mám prapadjate vásudevah sarvam
iti sa mahátmá su-durlabhah
„Po mnoha zrozeních a smrtích ten, kdo má skutečné poznání, se Mi odevzdá, znaje Mě jako příčinu všech příčin a všechno, co existuje. Taková velká duše je velmi vzácná.“ (Šrímad Bhagavad-gítá, 7.19)
V každém životě člověk získá rodiče, přátele a příbuzné, ale je velmi vzácné mít bona fide a pravého gurua. Slovo su-durlabhah znamená ‚velmi vzácný‘. Kvalifikovaný žák je také velmi vzácný. Jaká je kvalifikace dokonalého žáka? Musí být plně odevzdaný lotosovým nohám svého gurua, dát mu všechno, dokonce svůj vlastní život. Rozumíte? Není to tak lehké se naprosto odevzdat lotosovým chodidlům Gurudéva jako se Ardžuna odevzdal Krišnovi.
V tomto světě jsou žáci ‚jako šíp‘ velmi běžní. Když se šíp vystřelí z kuše, nikdy se nevrátí. Mnoho lidí přijme harinám a dikšu a pak se nikdy nevrátí. Nepotřebujeme takové žáky, kteří jsou ‚jako šíp‘. Šrí Guru nepřichází do hmotného světa, aby vytvářel žáky. Přichází, aby vytvářel guruy. Každý by si měl myslet: „Jak se stanu guruem?“ Když chodíme do školy, učitel vždy učí své studenty mnoho věcí. Chce, aby se stali učitely, ne, aby zůstali studenty napořád.
Nitja-lílá-pravišta om višnupád aštottara-sata Šrí Šrímad Bhaktisiddhánta Sarasvatí Prabhupád učinil mnoho guruů v tomto hmotném světě. Každý zná Šrílu Bhakti Rakšaka Šrídhara Mahárádže, Šrílu Bhaktivedántu Swámího Mahárádže a mnoho dalších. Náš Gurudéva také pochází z línie Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Prabhupády.
Jestliže se chceme stát bona fide žáky a nakonec bona fide mistry, měli bychom se úplně odevzdat lotosovým chodidlům Gurudéva. Ale jedna věc je velmi důležitá; nikdy bychom se neměli považovat za guruy. Díky tomuto abhumána (sebepojetí) poklesneme. Skutečný guru se nikdy nepovažuje za gurua. Vždy si myslí: „Jsem žák žáka žáka mého gurua.
“ Šrí Čaitanja Maháprabhu je náš původní guru. Člověk, který je pravý mistr, nejen káže, ale i praktikuje. Všude káže příkladem svého vlastního života. Šrí Čaitanja Maháprabhu přišel do tohoto světa, aby učil, jak uctívat lotosová chodidla Šrí Šrí Rády a Krišny.
ápane áčare keha, ná kare pračára pračára
karena keha, ná karena áčára ‚áčára‘,
‚pračára‘, - námera karaha ‚dui‘ kárja
tumi – sarva-guru, tumi džagatera árja
Šríla Sanátana Gosvámí řekl Šrílovi Haridásovi Thákurovi:
„Někteří se chovají velmi dobře, ale nekážou kult vědomí Krišny, kdežto jiní kážou, ale nechovají se řádně. Ty provádíš obě povinnosti zároveň ve vztahu k svatému jménu, svým vlastním chováním a svým kázáním. Tudíž jsi duchovní mistr celého světa, neboť jsi nejpokročilejší oddaný na světě.“ (Čaitanja Čaritámrita, Antja. 4.102-3).
Nejprve bychom měli praktikovat a pak kázat. Je to velmi snadné pochopit: pokud nezpíváme svatá jména a nesoustředíme se, jak je možné kázat? Člověk, který nezpívá svatá jména a nedodržuje pravidla (čtyři usměrňující zásady) není bona fide guru. Je ‚klokan (kan-guru)‘, (z angl. kangaroo, pozn. překl.). Nejen, že podvádí ostatní, ale také sebe. Především je nutné praktikovat a zpívat šedesát čtyři kol harinámu.
Můžeme si všimnout naší učednické posloupnosti. Všichni naši áčárjové praktikovali a kázali. Brahma, Narada, Vjásadeva, Šukadeva Gosvámipada; ti všichni kázali příkladem. Jejich životy byly příkladem, který všichni mohli následovat.
Pojďme specificky popsat charakter Šrí Narady Muniho. Kdysi Vjásadeva přišel ke svému gurudévovi Narádadžímu a řekl: „Ó Gurudévo, má mysl je tak neklidná! Co mám dělat?“ Jeho mistr odpověděl: „Znám příčinu všech tvých problémů.
