"Kvůli Jeho Božské Milosti"-Šrí Šrímad Bhaktivédanta Nárájana Maharádža

Následuje výňatek z přednášky, vyslovené Šrílou Nárájanem Mahárádžem v Badgeru, Kalifornii.

Nejen zde, ale kamkoliv po celém světě jedu, jestli na východ nebo na západ, vidím výsledek inspirace, kterou předal. Na velmi odlehlém místě v Kanadě, v hlubokém lese v horách, jsem jel do vesnice oddaných, jménem Šaranágati; a měl jsem takovou radost, když jsem viděl tu spoustu oddaných, kteří následují varnášrama-dhámu a zásady bhakti. Také jsem jel do zapadlé vesnice v Austrálii, také mezi kopci, v moc krásném prostředí. Často tam pršelo a bylo tam vždy vasanta, jaro. Ačkoliv toto místo je tak daleko od Indie, viděl jsem, že milostí Šríly Swámího Mahárádže, jeho kázáním, byla založena velmi rozsáhlá vesnice oddaných. Každý tam byl tak inspirován: ženy, muži, staří lidé a malí chlapečci a holčičky. Každý na sobě měl tilak a korálky na krku – a každý tančil, zpíval a vzpomínal ve vědomí Krišny. Ani v Indii většinou nevidíme takovou ukázku nadšené energie. Ale zde toto vidím všude a  to je zázrak Šríly Swámího Mahárádže. Aniž bych vlastně přišel na tato místa a osobně viděl, co udělal, by bylo těžké si to představit.

 Měli bychom chápat, že podpora Šríly Swámího Mahárádže je jeho guru-varga, učednická posloupnost – Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura, Šríla bhaktivinoda Thákura, Šríla Krišnadása Kavirádža Gosvámí, Šríla Svarúpa Dámodara, Šríla Rája Rámánanda a Šrí Čaitanja Maháprabhu. Jako jejich ruce a nástroj, Šríla Swámí Mahárádža sem nepřišel, aby propagoval svou vlastní nezávislou misi. Přišel, aby rozšířil misi jeho milované Rády-Krišny a Gaura-Nitjánandy, a zejména misi Šríly Svarupy Damodara, Šríly Ráje Rámánandy a Šríly Rúpy Gosvámího.

Kdo je Šrí Čaitanja Maháprabhu? Anarpita-čarím čarat karunajávatírnah kalau. Po velmi dlouhé době, za jeden úplný den Brahmy, který zahrnuje 1000 cyklů Kali-júgy, se zjevil Šrí Čaitanja Maháprabhu. On je Sám Krišna, ale obohacen krásou a náladou Šrímatí Rádhiky a Krišny. Je rasarádža-mahábháva. Možná jste toto jméno už předtím slyšeli. Obsahuje velmi zvláštní a ezoterický popis podoby Šačínandany Gaurahariho, jak je uvedeno v Šrí Čaitanja-čaritámritě. Pán Čaitanja sestoupil v Májápuru, Šrí Navadvípu-dhámu, jen, aby předal nejdůvěrnější a nejskrytější poklad. Dokonce i pro velmi vznešené oddané, jako Sanaka, Sananda, Sanatana a Sanat-kumara, pro Prahláda Mahárádže a i pro Naradu a Uddhavu je tento poklad velmi záhadný. Pán Čaitanja toto přišel rozdávat Svýma vlastníma rukama – ne jen dvěma rukama, ale stovkami tisíci rukou. Jinými slovy, všichni čistí oddaní Šrí Čaitanji Maháprabhua byli Jeho ruce.

Pánovi společníci nebrali v úvahu ničí způsobilost a i tygrům, medvědům, hadům, liánám a stromům bylo požehnáno. Kdokoliv spatřil krásné vzezření Šrí Čaitanji Maháprabhua, a kdokoliv Ho slyšel volat: „Ó Krišno, kde jsi? Kde jsi?“ se stal oddaným. Začali zpívat a plakat, a získali krišna-premu. Šrí Čaitanja Maháprabhu sestoupil na tento svět zvlášť, aby předal tuto premu. Nepřišel pouze, aby založil juga-dharmu, nebo aby jednoduše jednal jako bhakta-rakša, ochraňujíc Své oddané před démony. Prvotní záměr Jeho příchodu bylo založit toto:

anarpita-čarím čirát karunajávatírnah
kalau samarpajitum unnatodžvala-rasám
 sva-bhakti-šrijam harih purata-sundara-djuti-kadamba-sandípitah sadá hridaja-kandare sphuratu vah šačí-nandanah


