"Jak může být žák inspirován"-Šrí Šrímad Bhaktivédanta Nárájana Maharádža

-ŠN.M: Je nezbytné, aby zde byla dychtivost po bhakti a o těch, kteří nepomáhají vyvinout jeho dychtivost po bhakti, by si žák měl myslet: „Můj Guru je nekvalifikovaný, musím jít za kvalifikovaným Guruem.“

O: Jak může být žák inspirován?

ŠN.M: Ano od pravého Gurua se mu dostane opravdové inspirace pro činnosti šravanam, kírtanam a višnu-sma-ranam. Není-li takzvaný Guru alespoň do jisté míry realizovaný, nemůže dát semínko bhakti, neboť on sám bhakti nemá. Jak by ho jenom mohl dát? Proto se musí změnit.

"Od žijícího Sádhua"-Šríla Prabhupáda Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura

„Musíme naslouchat o Nejvyšším Pánu od Jeho vlastního zástupce. Když nasloucháme o Nejvyšším Pánu od žijícího sádhua, který dokáže hovořit odvážným, inspirujícím a živím způsobem, odejdou slabosti našeho srdce. Proto je ale nezbytné, abychom uzamknuli všechny naše hmotné zkušenosti a sklony k falešnému argumentování. Budeme se cítit odhodláni, jak jsme se nikdy před tím necítili a přirozený sklon duše, být odevzdaná Pánu, se plně projeví. V takovém odevzdaném srdci se spontánně vyjeví, věčně projevená pravda transcendentálního světa.“

Otázka: „Může někdo uctívat Kršnu, bez vedení Gurudévi?

Odpověď: „Nikdy. Naším jediným životním cílem je kultivovat vědomí Kršny a to je možné pouze pod vedením, obdržením pokynů od Jeho oddaného. Šrí Váršabhánaví-déví (Šrímatí Rádharání) je Kršnovi nejdražší. Proto je Její uctívání pro vědomí Kršny nejpříznivější, není nikoho kdo by byl více příznivím než je Śrí Rádhá. A ti kteří jsou velice drazí Šrímatí Rádharání, ti všichni jsou našimi duchovními učiteli. My Gaudia vaišnavové jsme více na straně Rádhárání, než na straně Kršny. Šrí Gurudév se neliší od Šrímatí Rádharání.

Vědomí Kršny budeme moci kultivovat pouze tehdy, když se nám dostane přízně od někoho kdo jí je nejschopnější dát. Není-li někdo pod vedením toho, kdo je nanejvýše privilegovaným, nenajde ve svém úsilí kultivovat vědomí Kršny, nebo jeho snaze Kršnu potěšit nic přízivého. Namísto toho uvidí, že jeho srdce je plné démonských přání po vlastním uspokojení. Je nezbytné, abychom se vzdali sklonů, které nám brání v naší oddanosti a také veškeré pýchy a arogance. Oddaný obdrží veškerou podporu ve službě Kršnovi pouze tehdy, když Mu chce sloužit pod vedením Gurudévi. Zatímco my jsme bohužel zapomněli na to, abychom vyvinuli pouze trochu úsilí Kršnu potěšit a raději jsme se zaměstnli snahou o vlastní uspokojení.“

„Běda! Připoutáni k rodinnému životu. Namísto toho, abychom ustanovili hlavou naší domácnosti Kršnu, my sami jednáme v roli pána domácího. Přejeme-li si pro nás, zatímco žijeme v tomto lidském těle, jenom to nejlepší, musíme být velice opatrní. Jinak budeme podvedeni – přijdeme o naší zlatou příležitost.“

(Výňatky z knihy – Sarasvatí Thakur, Život a učení Šríly Bhaktisiddhanty Sarasvatího, vydané Mandala Médii, San Francisku, Kalifornii.)

"Spojení se světci"- Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév–Gósvámí

V tomto světě jsme obvykle lidmi činu, neboť exploa­tivně využíváme prostředí a přírodu, abychom získali ener­gii. Stále se snažíme získávat více a více energie, abychom ji mohli kdykoli využít k naší potřebě a abychom ušetřili něco k pozdějšímu zužitkování. Taková je všeobecně povaha těch, kdo zde žijí. Vstoupí-li však této snaze do cesty nějaké překážky, pak jsou považovány za velmi ne­příznivé, neboť jsou v rozporu s materiálním cílem života, totiž s hromaděním více energie. My jsme však upozor­ňováni na důležitost vnitřního bohatství doporučením, že vnější světská sféra nám nemůže uškodit tolik jako naše vnitřní povaha ve své netečnosti vůči ziskávání více bo­hatství pro naši vnitřní existenci. Musíme mít na paměti toto: co přijde zvenčí, není tak důležité - to vše přichází a odchází. I tělo, které je právě středem našich myšlenek, zanikne. K čemu je proto hromadění takového množství energie ve spojení s tímto tělem? Je k tomu, aby probudilo z nitra vaší duše skutečného člověka ve vás. Pokuste se jej nalézt a snažit se pro něj sbírat pomoc. Tuto kampaň je možné uskutečňovat pouze ve spojení se sádhuem, svět­cem.

Promarněn je každý den, ve kterém se nesetkáme se světcem a nenasloucháme rozpravě o vnitřním smyslu a podstatě života. Toho si buďte plně vědomi a stejným způsobem dbejte o celou vaší osobu. Pečujte o své vlastní záj­my hledáním svého vlastního já. Nedbejte vnějšího světa a okolností a vnořte se hluboko do reality vnitřního bo­hatství. Nalezněte své vnitřní já a vnitřní svět, v kterém vaše vnitřní já žije. Snažte se nalézt onen domov. Zpět k Bohu, zpátky domů. Užijte svou energii pouze pro ná­vrat domů, a ne pro putování jinými zeměmi, zeměmi smrti. Snažte se vyhnout zemi smrti za každou cenu a vždy se snažte nalézt věčnou zemi. Je na vás, abyste pozna­li, že náležíte do oné země. Snažte se pochopit, co je váš domov a proč je to váš domov. Co pro vás znamená útě­cha domova? Je to místo, na které máme přirozené právo. Musíme přijmout skutečnost, že nejsme doma. Je-li však v nás nějaká touha domov hledat, pak patříme mezi ty šťastné.