“ Vjásadeva vyjevil mnoho šáster (písma), jako Védy, Purány a Upanišády a kvůli tomu byla jeho mysl velmi zmatená. Jak víme, Vjásadeva vyjevil Višnu Puránu, Kurma Puránu a mnoho dalších. Pokud čteme všechny tyto texty, nedojdeme k závěru, kdo je Nejvyšší Pán. Pokud čteme Višnu Puránu, budeme si myslet, že Nejvyšší Pán je Višnu, pokud čteme Kurma Puránu, budeme si myslet, že Nejvyšší Pán je Kurma, a tak dále. Takže lidé byli v té době zmateni. „Kdo je skutečná Nejvyšší Osobnost Božství?“
Vjásadeva rozsáhle popsal dharmu (náboženství), arthu (ekonomický rozvoj), kámu (uspokojení smyslů) a „mokšu“ (osvobození). S tolika možnostmi byli zvědaví: „Jaký je náš konečný cíl?“ Další otázka byla: „Co je to krišna-lílá? Proč existuje tolik různých verzí rozmanitých Purán?“ Pak Narada řekl Vjásadevovi: „Způsobil jsi mnoho zmatku ve společnosti a nyní trpíš reakcí.“ Vjásadeva odpověděl: „Hej Narádadží, jsem plně odevzdán tvým lotosovým chodidlům; prosím, pouč mě, co bych měl udělat.“ Narádadží řekl: „Poslouchej, musíš praktikovat bhakti-jógu. Co je to? Sravana, poslouchání sladké hari-kathy vycházející z lotosových rtů pravého gurua.
bhakti-jugena manasi
samjak pranihite ‚male
apadjat purusam púrnam
májám ča tad-apásrajam
„Takto mudrc Vjásadeva upoutal svou mysl, dokonale ji zaměstnal ve spojení s oddanou službou (bhakti-jógou) bez nádechu materialismu, a tudíž spatřil Absolutní Osobnost Božství spolu s Jeho vnějšími úplnými částmi a s Jeho energií svarupa-šakti (Šrímatí Rádhika). Jeho vnější síla, mája, byla vidět v pozadí, pod Jeho plnou kontrolou.“ (Šrímad Bhágavatam, 1.7.4)
Prostřednictvím postupu a praktikování ryzí oddané služby Pánu Vjásadevovi si dokázal vše uvědomit. Viděl přímo Krišnovu krásnou podobu a všechny Jeho sladké zábavy. Také viděl, jak jsou podmíněné duše svázány májou a pochopil proces, kterým mohou uniknout z tohoto hmotného vězení. Tento proces se nazývá bhakti-jóga, dokonalá oddaná služba Nejvyššímu Pánu. Pokud to vykonáváme, všechno pochopíme.
Vjásadeva předložil ještě jednu otázku Naradovi Munimu: „Co mám udělat, abych pomohl všem těmto lidem pochopit Absolutní Pravdu?“ Narada Muni odpověděl: „Napiš závěrečnou Puránu, Šrímad Bhágavatam.“
ete čámsa-kaláh pumsah
krišnas tu bhagaván svajam
indrári-vjákulam lokam
mrdajanti juge juge
„Všechny seznamy inkarnací Božství tímto předloženy jsou buď úplné expanze, nebo části úplné expanze Božství Samotného.“ (Šrímad Bhágavatam, 1.3.28 / Čaitanja Čaritámrita, Adi 2.67, 5.79)
Ve Šrímad-Bhágavatamu Šríla Vjásadeva prohlásil, že všechny inkarnace se zjevují z Krišnových lotosových chodidel. Dokonce i Ráma, Nrsimha, Kalki a všechny další inkarnace pocházejí z Něho.
Proto by každý měl být soustředěně oddán Krišnovi. Oltář by měl mít pouze Rádu-Krišnu a Čaitanju Maháprabhua, ne mnoho polobohů a polobohyň. Pokud pojedeme do Indie, neuvidíme na oltářích lidí pouze polobohy, ale množství bhutů (duchové). Oltář by neměl být jako les plný věcí. Musí být velmi úhledný a čistý. Každý by měl vědět, že Nejvyšší Osobnost Božství je Vradžendra-nandana Šrí Krišna.
Dejme tomu, že prezident sedí na nějakém místě na určité úrovni. Jeho služebník nemůže sedět na stejné úrovni jako prezident. Není možné ubytovat brazilského prezidenta a policistu ve stejné rovině. Tak jak je možné postavit Rádu-Krišnu a Maháprabhua s bhutami a polobohy na stejný oltář?