Ať se Nejvyšší Pán, který je znám jako syn Šrímatí Šačídeví, transcendentálně umístí v nejniternějších komorách tvého srdce. Zářivý s jasem roztaveného zlata, zjevil se ve Věku Kali Svou bezpříčinnou milostí, by dal to, co žádná inkarnace nikdy předtím neprojevila: nejvznešenější a zářivou náladu oddané služby, náladu manželské lásky. (Šrí Čaitanjačaritámrita (Adí-lílá 1.4.))


 Šrí Čaitanja Maháprabhu přišel pouze kvůli unnatodžvala-ráse. Co je to unnatodžvala-rása? Je to nálada gopíí ve službě Krišnovi a zejména je to nálada Šrímatí Rádhiky. Nemyslete si, že použití slova gopí je sahadžijismus (napodobování, pozn. přek.). Pokud by tomu tak bylo, pak Šríla Krišnadása Kavirádža (autor Šrí Čaitanja-čaritámrity), Šríla Rúpa Gosvámí (autor této šloky) a Šrí Čaitanja Maháprabhu (ztělesnění Šrí Čaitanja-čaritámrity) by všichni byli sahadžijové (napodobovatelé, pozn. přek.); protože tento verš je mangaláčarana (vzývání) a hlavní verš Šrí Čaitanja-čaritámrity.

Unnatodžvala-rasa má dva druhy: nálada Šrímatí Rádhiky a gopíí, jako Lalitá, Višákhá, Čitra atd. a také nálada páljadásíí, služebnic Šrímatí Rádhiky. Její páljadásíe nechtějí sloužit Krišnovi, pokud je bez Rádhiky. Pokud je Krišna volá Sám, nepůjdou za Ním; a nechtějí Ho v žádném případě osobně okusit. Šrí Čaitanja Maháprabhu přišel rozdávat náladu těchto služebnic, jako Rúpa Maňdžarí a Lavanga Maňdžarí, v jejich službě Šrímatí Rádhice a Krišnovi.

 Náladu Šrímatí Rádhiky nelze dostat; je výhradně Její. Jako Šrí Čaitanja Maháprabhu, Krišna plně okusil Její tři nálady:

šrí-rádhájáh pranaja-mahimá kídrišo vánajaivá-
 svádjo jenádbhuta-madhurimá kídrišo vá madíjah
 saukhjam čásjá mad-anubhavatah kídršam veti lobhát
tad-bhávádhjah samadžani šačí-garbha-sindhau harínduh

Jelikož toužil pochopit slávu lásky Rádhárání, nádherné vlastnosti v Něm, ve kterých si Ona sama libuje Svou láskou, a štěstí, které cítí, když si uvědomí sladkost Jeho lásky, Nejvyšší Pán Hari, bohatě obdařený Jejími city, se zjevil z lůna Šrímatí Šačídeví, jako se měsíc zjevil z oceánu. (Šrí Čaitanja-čaritámrita (Ádi-lílá 1.6))


Radost, kterou Šrímatí Rádhika prožívá, když slouží a vidí Krišnu, nikdo nemůže získat, ale náladu služebnic gopíí ano. Šrí Čaitanja Maháprabhu proto přišel jen, aby toto předal. Před příchodem Šrí Čaitanji Maháprabhua, se už zjevil Šrí Rámánudžáčárja, Šrí Madhváčárja a spousta jiných vaišnavských áčárjů. Inkarnace jako Pán Ráma a Pán Nrisimha také sestoupili. Ti všichni předali velice výjimečný dar, ale nikdo z nich nepředal premu, zvanou bhakti-rasa, kterou Šrí Čaitanja Maháprabhu předal přes Šrílu-Rúpu Gosvámího.

šrí-čaitanja-mano-‘bhíštam
sthápitam jena bhú-tale
svajam rúpah kadá
mahjam dadáti sva-padántikam

Kdy mi Šríla Rúpa Gosvámí Prabhupáda, který v tomto materiálním světě založil misi, aby naplnil přání Pána Čaitanji, poskytne útočiště u jeho lotosových nohou?