Je pro nás nezbytné zjistit, jak ona vnitřní žízeň může být uhašena. Měli bychom cítit: "Svět je tu a já jsem tu, jsem však nespokojen. Jak může být mé vnitřní já uspoko­jeno?" Jinými slovy: jsme v nouzi a tážeme se, jakým po­stupem lze tuto nouzi odstranit. Nyní máme toto tělo z masa, ale znát vše o těle - o kostech, nervovém systé­mu, krvi, atd. - je zcela zbytečné. Vědět o skladbě krve, atd., je pouze zbytečný detail. Naše hledání by mělo být formulováno takto: "Kdo jsem a proč trpím? Nevím, jak se mám těchto potíží zbavit." Toto je všeobecná otázka, kterou je nutné, abychom se zabývali.

Athato brahma-jijnasa - "Odkud jsem přišel? Jak žiji a jaká je má budoucnost?" To jsou hlavní otázky, které by nás měly zajímat a my musíme soustředit veškerou svou energii, abychom nalezli řešení. Toto neplatí pouze pro jednu osobu - mne - to se týká celého stvoření.

Hledat zdroj všeho je povahou správného hledání, avšak tázat se na to či ono a stovky a tisíce věcí je pouze ztrátou energie. Dotazování bylo v Písmech, (šástra), vedeno takto: "Odkud jsem přišel? Co mne udržuje? Co mne čeká? Proč jsem nespokojený a jak mohu dojít svého vnitřního naplnění?" Veškeré dotazování by mělo sledo­vat tento příklad, jinak je v dotazování nějaká nemoc -není to správný dotaz. Dotazováním lze probudit více a více zvědavosti, bez konce. Proto se musíme naučit, jak se tázat, jak se ptát, a tím bude mít naše energie nějakou hodnotu a nebude promarněna.

Dotazování je bona-fide, když je namířeno k otázce, jak naplnit pravý cíl. Proto je třeba, abychom šetřili svou energií a usměrňovali ji správným směrem. Toto je Kali­juga - Věk sporů - a naší skutečnou a jedinou nápomoc­nou životní potřebou je společnost světců a Svaté Jméno Krišny - sadhu-sange krsna nama. V opačném případě, tj. odchýlením se od jejich svaté společnosti, můžeme být kdykoli svedeni.

sadhu-sange krsna-nama ei matra cai

samsara jinite ara kona vasttu nai

Tento základ všech instrukcí nám dal Šrí Čaitanja Ma­háprabhu. Pravil, že neexistuje nic cennějšího, co by nám pomohlo dostat se z nežádoucího prostředí. Zároveň upo­zornil, že v pronášení či zpívání Krišnova Jména je velmi nesnadné pokročit bez styku se světci, sádhuy. Proto je sadhu-sanga, spojení se světci, nanejvýš žádoucí. Musíme vyhledat společnost vzorově uvědomělé duše, světce. Tím do sebe vše zapadne. Králem světců, sádhuů, je guru. Gurudéva je král dobrotivých, který může vést. Neboť gu­ru je ten, kdo nás může vést uspokojivě. Komu jinak můžeme důvěřovat až po naše nejzazší chápání a komu se můžeme zcela oddat a odevzdat? Guru je tam, kde je naše hledání naplňováno až po naši nejzazší potřebu. Od něj přijde vyšší vedení ze shora, ze stále více a více povznese­nější sféry lásky. Je třeba, abychom se spojili s onou vyso­kou a nejjemnější vlnou, která pro nás bude nadmíru pro­spěšná. Toto je všeobecné pojetí.

Vcelku je třeba, abychom se snažili být vždy k dispozici vyš

" Džíva Goswámípad – Guru je Vaišnava a Vaišnava je Guru"-Šríla Bhaktivédanta Vana Gósvámi Maharádža

Kathá z Rio de Janeira /Brazílie - 28.12.2014:


Nyní probíhají dny příchodu a odchodu Šríly Džívy Goswámípada, který je přední mezi šesti Goswámími. Chtěl bych hovořit o historii jeho života a o jeho dodržování principů. Vaišnave… (není slyšet). Pokud velebíme Vaišnavy, pak budeme ochráněni před májou (iluzorní energie). A našich šest Goswámích – Šríla Rúpa, Sanátan, Bhatta Raghunáth, Šrí Džíva, Gopál Bhatta, Dás Raghunáth – těm se říká šest Goswámích. Naplnili také všechna přání Pána Čaitanji Maháprabhua. Nitja-parikar (věční společníci) Čaitanji Maháprabhua, Šríla Rúpa Goswámípad, Sanátan Goswámípad a rovněž Šríla Džíva Goswámípad.

Pán Čaitanja Maháprabhu jel do Džagannáth Purí a Vrindávanu. Na cestě vyzvedl dvě velké osobnosti, Rúpu a Sanátana v Ramkeli, Bengálsko.

Rúpa a Sanátan prováděli bhadžanu a sádhanu spolu se svým bratrem Vallabhou, který je otcem Džívy Goswámípada. Pán Čaitanja Maháprabhu Vallabhovi  srdečně říkal Anupama. V té době bylo Džíva Goswámípadovi kolem šesti nebo sedmi let. Při vykonávání bhadžany a sádhany byl Anupama pohroužen v Pánu Rámačandrovi. Bratři Rúpa a Sanátan radili Anupamovi, že by měl vykonávat bhadžanu a sádhanu Krišnovi, protože Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství. Kdežto Rámačandra je inkarnace. Proto by měl Anupama vykonávat bhadžanu a sádhanu Krišnovi, jak mu poradili Rúpa se Sanátanem.


