Člověk musí přijmout stav odříkání od další osoby, která je ve stavu odříkání. Nikdy jsem si nemyslel, že přijmu tento stav života v odříkání. V mém rodinném životě, když jsem byl uprostřed své ženy a dětí, někdy jsem snil o tom, že můj duchovní mistr mě volá a já ho následoval. Když můj sen skončil, přemýšlel jsem – trochu jsem se vyděsil: „Ó, Guru Mahárádža chce, abych se stal sannjásínem. Jak mohu přijmout sannjás?“ V té době jsem nebyl příliš spokojen s tím, že se budu muset vzdát rodiny a stát se mnichem. V tu dobu to byl hrozný pocit. Někdy jsem přemýšlel: „Ne, nemohu přijmout sannjás,“ ale znovu jsem viděl ten samý sen.
Takže tímto způsobem jsem měl štěstí. Můj Guru Mahárádža (Prabhupáda začíná plakat a
jeho hlas se ztlumí) mě vytáhl z tohoto hmotného světa. Nic jsem neztratil. Byl ke mně tak
laskavý. Získal jsem. Opustil jsem tři děti a teď mám tři sta dětí; takže nejsem ztroskotanec.
To je materiální pojetí myslet si, že ztratíme přijetím Krišny. Nikdo není ztroskotancem.
Říkám to ze své praktické zkušenosti. Myslel jsem si: „Jak mohu přijmout tento stav
odříkání? Nemohu přijmout takové trápení.“
Ale odešel jsem z rodinného života a seděl jsem sám ve Vrindávanu a psal knihy. Můj duchovní bratr trval na Bhaktivédánta Prabhu… Tento titul jsem dostal za svůj rodinný život. Vaišnavská společnost mi to nabídla. Tak na tom trval. Vlastně on není tím, kdo na tom trval. Ve skutečnosti můj duchovní učitel na tom trval přes něj a říkal: „Přijmi to.“ Bez přijetí stavu odříkání se nikdo nemůže stát kazatelem a chtěl, abych se stal kazatelem. Takže mě přinutil přes tohoto duchovního bratra, který řekl: „Přijmi to.“
Nedobrovolně jsem to přijal a pak jsem si vzpomněl, že chtěl, abych odešel do západních zemí. Takže teď se cítím velmi zavázán mému duchovnímu bratrovi, protože uskutečnil přání mého duchovního učitele a přinutil mě, abych přijal tento stav sannjás. Tento duchovní bratr, Jeho Svátost Šrí Šrímad Bhakti Pragňána Kešava Goswámí Mahárádža, už není na tomto světě. Vstoupil do Krišnova sídla. Takže bych si přál schválit kondolenci a poslat jim to. Také jsem v této souvislosti složil jeden verš. Vy všichni přítomní to podepište. Zítra to pošlu.
Verš, který jsem složil, je v sanskritu: vairágja-vidjá-nidža-bhakti-joga. Toto vědomí Krišny je vairágja-vidjá. Vairágja-vidjá znamená být zhnusen tímto hmotným světem. Tomu se říká vairágja-vidjá a je to možné jednoduše bhakti-jógou. Vairágja-vidjá-nidža-bhakti-jogam apajajan mám. Dítě se bojí vzít lék a to jsem také zažil. V mém dětství, když jsem onemocněl, jsem byl velmi tvrdohlavý a říkal jsem: „Nevezmu si žádný lék.“ Takže moje matka mi tlačila lék do pusy lžící. Byl jsem tak umíněný. Podobně jsem nechtěl přijmout tento stav sannjás, ale tento duchovní bratr mě nutil a řekl: „Musíš.“ Apajajan mám; důrazně mě přinutil vypít tuto medicínu. Anabhipsu andham. Proč jsem byl neochotný? Anabhipsu znamená neochotný. Andham znamená ten, kdo je slepý, kdo nevidí svou budoucnost. Duchovní život je ta nejjasnější budoucnost, ale materialisté to nevidí. Vaišnavové a duchovní učitel proto důrazně říkají: „Vypij tento lék.“ Apajajan mám anabhipsu andham. Šrí-kešava-bhakti-pragňánanama.
Takže můj duchovní bratr – jmenuje se Kešava, Šríla Bhakti Pragňána Kešava Goswámí Mahárádža – mi udělal tuto laskavost, protože byl oceánem milosti, kripámbudhi. Skládáme své poklony Vaišnavům: váňčá-kalpa-tarubhjaš ča kripá-sindhubhja eva ča. Vaišnavové, zástupci Pána, jsou tak laskaví. Přinášejí oceán milosti, aby ji rozdávali trpícímu lidstvu. Kripámbudhir jas tam aham prapadj. Takže skládám své uctivé poklony této Jeho Svátosti, protože mě silně přinutil přijmout tento stav sannjás.
Už není na tomto světě. Vstoupil do Krišnova věčného sídla, a proto mu skládám své uctivé poklony, spolu se svými žáky. První den mého sannjásu jsem si vzpomněl, že budu muset mluvit anglicky. Vzpomněl jsem si na to ten den, kdy jsem přijal sannjás, když bylo přijetí, mluvil jsem anglicky jako první ze všech. Toto všechno byl plán vyšší autority, Krišny. Píšeme toto: „Rozhodli jsme se my, níže podepsaní členové a oddaní Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny, akciová společnost, na kondolenčním setkání za předsednictví Jeho Božské Milosti A.C. Bhaktivedánty Swámího, dnes, 21. října 1968, v naší pobočce v Seattlu, vyjádřit náš hluboký zármutek z odchodu Jeho Svátosti Om Višnupády Šrí Šrímad Bhakti Pragňány Kešavy Goswámího Mahárádže, sannjás-gurua, učitele našeho duchovního mistra, dne 6. října 1968, v sídle jeho rezidence v Navadvípu, Západním Bengálsku. Skládáme naše uctivé poklony lotosovým nohám Šrí Šrímad Bhakti Pragňány Kešavy Goswámího Mahárádže s následujícím veršem, složeným při této příležitosti naším duchovním učitelem.“ Tento verš jsem vám již vysvětlil. Takže si přeji, abyste to všichni podepsali, a zítra to pošlu leteckou poštou.
Máš tužku?
Govinda dásí: Ano. (Prabhupáda se podepisuje)
Žádné komentáře:
Okomentovat