Lidé ze Západu jsou velmi naivní a nevědí o tom. Podívají se na indický oltář a chtějí udělat to samé. Ale Šrímad-Bhagavatam velmi jasně vysvětluje, že Krišna je Nejvyšší Pán – Svajam Bhagaván. Vjásadeva vyložil, že bhakti, čistá oddaná služba Pánu, je náš konečný cíl. Tento cíl je mimo karmu, gňánu, jógu, tapasju a všechny druhy mystických sil.
Náš konečný cíl je uttama-bhakti. Tímto praktikováním budeme moci dosáhnut prémy (božské lásky) k Šrímatí Rádhice a Krišnovi. Vjásadeva také vysvětluje jak dosáhnout vradža-prémy, nejvznešenější láskyplné služby Krišnovi, a pak popisuje Jeho sladké zábavy. Takto Šrí Guru odhaluje cestu svému žákovi, čistí jeho srdce jako chirurg, aby se mohl plně odevzdat jeho lotosovým chodidlům. Bez této praxe je život zbytečný.
Tento týden vykonáváme Guru-Púdžu nebo Vjása-Púdžu (uctívání lotosových chodidel našeho duchovního mistra). Význam slova púdža je činnost pro potěšení srdce Gurudévy. Náš konečný cíl je potěšit Gurudéva naším dokonalým uctíváním.
Měli bychom se zaměřit výhradně na uctívání lotosových chodidel Rády-Krišny pod vedením Šačinandana Gaurahariho. Pak Gurudév bude velmi potěšen. Písma vysvětlují, že službou a uspokojením srdce Šrí Gurua člověk může dosáhnout vradža-prémy. Náš jediný cíl je potěšit jeho srdce. Tím, že to uděláme, tím, že začneme zpívat a dodržovat čtyři usměrňující zásady, budeme moci kázat všude.
Existují dva druhy guru-sevy (služby Šrí Guruovi): vapu-seva a váni-seva. Vapu-seva znamená sloužit fyzicky, prát oblečení našeho gurua, masírovat jeho lotosová chodidla, a vařit pro něho atd. Váni-seva znamená následovat jeho pokyny a kázat po celém světě. To je velmi důležité. Měli bychom klást důraz na váni-seva. Čaitanja Maháprabhu řekl všem svým následovníkům:
prthivíte áčhe jata nagarádi gráma
sarvatra pračára haibe mora náma
„V každém městě a vesnici na zemi se bude opěvovat sláva Mého jména.“
bhárata-bhúmite haila manusja-džanma
jára džanma sárthaka kari‘ kara para-upakára
„Ten, kdo se narodil jako lidská bytost v zemi Indie (Bhárata-varňa), by měl svůj život udělat úspěšným a pracovat pro prospěch všech ostatních lidí.“ (Čaitanja Čaritámrita, Adi. 9.41)
Toto je naše mise – jak kázat o svatých jménech Maháprabhua. To je gaura-váni. Gaura je jméno Čaitanji Maháprabhua a váni je Jeho poselství:
árádhjo bhagaván vradžeša-tanajas tad-dháma vrndávanam
ramja káčid upásana vradža-vadhú-vargena já kalpitá
šrímad-bhágavatam pramánam amalam premá pum-artho mahán
šrí-čaitanja-maháprabhor matam idam tatrádaro nah parah
„Bhagavan Vradžendra-nandana Šrí Krišna je náš jediný ctihodný objekt. Tak, jako je On ctihodný, tak i Jeho transcendentální příbytek, Šrí Vrindávana Dhama. Nálada, ve které Ho mladé nevěsty z Vradže (gópíe, zejména Šrímatí Rádhika) uctívají, je nejdokonalejší forma lásky k Bohu. Samotný ŠrímadBhágavatam je toho dokonalým biblickým důkazem (sabda-pramana) a Krišna-préma je nejvyšší cíl života (pátý a nejvyšší cíl lidského života: mimo světskou zbožnost, hospodářský rozvoj, uspokojování smyslů a impersonální osvobození. Toto je učení Šrí Čaitanji Maháprabhua (gaura-váni). Bereme tento závěr (siddhanta) na nejvyšší zřetel a nepřikláníme se ani nerespektujeme žádný jiný závěr nebo podvodný názor.“ (Čaitanja-mandžusa, Šríla VIšvanatha Čakravarti Thákura)
Tento verš vysvětluje poselství Maháprabhua. Naše uctíváníhodné božstvo (aradhja-deva) je Vradžendra-nandana Šjamasundara Krišna. Jeho příbytek se nazývá Vrindávana-Dháma. Měli bychom sloužit Vradžendra-nandanovi Šrí Krišnovi pod vedením Vradžavásínů, především v náladě gópií – parakija-bhava – nejvznešenější milenecké náladě.