Podle písem není rozdíl mezi Rámou a Krišnou. Avšak v rása-siddhántě jsou některé zvláštnosti Krišny.


Sanátan Goswámípad dále vysvětlil Anupamovi, že Krišna má 64 vlastností. Z toho čtyři z nich jsou mimořádné – rúpa madhurija (Jeho sladká podoba), lílá madhurja (Jeho sladké zábavy), préma madhurja (Jeho sladcí společníci, jako gopíe, které Mu jsou velmi drahé) a venu-madhurja (sladká zvuková vibrace Jeho flétny). Pokud jde o Pána Rámačandru, Jemu se také říká mardžada-purušottama. Mardžada-purušottama znamená, že Následuje všechna pravidla a předpisy společnosti. Krišna je lílá-purušottama. Provádí sladkou lílu mimo pravidla a předpisy společnosti. To je tak, když Vykonává rása-lílu se Svými gopíemi. Zejména když Krišna hraje na Svou flétnu, srdce každého je zcela omámeno a začnou tancovat. Vradžavasíni zpívají „Radha nače Krišna nače nače Gopí gan“.


Rúpa a Sanátan Anupamovi oznámili, že Krišna má čtyři neobyčejné vlastnosti. Krišna je rása-rasik, rása-bihari. S gopíemi vykonává sladkou rása-lílu. Rámačandra je velmi vážný, dodržuje všechna pravidla a předpisy společnosti velmi přísně. Rúpa Goswámípad a Sanátan Goswámípad poučili svého bratra Anupama, aby prováděl sádhanu a bhadžanu Krišnovi, Krišna bhadžanu. V důsledku velebení Krišnačandry Rúpou a Sanátanem, Anupama souhlasil s prováděním sádhany a bhadžany Krišnovi. Rúpovi a Sanátanovi řekl: „Zkusím vykonávat bhadžanu a sádhanu Krišnovi.“


Během noci byla Anupamova mysl velmi neklidná zatímco se pokoušel meditovat o Krišna-líle a Krišnovi. Znovu a znovu se Anupamovo soustředění přesměrovávalo zpět na jeho Išta-déva (uctívané Božstvo), Pána Rámačandru. Proto Anupama hojně plakal.


Příští ráno Sanátan Goswámípad vešel do Anupamova pokoje. Anupama, držíc svého bratra Sanátana Goswámípada za jeho lotosová chodidla, oznamoval: „Bratře, nemohu vykonávat bhadžanu-sádhanu Krišnovi, protože můj Išta-dév je Rámačandra.“ Raghunáte čarane bečhi ačhe mate … Krišna dás Kavirádž Goswámípad vysvětlil v Čaitanja Čaritámritě … Anupama informoval Sanátana Goswámípada: „Zcela jsem zaprodal svůj život lotosovým chodidlům Rámačandry.“ Sanátan Goswámípad odpověděl: „Anupamo, nemusíš vykonávat bhadžanu a sádhanu Krišnovi. Tvůj Išta-dév je Ráma. Takže bys měl provádět bhadžanu a sádhanu Rámovi a Sítě.“ Otec Džívy Goswámípada, Anupama, je odevzdán svému Išta-dévovi, Pánu Rámačandrovi.

Poučení je takové, že když se naše ništha rozvine pro Gurua a Náma, vyvineme naši bhadžanu a sádhanu. Náma-ništha je rozvíjet intenzivní opěvování Svatých Jmen.  Náma-ništha, Guru-ništha, Išta-dév-ništha. Ništha znamená stálost, být oddán. Tehdy se naše bhadžana a sádhana bude prohlubovat.



Jak Džíva Goswámípad rostl, jeho otec odešel z tohoto světa. Džíva Goswámípad odešel žít se svou rodinou z otcovy strany. Džíva Goswámípad následně potkal Nitjánandu Prabhua. Jelikož byl Džíva Goswámípad velmi inteligentní a talentovaná osoba, zvládl se naučit celé Védy, Purány, Upanišády a veškerá písma během pár let. V průběhu sdružování se s Nitjánandou Prabhu, vykonali Navadvíp dhám parikram. Šríla Bhaktivinód Thákur oslavuje jejich Navadvíp dhám parikram a jejich rozhovory. Džíva Goswámípad rovněž dostal milost od Višnupriji Déví, choti Pána Čaitanji Maháprabhua. Po Navadvíp dhám parikramu Nitjánanda Prabhu řekl Džívovi Goswámípadovi: „He! Džívo, poslouchej. Neexistuje rozdíl mezi Navadvíp dhámem a Vrindávanem“. Zvláštností Navadvíp dhámu je Navadvíp čandra, Gaurasundar. Jeho dhám (svaté místo) je hodně milostivé a velkodušné. Všechny aparádhy, přestupky, se zničí, jestliže odejdete do Navadvíp dhámu.


aradhito nava-vanam vrndavan eva te
naradhito nava-vanam vrndavan eva dure
aradhito dvija-suto vraja-nagaras te
naradhito dvija-suto na taveha krishnah

(verš 78, Šrí Navadvíp Sataka od Šríly Prabodhanandy Sarasvatího)


Pokud uctíváte devět ostrovů Navadvípu, ve skutečnosti uctíváte Vrindávanu a můžete jednoduše získat vstup do tohoto důvěrného místa. Jestliže neuctíváte a nepřijmete útočiště Navadvíp dhámu, Vrindávana se vám hodně vzdálí. Jestli někdo bude ctít dvidža-sutu (Šrí Čaitanja Maháprabhu), syna Brahmany, Džagannátha Mišry, ta osoba dosáhne vradža-nagary Šrí Krišny ve Vrindávaně. Pokud člověk uctívá Šrí Čaitanju Maháprabhua, který je ve skutečnosti Sám Krišna, v Navadvípu, ten vykonává úplnou službu Krišnovi. Uctívání Šačinandana Gaurahariho v Navadvípu je stejně dobré jako uctívání Krišny ve Vrindávaně. Jestliže někdo neuctívá dvidža-suta Gaurahariho, Pán Krišna se hodně vzdálí.