Všichni áčárjové v Gaudíja sampradáji – začínající od Mádhavendry Purípády a Íšvary Purípády, k Šrílovi Svarúpovi Dámodarovi a od nich k Šrílovi Bhaktisiddhántovi Sarasvatímu Thákurovi, Šrílovi Bhakti Pragňánovi Keešavovi Gosvámímu Mahárádžovi a šrílovi Bhaktivedántovi Swámímu Mahárádžovi – nepřišli pouze, aby založili vaidhí-bhakti. Spíše kázali o sestoupení Šríly Čaitanji Maháprabhua, aby rozdával tu premu, tu vradžabhakti, vradža-rasu. Kdyby kázali jen vaidhí-bhakti, reprezentovali by Šrí-sampradáju, Madvasampradáju, Višnusvámí-sampradáju, Nimbáditju nebo jakoukoliv jinou sampradáju. Šríman Maháprabhu také založil juga-dharmu přes náma-sankírtanu. Udělal to přes prostředníka Mahá-Višnua, Nárájana, Nrisimhadeva a další avatáry, kteří byli všichni obsaženi v Něm – v Jeho vlastním těle. Protože všichni avatáři byli v Něm, žádná jiná inkarnace nebyla potřeba, aby vykonal funkci založení juga-dharmy a předání milosti Džagáiovi a Mádháiovi (dva bratři). Šrí Čaitanja Maháprabhu toto všechno udělal Sám. Naplnil přání Advaity Áčárji, že se zjeví velmi brzy. Kázal a předal krišna-premu přes zpívání svatého jména. Okusil nálady Šrímatí Rádhiky a vyplnil všechny Své další cíle. Nicméně mezi všemi jeho záměry byly dva přední, jak je popsáno v Šrí Čaitanja-čaritámritě – předat krišna-premu a okusit nálady Šrímatí Rádhiky.

prema-rasa-nirjása karite ásvádana rága-márga bhakti loke karite pračárana rasika-šekhara krišna parama-karuna ei dui hetu haite ičhára udgama

Pánovo přání zjevit se se zrodilo ze dvou důvodů: Pán chtěl ochutnat sladkou esenci nálad lásky k Bohu a chtěl rozšířit oddanou službu ve světě na úrovni spontánní přitažlivosti. Tudíž je znám jako svrchovaně radostný a jako nejmilostivější ze všech. (Šrí Čaitanjačaritámrita (Ádi-lílá 4.15-16))

Krišna je rasika-šekhara. Znáte význam rasika-šekhary? Je ochutnávačem, poživatel všech rás. Je oceánem prema-rasy. Pán Ráma má nějakou rásu, ale On není neomezeným oceánem rásy. Pán Nrisimhadeva má jednu rásu. Když se zjevil, byl raundra, rozhněvaný, a celý svět se strachoval. Ale Krišna je rasika-šekhara, nekonečný oceán rásy, a neexistuje hranice hloubky tohoto oceánu.

V obecném smyslu, všechna skripta oslavují Krišnu tímto způsobem. Avšak podle Gaudíja siddhánty (učednická posloupnost pocházející od Pána Čaitanji), Šrímatí Rádhika je větší oceán rasy než Krišna. Kdyby se ponořil do tohoto oceánu, On Sám by nebyl schopen změřit jeho hloubku.

Ve skutečnosti Šrímad Bhágavatam byl přednesen pouze za účelem opěvování Šrímatí
Rádhiky a gopíí. Tolik Purán a dalších literatur se dříve napsalo pro opěvování Krišny. Ve
Šrímad-Bhágavatamu velebení Krišny není nejvyšším cílem; spíše to je oslavovat premu vradžabhaktů.

Krišna není cílem života. Krišna-prema je naším cílem. Kamsa také měl daršan Krišny, ale neměl žádnou premu, a proto nemohl uspokojit nebo sloužit Krišnovi. V Šrí Čaitanjačaritámritě bylo odhaleno, že krišna-prema je nejvyšší cíl všech džív a že rádhá-prema je nejvyšší prema. Krišna jako Šrí Čaitanja Maháprabhu přišel jen, aby ochutnal tuto premu a předal nálady Rúpy Maňdžárí, Rati Maňdžárí a všech páljadásíí Šrímatí Rádhiky. Džíva nemůže mít náladu Šrímatí Rádhiky. Nedokáže strávit více než náladu páljadásíí – ale tato nálada je nejvyšší pozice. Šríla Rúpa Gosvámí, Šríla Raghunátha dása Gosvámí a všichni Gosvámí byli pohlceni v této vnitřní náladě služebnice Šrímatí Rádhiky.