Zejména Šrímad-Bhágavatam vykládá, jak člověk může sloužit Šrí Krišnovi tímto výjimečným způsobem. Naším cílem je sloužit Gurudévovi stejně, jako Rúpa a Raghunátha Goswámí sloužili Pánu Čaitanjovi Maháprabhuovi. Sloužili s upřenou myslí. Čtením Nektaru pokynů (Šrí Upadešamrita) a Šrí Manah-šikši jasně pochopíme jejich vždy soustředěné nálady. Raghunáth das Goswámí ve své Manah-Šikše, verš čtvrtý, říká:
asad-vártá-vesjá visrdža mati-sarvasva-haranih
kathá mukti-vjághrjá na šrnu kila sarvátma-gilaníh
api tjaktvá lakšmí-pati-ratim ito vjoma-najaním
vradže rádhá-kršnau sva-rati-mani-dau tvam bhadža manah
„Ó můj milý bratře mysli! Prosím, úplně se vzdej prostitutky opovrženíhodné světské diskuse, která plení veškerý poklad čisté moudrosti. Musíš se jednoznačně vzdát poslechu všech hovorů o osvobození, které, jako tygřice, požírají tvou duši. Mimoto, prosím, vzdej se i připoutanosti k Lakšmípati Šrí Nárájanovi, která vede na Vaikunthu. Měl bys žít pouze ve Vradži a uctívat RáduKrišnu, kteří oddaným udělují drahocenný klenot Jejich rati.“
Neměli bychom sloužit ani Lakšmípati Nárájanovi na Vaikuntě. Naším cílem je sloužit pouze Vradžendra-nandanovi Šrí Krišnovi – Krišnovi z Vrindávany a Božské Dvojici Šrí Šrí Rádě-Krišnovi. Žádám všechny, hlavně ty, kteří již mají první a druhá zasvěcení, aby se na to zaměřili. Následujte jen jeden bod. Všichni by měli mít výhradně Rádu-Krišnu a Čaitanju Maháprabhua na svém oltáři. Není nutné tam mít celý les nebo bhúty. Když se zaměříme na jednu věc, budeme moci potěšit Čaitanju Maháprabhua, Gurudéva a Krišnu. Zítra se pokusíme naplnit přání srdce našeho Gurudéva, a jako symbol tohoto, bychom měli přinést velmi krásný talíř s mnoha květinami. Měli bychom ctít a spřátelit se se všemi Vaišnavy a Vaišnavími, protože patří do gaura-parivary, rodiny Čaitanji Maháprabhua.
Slunce vychází a zapadá všude. Zde je již noc. V jiných zemích je den, takže guru-púdža bude probíhat celý den, všude. Zítra bude nejpříznivější den v roce. Podle Védské kultury bude mauni-amávasjá. ‘Mauni‘ znamená mlčet a ‘amávasjá‘ znamená temný měsíc. Co znamená mlčet? Znamená to, že zítra bychom měli hovořit a poslouchat hari-kathu. Neměly by být žádné světské diskuse. Raghunáth dás Goswámí vysvětluje ‘asad-vártá-vesjá visrdža mati-sarvasva-haranih‘; světské rozhovory jsou jako prostitutka, která krade všechen náš majetek. Neztrácejte čas takovýmto rozhovorem nebo muktikatou, debatami o impersonálním osvobození, které jsou jako tygřice, která sežere duši.
Zřekněte se toho všeho a mluvte o bhakti a sladkých zábavách Rády a Krišny. V den mauni-amávasji Pán Šiva složil slib mlčení. Proto se to nazývá mauni-amávasjá. Zítra během dne budeme oslavovat božské zrození našeho milovaného Gurudéva, jeho životní historii, jeho učení a jeho význam v učednické línii. Má to velký význam. Bez poslechu zábav Gurudéva se bhakti v našich srdcích nikdy neprojeví. Stále poslouchejte hari-kathu o jeho sladkých zábavách, guru-čaritře a božském charakteru. Potom bude vaše srdce plné blaženosti.
‘Jaya dau‘ v bengálštině znamená ‘Jaya Gurudéva!‘ a slovo ‘jaya‘ znamená všechna sláva. Všechna sláva Šrílovi Gurudévovi! Oslavování ho nám umožní být schopen dobýt máju!
Žádné komentáře:
Okomentovat