Prabhodhananda Sarasvatípad takto velebí Navadvíp dhám. Aradhito nava-vanam, Ten, kdo uctívá Navadvíp dhám, velmi snad vejde do Vrindávan dhámu. Naradhito nava-vanam, ten, kdo neuctívá Navadvíp dhám, nemůže žádným jiným způsobem odejít do Vrindávan dhámu. Aradhito dvidža-suto, ten, kdo uctívá Šačinandana Gaurahariho, ten nepochybně dosáhne Krišny, který je milovaným gopíí. Závěr je takový, nejdříve přijmout útočiště Navadvíp dhámu a Navadvíp čandry, Šačinandana Gaurahariho. Zejména v této Kali-júze (Věk hádky a pokrytectví), musíte přijmout útočiště Lotosových Chodidel Šačinandana Gaurahariho a Jeho příbytku Navadvíp dhámu. Brahma a Šiva, ti také spáchali mnoho přestupků ve Vrindávan-líle, Vrindávan-líle Krišny. Proto přišli do Navadvíp dhámu, aby vykonávali bhadžanu a sádhanu, a všechny jejich přestupky se zničily. Gurudév: „Musíte přijít kam?“ (Oddaní: „Do Navadvíp dhámu.“) Gaura dham, Gaura Náma je velmi posvátné. Krišna dás Kavirádž Goswámí vykládá:


krsna-nama kare aparadhera vicara
krsna balile aparadhira na haya vikara

 Existují přestupky, které se berou v úvahu během zpívání Haré Krišna mantry. Tudíž se člověk jednoduše nedostává do extáze zpíváním Haré Krišna.

 (Šrí Čaitanja Čaritámrta, Adi-lílá 8.24)



gaura-nityanande nahi esaba vicara
nama laite prema dana, bahe asrudhara


Avšak pokud někdo jen zpívá, s nepatrnou vírou, svatá jména Pána Čaitanji a Nitjánandy, velmi rychle se očistí ode všech přestupků. Tedy jakmile začne zpívat Haré Krišna mahá-mantru, pociťuje extázi lásky k Bohu.

(Šrí Čaitanja Čaritámrta, Adi-lílá, 8.31)

 Jestliže zpíváte Krišna-náma:

 HARÉ KRIŠNA HARÉ KRIŠNA KRIŠNA KRIŠNA HARÉ HARÉ/ HARÉ RÁMA HARÉ RÁMA RÁMA RÁMA HARÉ HARÉ

 …musíte brát v úvahu deset přestupků vůči Svatému Jménu, daša-vidha náma-aparádha. První tři jsou nejdůležitější: satam ninda – První, nikdy nekritizuj žádného sádhua. Druhý, nikdy si nemysli, že Krišna-náma je stejné jako Šiva-náma. Krišna a Krišna-náma jsou jedineční a nekoneční. Třetí, guroravagňa, nikdy nehanob Gurua a Vaišnavy.


Krišnadás Kavirádž Goswámí vyjevil: gaura-nitjanande nahi esaba vičara. Jak člověk jednoduše zpívá Gaura-náma, dosáhne Krišna-prémy. Préma se projeví ve vašem srdci. Nitái gaura bole‘ nač re amar man. Šríla Bhaktivinód Thákur zpíval jednu píseň: „Ó, má mysli, stále tancuj a služ jménu Nitjánandy a Šačinandana Gaurahariho.“


Zatímco Džíva Goswámípad vykonával Navadvíp dhám parikram, Nitjánanada Prabhu mu řekl: „He! Džívo, musíš odejít do Vrindávanu a bydlet se svými strýci, Rúpou a Sanátanem.“ Pak také Džíva Goswámípad odešel do Vrindávanu.


Na cestě do Vrindávanu se Džíva Goswámípad rozhodl, že zůstane v Káši (Váránasí – indické město, pozn. překl.) na pár dní, aby naslouchal učenci Madhusudanovi Vačhaspatimu, který je odborník v celé Vedántě, zejména pak rozhovoru Pána Čaitanji Maháprabhua a Sarvabhaumy Bhattáčárji o Advaita-siddhántě (učení non-dualismu), jakož i tomu, jak Pán Čaitanja Maháprabhu přemohl filozofii o impersonalismu. Jak čas ubíhal, Džíva Goswámípad na tom místě pobýval již pár měsíců, kdy poslouchal Harikathu z lotosových rtů Madhusudhana Vasčaspatiho.  Následně Džíva Goswámípad přijel do Vrindávanu a shledal se s Rúpou a Sanátanem. Džíva Goswámípad přijal dikšu od Rúpy Goswámípada. Jaký má dikša význam?


divyam jnanam yato dadyat
kuryat papasya sanksayam
tasmat-dikseti sa prokta
desikais tattva-kovidaih


Tento náboženský slib, který uděluje divja-gňánu (transcendentální poznání) a ničí papa (hřích), papa-bidža (semínko hříchu) a avidja (nevědomost) od základu, se učenými osobami v absolutní pravdě nazývá dikša.