Šríla Rúpa Gosvámí, Šríla Sanátana Gosvámí a všech Šest Gosvámích zpívalo a válelo se po zemi ve Vrindávanu – někdy v Rádhá-kundě nebo Šjáma-kundě, někdy ve Vrindávanu nebo Bandhiravaně, a někdy v Nandágaonu nebo Varšáně. Hojně plakaly a všude vykřikovaly: „Ó Rádhiko, kde jsi?“ S velmi hlubokými pocity denně zpívaly ne míň jak lákh harinámu (64 kol). Byly pohlceny ve vzpomínání na Krišnova jména a zábavy, a vzdávaly stovky tisíců dandavat-pranámů. Modlily se: „Ó Rádo! Ó Rádo! Ó Krišno! Karuná-sindhu! Dína-bandhu! Džagat-pate!“

Všichni naši áčárjové jsou rúpánuga Vaišnavové. Nepřišli kázat vaidhí-bhakti. Udělali to, avšak

aby nejprve posekali džungle mylných filozofických představ, pak aby založili juga-dharmu a pak aby předali tato hlubší pojetí. Nikdo by to nedokázal pochopit, aniž by udělali tuto předběžnou práci.

Šríla Rúpa Gosvámí konstatuje: 

tan-náma-rúpa-čaritádi-sukírtanánu

smritjoh kramena rasaná-manasí nujodžja 

tišthan vradže tad-anurági džanánugámí

 kálam najed akhilam itj upadeša-sáram

Podstata všech rad je taková, že člověk by měl využít svůj plný úvazek – dvacet čtyři hodin denně – v hezkém zpívání a vzpomínání na Pánovo božské jméno, transcendentální podobu, vlastnosti a věčné zábavy, čímž postupně zaměstná svůj jazyk a mysl. Tímto způsobem by měl sídlit ve Vradži (Goloka Vrindávana-dháma) a sloužit Krišnovi pod vedením oddaných. Člověk by měl následovat šlépěje Pánových milovaných oddaných, kteří jsou hluboce připoutáni k Jeho oddané službě. (Šrí Upadešámrita 8)

Měli byste si přečíst skvělé vysvětlení této šloky od Šríly Swámího Mahárádže. Píše, že Šrí Čaitanja Maháprabhu sestoupil na tento svět jen, aby rozšířil krišna-premu. Pokud chcete tuto premu, musíte následovat zásady této šloky. Zde Šríla Rúpa Gosvámí stručně podal podstatu učení Čaitanji Maháprabhua.

Jestliže chcete krišna-premu, pak zpívejte jména Krišny. A jaká jsou ta nejlepší jména? Nejlepší jména jsou ta, která jsou ve vztahu k tišthan vradže tad-anurági džanánugámí – Krišna ve Vrindávanu, ve vztahu k Jeho nejdražším oddaným zde.

 he krišna karuná-sindho 

dína-bandho džagat-pate 

gopeša gopíká-kánta 

rádhá-kánta namo ‘stu te

Ó můj milý Krišno, Jsi oceánem milosti. Jsi přítel trpících a zdroj stvoření. Jsi pán gopů (z orig. gopas – pasáčci krav). Jsi milencem gopíí. Jsi milovaným Rádhárání. Skládám Ti své uctivé poklony.

Autor se modlí: „Ó Krišno, Jsi velmi laskavý, milostivý, okouzlující a krásný. Prosím tě, abys mi udělil Svou milost.“ Pokud je někdo velmi dína-hína, pokorný, pak může obdržet Pánovu milost – jinak ne. Déšť padá na vrchol kopce, ale nezůstává zde. Časem se usadí v jámě nebo v údolí. Jáma představuje pokorného oddaného a déšť představuje Krišnovu milost. Pokud nejsme pokorní, pak ačkoliv milost je stále tu, nemůžeme ji posbírat. Autor proto říká: dínabandho! Nejsem kvalifikovaný nebo pokorný, ale Ty máš pro každého tolik milosti. Dína znamená pokleslý a já jsem určitě jedním z pokleslých duší. Mám tolik falešné ego, avšak nepovažuji se za bídnou osobu. Džagatpate. Jsem na tomto světě, ale Ty jsi džagat-pate, pán celého vesmíru. Živíš a podporuješ každého ve vesmíru a já jsem jedním z těch, které podporuješ.“

