tak šťasten, když jsem myslel na to, že mi přikázal, abych mu stále sloužil.
Reportér: Chápu to tak, že měl Šríla Prabhupáda v Bombaji spoustu problémů a nepříjemností, aby udržel svá centra, a vy jste v tom hrál nějakou roli, abyste udržel majetek ISKCONu?
Šríla Narájana Mahárádža: Před pár lety syn Šríly Swámího Mahárádže řekl Bombajskému soudu, že je vaišja, obchodník – že není sannjásí. Jeho syn řekl, že pouze bráhmana může přijmout sannjás. Protože Šríla Swámí Mahárádža byl obchodník, odjel na západ za obchodem a ISKCON je rodinný obchod. Synův závěr byl ten, že on sám je pán celého majetku ISKCONu. Vedoucí ISKCONu za mnou přišel a řekl mi: „Jestli nebudeš vypovídat, tenhle syn si vezme celý ISKCON, po celém světě.“ Řekl mi, že bych měl okamžitě přijít. Řekl jsem mu, že chci pouze sloužit Šrílovi Swámímu Mahárádžovi, takže půjdu. Poté jsem jel několikrát do Bombaje a seděl jsem u soudu celý den. Každý den jsem přijímal brzo ráno prasádam, kolem sedmi hodin ráno, a pak jsem okamžitě šel k soudu. Chci vždy sloužit misi Šríly Swámího Mahárádže.
Žádné komentáře:
Okomentovat