(Hari-bhakti-vilasa 2.9)


Dikša znamená divja-gňána, postupný vývoj transcendentálního poznání o Krišnově podobě a konkrétního vztahu s Ním, což je sambandha-gňána, poznání o vztahu, postupně vyhlazuje a ničí papa, hříšné činnosti v srdci. Podle určitého vztahu, pak člověk může sloužit svému Išta-dévovi v náladě majetnického cítění. Avšak dikša se nedokončí za jeden den. Je to postupný proces. Krok za krokem – šraddha, sádhu-sanga, bhadžana-krija, anártha-nivrtti, ništha, ruči, ašakti, potom bháva. Pak se dikša dokončí.


Existují dva druhy dikši. Jedné se říká anisthanika-dikša (slavnostní obřady dikšy), druhá se nazývá paramartik-dikša. Anusthanika znamená oficiálně přistoupit ke guruovi, složit poklony a obětovat květiny, ovoce, dakšinu (odměna), poté guru dává mantru. To se nazývá anusthanika-dikša. Paramartik-dikša je postupné duchovní zasvěcení, krok za krokem, služba lotosovým chodidlům gurua, adu guru padasra dikša šikšá višvambera guru seva. Poté se mamata postupně projeví. Mamata znamená majetnické cítění    ke Guruovi a Krišnovi. Džíva Goswámípad tímto způsobem obdržel dikša mantru od Rúpy Goswámípada a sloužil Rúpovi Goswámípadovi s mamatou. Mamata znamená? Sobectví (duchovní význam, Krišna patří mně – pozn. překl.).


Jednou Rúpa Goswámípad psal jednu granthu (náboženské písmo). Během této doby Bhallaváčárja (Vallabha Bhatta), který je velmi vzdělaný učenec, navštívil Rúpu Goswámípada. Při své návštěvě se Bhallaváčárja zeptal: „Rúpo, jakou granthu píšeš?“ Pak Rúpa Goswámípad odvětil: „Píši Bhakti-rasamrita-sindhu (Nektar oddanosti)“. Bhallaváčárja se zeptal: „Jakou šloku (verš) píšeš?“ Rúpa Goswámípad odpověděl:


bhukti-mukti-sprha yavat pisaci hrdi vartate
tavad bhakti-sukhasyatra katham abhyudayo bhavet


Hmotná touha si užívat hmotného světa a touha osvobodit se z materiálního otroctví se považují za dvě čarodějnice, a sužují člověka jako duchové. Dokud tyto čarodějnice zůstávají v srdci, není možné požívat transcendentální blaženosti v oddané službě.

(Čaitanja-Čaritámrta, Madhaja-lílá, 19.176)


Význam, v srdci je mnoho druhů materiálního uspokojování smyslů. Bhukti znamená užívat si hmotného uspokojování smyslů, nebo mukti, osvobození. Jak je pro šuddha-bhakti (ryzí oddanost) možné se projevit v srdci s těmito typy touhy? Bhukti-mukti-sprha javat pisači hrdi vartate. Pisači znamená jako duch. Pokud je něčí tělo posedlé duchem, tělo se nikdy nevyvine. Cokoliv se sní, tím se živí duch. Tak jak je pro tělo možné, aby se rozvíjelo? Rozumíte?


Jaká je definice šuddha-bhakti?


anyabhilasita-sunyam jnana-karmady-anavrtam
anukulyena krsnanu-silanam bhaktir uttama


Pěstování činností, které jsou určeny výhradně pro potěšení Šrí Krišny nebo jinými slovy nepřetržitý tok služby Šrí Krišnovi, vykonávané veškerým úsilím těla, mysli a řeči, a prostřednictvím projevu rozmanitých duchovních pocitů (bháv), jež není pokryta gňánou (poznání zaměřené na impersonální osvobození) a karmou (plodonosná činnost) a jež je zbavena veškerých tužeb jiných než touha uspokojit Šrí Krišnu, se nazývá uttama-bhakti, ryzí oddaná služba.

(Bhakti-rásamrta-sindhu 1.1.11)



Rúpa Goswámípad citoval tento verš, bhukti-mukti-sprha javat pisači hrdi vartate / tavad bhakti-sukhasjatra katham abhjudajo bhavet. Pak se Bhallaváčárja zeptal: „Rúpo, proč jsi to srovnával s osvobozením a také s mukti? Protože mukti není tak jednoduché. Proč si myslíš, že osvobození je jako čarodějnice, duch?“ Rúpa Goswámípad je velmi pokorný.Vaišnava znamená co? Že je vždy pokorný.



trnad api su-nicena taror iva sahisnuna
amanina mana-dena kirtaniyah sada harih



Ten, kdo se považuje za nižšího než je tráva, kdo je snášenlivější než strom, a ten, kdo přesto neočekává vlastní úctu, je vždy připraven ctít druhé, může velmi snadno stále opěvovat svaté jméno Pána.

(Čaitanja-čaritámrta, Adí-lílá 17.31 & Šiksáštakam, verš 3)



Pokud se toužíte stát vaišnavou, pak se musíte naučit tento verš, šloku.


Trnad api su-ničena – Buďte stále velmi skromní, víc než stéblo trávy. Taroro iva sahisnuna amanina mana-dena – snášenlivý jako stromy, ctěte ostatní, nikdy neprahněte po vlastním jménu, slávě a pověsti.