 Výše zmíněná jména jsou jména Vásudévy-Krišny a autor nyní volá na Krišnu z Vrindávanu. Říká: „Ó Gopešo, Ty jsi Pánem gopů a gopíí z Vrindávanu, Vradže – ale já mezi nimi nejsem.“ Chce mezi nimi být, a proto se nyní modlí: „Jsi také nejmilejší gopíí.“ Toto jméno je přednější, ale nejpřednější jméno je poslední jméno v modlitbě, Rádhá-kánta. Rádhá-kánta znamená, že Krišna je ovládán Rádou. Takže bychom měli zpívat tato jména a vzpomínat na zábavy Krišny spojené s nimi.

Jestliže zpíváte jméno Dámodara, na co si vzpomenete? Jašodá-maijá svazuje Krišnu k broušenému hmoždíři a On pláče, protože Ho trestá a ovládá. Ale existuje také další Dámodar – Rádhá-Dámodar, nebo Krišna, který je ovládán Šrímatí Rádhikou. Někdo si vzpomene na to, jak Šrímatí Jašodá ovládá Krišnu, nebo jak Ho ovládá Šrímatí Rádhika.

 Je lepší žít pouze ve Vrindávanu, kde byly tyto zábavy vykonány; a pokud tam nemůžete žít, pak tam buďte myslí. Avšak to samo o sobě není dostatečné, neboť Šríla Rúpa Gosvámí dává ještě další pravidlo. Budeme muset být pod vedením rasiká tattva-gňa Vaišnavy, to je pod vedením plně realizovaných duší, jako Šríla Rúpa Gosvámí a jeho rúpánuga vaišnavští následovníci, kteří mají úplné poznání o šástře a kteří zažívají svůj láskyplný vztah („rasa“) s Krišnou. Jinak není možné pokročit na této cestě.

Šrí Šrímad Bhaktivedánta Swámí Mahárádža přišel předat tyto vznešené zásady přes svaté jméno. Pro méně kvalifikované osoby také dal vaidhí-bhakti skrz jméno, ale jeho nejvnitřnější nálada byla předat tento druh krišna-premy.

Jak jsem vysvětlil ve Vrindávanu, Šría Swámí Mahárádža nebyl v linii Advaita Áčárji, Mahá- Višnua, který přichází v každé Kali-juze, aby založil „juga-dharmu“ všeobecné zpívání „náma“ (které uděluje pouze pěvec „vaikuntha-premy“). Šrí Čaitanja Maháprabhu založil „náma“ s „vradža-premou“ a toto byla Jeho zvláštnost. Byla to také zvláštnost „paramapúdžjapády“ Šríly Swámího Mahárádže, takže jsem ho oslavoval, tím, že jsem prokázal, že přišel v linii Šrí Čaitanji Maháprabhua a Šríly Rúpy Gosvámího. Stejně jako to udělal Šrí Čaitanja Maháprabhu, on také založil juga-dharmu a byl rúpánuga Vaišnavou, následovník Rúpy Gosvámího, Rúpy Maňdžarí.

I když jsem toto už předtím vysvětlil, někteří oddaní to nedokázali pochopit. Řekli mi: „Ó, neoslavuješ našeho gurudévu.“ Ale on je také mým gurudévou, ne jen jejich. Podělil jsem se s vámi o svou lásku k němu, jen abych vás pokropil více milostí. Dali mi zvláštní příležitost, abych mu sloužil, a proto zde skládám srdečný pušpáňdžali (obětování květin indickým bohům) k jeho lotosovým nohám. Měli byste se snažit poslouchat všechny zásady Šríly Swámího Mahárádže a snažit se mít stejnou vnitřní náladu a cíl jako měl on – vradža-premu, nebo gopí-premu. Toto je náš cíl. Měli byste začít od nejpředběžnějšího stádia a nakonec se vzdát všech hmotných tužeb, abyste potěšili Krišnu. Skládám své dandavat-pranámy Jeho Božské Milosti Šrílovi Bhaktivedántovi Swámímu Mahárádžovi.