Rúpa Goswámípad pokorně odpověděl: „Jsi učenec. Můžeš upravit tuto knihu, jak si přeješ a změnit jakoukoliv šloku jakkoliv to pokládáš za vhodné.“ Bhallaváčárja oznámil Rúpa Goswámípadovi: „Teď je poledne. Musím se vykoupat v řece Jamuně. Možná se vrátím zítra, abych si prohlédl a upravil tvou knihu.“


V té době byl Džíva Goswámípad ještě malý kluk. Poslouchal rozhovor mezi Rúpou Goswámípadem a Bhallaváčárjou. Velmi se rozhněval na Bhallaváčárju. Nicméně Džíva Goswámípad nepronesl ani slovo před svým guruem, Rúpou Goswámípadem, ale byl velmi rozzlobený. Džíva Goswámípad si pomyslel: „Všechno, co napsal můj Gurudév je dokonalé. Jak by bylo možné změnit knihy mého Gurua?“

Přední áčárja, Sanátan Goswámípad, který se orientuje v celé tattva-siddhántě, závěru Absolutní Pravdy, se pokusil upravit verš ze spisů Rúpy Goswámípada. Avšak Sanátan Goswámípad si uvědomil, že cokoliv Rúpa Goswámípad napsal, bylo dokonalé.


Jednou, když se Sanátan Goswámípad setkal se svým mladším bratrem Rúpou Goswámípadem, se Sanátan Goswámí zeptal: „Rúpo, jakou šloku píšeš?“ Rúpa Goswámípad odvětil: „Ó! Píšu jednu šloku o Šrímatí Rádhice, jak krásný a přitažlivý je Její cop.“ Rúpa Goswámípad napsal, že cop Šrímatí Rádhiky je jako kápě černého hada.


Sanátan Goswámípad: Rúpo, proč srovnáváš cop Šrímatí Rádhiky s černým jedovatým hadem?



Rúpa Goswámípad: Bratře, můžeš upravit mé spisy, jak chceš. Můžeš vyměnit jakákoliv slova a verše.


Sanátan Goswámípad: Zítra se vrátím, abych upravil tvůj verš.

Sanátan Goswámípad odešel provádět svou bhadžanu-sádhanu. Na cestě Sanátan Goswámípad uviděl mladé pasačky krav z Vradže, obklopující houpačku. Houpaly moc pěknou a krásnou mladou dívku, Která seděla na houpačce. Jak Sanátan Goswámípad přistoupil blíže, spatřil černého hada, sedícího na hlavě mladé dívky, Která seděla na houpačce. Sanátan Goswámípad si také všiml, že Její cop je jako černý had. Sanátan Goswámípad: „He! Lala, had na tvé hlavě!“, jak se blížil. Mladé pasačky se smály a zmizely. Sanátan Goswámípad pochopil, že to nejsou obyčejné dívky. Byly to Šrímatí Rádhika a Její sakhíe, Lalita a Višaka.


Sanátan Goswámípad se vrátil do ášramu Rúpy Goswámípada, aby mu oznámil, že nemůže a nikdy neupraví žádnou ze šloky Rúpy Goswámípada. Pročež si Džíva Goswámípad pomyslel: „Dokonce ani Sanátan Goswámípad nebyl schopen upravit granthu (část ze skripta) mého gurudéva, protože to, co můj gurudév napsal, je dokonalé. Jak je pro Bhallaváčárju možné, aby upravil granthu mého gurudéva.“ Džíva Goswámípad se na Bhallaváčárju velmi rozhněval a myslel si pro sebe: „Jak je možné, aby byla práce mého gurudéva upravena? Dílo mého gurudéva je absolutní.“


Džíva Goswámípad se vymluvil na prázdný hrnec a požádal o svolení ho dolít. Když Rúpa Goswámí souhlasil, Džíva Goswámípad odešel k řece Jamuně.


Když přijel na stejné místo, kde se koupal Bhallaváčárja, Džíva Goswámípad začal Bhallaváčárju napadat.



Džíva Goswámípad: Cokoliv můj gurudév napsal, je svaté. Tak proč chceš změnit tento konkrétní verš mého gurudéva?


Bhallaváčárja: Tvůj gurudév prohlásil, že mukti je jako pišáčí (čarodějnice).


Džíva Goswámípad: Ne! Ne! Můj gurudév napsal „touha po osvobození“, to se nazývá čarodějnice.


Džíva Goswámípad jasně porazil Bhallaváčárju. Proto byl Bhallaváčárja zmaten v myšlenkách. Po koupeli se Bhallaváčárja vrátil za Rúpou Goswámípadem.


Bhallaváčárja: Rúpo, kdo je tento chlapec? Je velice inteligentní.


Rúpa Goswámípad: Velmi pokorně odpověděl: „Ó! Má ke mně dva druhy vztahů. Je můj synovec a také můj žák.“



Bhallaváčárja: Ó! Nikdy neupravím tvou knihu, protože mě porazil.



Když Bhallaváčárja odešel, Rúpa Goswámípad se na Džívu Goswámípada velmi rozzlobil: „Džívo, poslouchej. Jaké je učení Pána Čaitanji Maháprabhua?“



trnad api su-nicena taror iva sahisnuna
amanina mana-dena kirtaniyah sada harih



Ten, kdo se považuje za nižšího než tráva, kdo je tolerantnější než strom, a kdo neočekává osobní prestiž, přesto je vždy připraven ctít druhé, dokáže velmi snadno opěvovat svaté jméno Pána.

(Čaitanja-čaritámrta, Adi-lílá 17.31 & Šikšáštakam, verš 3)


Rúpa Goswámípad pokračoval: „Je učený, ten, kdo předstoupil přede mnou pro své jméno, slávu a pověst. Proč jsi mu nevzdal úctu? Nejsi kvalifikovaný na to, abys se mnou zůstal, ani vykonával bhadžanu a sádhanu. Jdi!“


Džíva Goswámípad tedy šel a přijal útočiště místa, zamořeném krokodýly. Pomyslel si: „Co teď udělám?“ Džíva Goswámípad tři dny nepřijímal prasádam (posvěcené jídlo). Všichni Vradžavásíni Džívu Goswámípada hledali, jakož i Sanátana Goswámípada. Říkalo se, že Džíva Goswámípad pobýval v díře, kde žili krokodýli.


Po objevení Džívy Goswámípada ho Sanátan Goswámípad vzal k Rúpovi Goswámípadovi.


Sanátan Goswámípad: He! Rúpo, jaké je učení Pána Čaitanji Maháprabhua?


Rúpa Goswámípad: Dát milost všem živým bytostem (džíve – daja paro dharmo. Džíve-daja znamený dát milost všem živým bytostem.)


Sanátan Goswámípad: Toto je také Džíva (džíva – lidská bytost) a také džíva.



Džíve-daja paro dharmo. Tehdy Rúpa Goswámípad poskytl útočiště jeho lotosových chodidel objetím svého žáka, Džívy Goswámípada, který znovu začal sloužit lotosovým chodidlům svého gurudéva.


Jaké je poučení? Jedna strana je Rúpa Goswámípad, druhá strana je Džíva Goswámípad. Toto je učení Rúpy Goswámípada, člověk by měl být vždy skromný a skládat úctu druhým. Džíva Goswámípad má guru-ništu (pevná víra v gurua - pozn. překl.). To je uvedeno v písmech: „ten, kdo kritizuje gurua, nikdy znovu nedosáhne víry“. Takže buďte velmi opatrní.


Gurupád padma ništha, nikdy nekritizujte gurua, nikdy neodsuzujte žádného vaišnavu. Nikdy se nestýkejte s tím, kdo haní gurua a vaišnavu. Jinak nebudete moci respektovat gurua a vaišnavu. Vaišnava je guru a guru je vaišnava. Vždycky. Neexistuje rozdíl mezi guruem a vaišnavou. Vy obdržíte dikšu od gurua a někdo získá dikšu od jiného gurua. Tak v čem je rozdíl? Guru je vaišnava, vaišnava je guru. Váš gurudév přede mnou je vaišnava, a můj gurudév před vámi je také vaišnava. Takže není žádný rozdíl mezi guruem a vaišnavou. Nikdy se nestýkejte s tím, kdo kritizuje gurua a vaišnavu. Buďte velmi obezřetní. Guru nindu… Naše šástra praví: „Nikdy se nepodívejte do tváře tomu, kdo odsuzuje gurua a vaišnavu.“ Buďte velmi opatrní v těchto záležitostech. A vykonávejte bhadžanu a sádhanu. Nekritizujte. Provádějte bhadžanu a sádhanu.


HARÉ KRIŠNA HARÉ KRIŠNA KRIŠNA KRIŠNA HARÉ HARÉ/ HARÉ RÁMA HARÉ RÁMA RÁMA RÁMA HARÉ HARÉ


Podle Bhakti Pragnány Kešavy: „Vaišnava je guru a guru je vaišnava“. V této souvislosti by proto člověk měl ctít.


Mad guru džagat guru, můj guru je univerzální. Mad guru džagat guru. Není to tak, že si vážím svého gurua a neřídím se vaišnavy. To nemůžete dělat. Tomu se říká vaišnava-aparádha. Na druhou stranu, je to také guru-aparádha. Guru nebude potěšen, pokud neuposlechnete vaišnavu. Guru bude mít radost, když vzdáte úctu vaišnavům. Vždy se snažte vzdávat úctu vaišnavům. Máme dvě ruce, levou ruku a pravou ruku. Která ruka je silnější? To nelze stanovit. Obě ruce si jsou rovny. Jedna ruka se nazývá guru, druhá se nazývá vaišnava.


Hari, guru, vaišnava. Vzdávejte stejnou úctu gurudévovi a vaišnavům. S těmi, kteří respektují gurua, ale zneuctívají a hanobí vaišnavy, guru nebude potěšen.

Myslíte si: „Mám rád svého gurua, ale nemám rád vaišnavy.“ To je přestupek, guru nikdy nebude potešen. Poslouchejte velmi pečlivě. Pořád uctívejte gurua a to samé s vaišnavou. Jasode pada….. Guru znamená dikša-guru a šikšá-guru. Šikšá guru je jako vaišnava, a dikšá-guru – Guru. Ale oba se nazývají guru-tattva.


Džíva Goswámípad vysvětlil: „Musím potrestat ty, kteří kritizují mého gurua. Cokoliv můj gurudév napsal, je stoprocentně bezchybné“. Kvůli našemu neporozumění guruovi a vaišnavům, někdy ctíme gurua a zneuctíváme vaišnavu. Naše písmo uvádí, že musíte ctít oba, gurua a vaišnavu.


Akorát jsem si vzpomněl v předchozích dnech, jak můj Gurudév navštívil dům jednoho oddaného. Dotyčný oddaný na svůj oltář umístil pouze obrázek Gurudéva, Nárájana Goswámí Mahárádže. Když si toho Gurudév všiml, velmi se rozhněval: „Proč jsi sem nedal Vamana Mahárádže?“ Oddaný odpověděl: „Ty jsi můj guru“. Gurudév: Jaký hloupý nesmysl. Bez Vamana Goswámí Mahárádže sem nedávej můj obrázek. Pokud postavíš můj obrázek, musíš postavit Vamana Goswámí Mahárádže a Trivikrama Goswámí Mahárádže. Podívej se! Jak je možné, aby ses osvobodil?“ Smysl je takový, že guru učí, jak vzdávat úctu vaišnavům. Guru je vaišnava. Vaišnava je guru. Takže nikdy nehanobte vaišnavu. Buďte velmi opatrní. Měli byste ctít gurua a vaišnavu. Rovněž, vaišnavu a gurua.

Ti, kdo si myslí a říkají: „Po mém gurudévovi žádná guru parampara.“ Taková osoba je jako žák Kali (polobohyně, pozn. překl.). Gurudév toto vždy říkal, guru parampara nikdy nepřestane. Stejně jako proud Gangy se nikdy nezastaví. Guru parampara se nikdy nezastaví. Někteří lidé si myslí: „Po mém gurudévovi není guru parampara.“ Tomu se říká impersonalismus. Guru parampara stále pokračuje. Tak buďte velmi opatrní v těchto věcech. V této souvislosti Gurudév také jednou poskytl jednu přednášku. Myslíte si: „Po mém gurudévovi, žádná guru parampara.“ To se nazývá ritvik. Takto myslete: „Tato osoba je guru, přijímáte od něho zasvěcení a jste jeho žáky.“ Guru parampara je vždy jaká? Guru-šakti, bhagavat-šakti, že stále pokračuje, nikdy se nezastaví.



Jay Šríla Gurudev ki jay!





(Poděkování Govindě Priya Didi - LT; Janardanovi Prabhu - UK a Prema Bhakti Prabhu - BR)

"Naslouchání Kršnovým zábavám"- Šrí Šrímad Bhaktivédanta Nárájana Maharádža

Kršnovo jméno a zábavy nejsou něčím světským z tohoto světa, jsou transcendentální. A naslouchání Kršnovým zábavám, také není obyčejnou činností, ale transcendentální. Mezi tímto pomíjivým a transcendentálním světem je veliký rozdíl. Když opěvujeme Kršnovi
vlastnosti a zábavy–hari-kathá nebo zpíváme Jeho svatá jména, taková transcendentální zvuková vibrace je nanejvýše příznivá.

Dokonce i když je někdo zcela pokrytý nevědomostí a má plné srdce nežádoucích myšlenek a přání, přesto, pokud má pouze trochu úcty–nepatrnou trošku–tyto transcendentální vibrace přijdou skrze jeho uši do jeho srdce. Nejsou to slova v běžném slova smyslu, ale Kršna Samotný přichází v těchto transcendentálních vibracích. Jak? Jeho transcendentální slova přijdou do srdce kohokoliv, kdo má nepatrnou částečku víry–šrádhy.

Pokud se tak někomu poštěstí, jeho celé srdce se stane zcela čisté a jeho víra (šrádha) zesílí. Transcendentální oddanost vstoupí do jeho srdce a stane se z něj oddaný. Přijme zasvěcení od Gurudéva (sádhu-sanga) a zaměstná se v oddané službě (bhadžana-krija). Z jeho srdce odletí všechna nežádoucí hmotná pojetí i touhy a odejdou všechny špatné zvyky (anártha-nivritti), poté se vyvine jeho vědomí Kršny a pevné praktikování (ništha), chuť (ruči) a transcendentální pouto (ášakti) následují jako další.

Dále jeho oddanost dosáhne úrovně transcendentální extáze (bhávy) a nakonec plně rozvinuté lásky ke Kršnovi neboli prémy. V jisté chvíli se vzdá hmotného těla, své mysli, falešného ega atd. a umístí se v postavení čisté duchovní duše. V transcendentálním těle se oddaný sdružuje s Kršnou, jako věčný obyvatel Vradži a bude věčně šťastný.

"Mahátma je naším nejlepším dobrodincem"-Šríla Bhaktivédanta Vana Gósvámi Maharádža

Mahátma je naším nejlepším dobrodincem a naším věčným příznivcem. Jeho pokyny se zdají být nemožné pochopit, natož dodržovat. Dokonce se můžeme domnívat, že je naším nepřítelem, jelikož mluví proti našemu prospěchu. Avšak to není pravda. Je doktor naším nepřítelem? Pokud jdeme do nemocnice na rozhodující operaci, můžeme se doktora snažit odstrčit a vykopnout. Nicméně později, když lékař úspěšně dokončil operaci a dal nám další šanci žít, si uvědomíme, že jednal v našem nejlepším zájmu a je vskutku naším příznivcem. Stejně tak bhakti, bhakta a Bhagaván jsou našimi skutečnými přáteli a věčnými příznivci.

Nyní možná nechápeme, že sádhu promlouvá pro náš vlastní prospěch, když upozorňuje na naše nedostatky a poučuje nás co dělat a co nedělat. Možná si myslíme, že se nás snaží podvést a je naším nepřítelem. Neposloucháme ho, protože neříká lichotivá slova, ale místo toho si jdeme poslechnout někoho, kdo nás nekárá a vždy řeční o důvěrné, prvotřídní gopí-kathá.

Tímto způsobem si myslíme, že dokážeme udělat duchovní pokrok, být šťastní, a zároveň dál dělat nesmyslné činnosti.


Můžeme si myslet: „Pak se stanu gopíí, a za pár dní spatřím Krišnu, a všechny gopíe, jak tančí tanec rása!“ Ve skutečnosti osoba, která takto přemýšlí nebo mluví, není pravým sádhuem, ani naším nejlepším přítelem, ani naším dobrodincem, nýbrž je naším skutečným nepřítelem.


Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur Prabhupád ve své Anubhásji vždy klade důraz na tento bod a vysvětluje, že naším nejlepším přítelem je někdo, kdo udílí trest výhradně za účelem, aby nás vedl k našemu cíli dokonalosti ve vědomí Krišny.


Podporuje nás s láskou a náklonností, a pečuje o nás s hari-kathou a společností, bez jakéhokoliv vlastního zájmu. Takové svaté osoby jsou odborníky v předávání pokynů v souladu s naší úrovní znalostí, abychom mohli dosáhnout dalšího a dalšího pokroku v naší bhakti pro Bhagavána.

"Hledání řešení"- Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév–Gósvám

Vrozeným principem života je zachránit sám sebe, stát se nesmrtelným, vyjít z nevědomosti a stát se šťastným. Zde, kde žijeme, je každou vteřinou naše existence ohrožena. Také naše znalosti hrozí být zakryty nevědomostí, a jsme neustále v ohrožení, že budeme pohlceni utrpením. To jsou naši trvalí nepřátelé, naši vrození nepřátelé, kteří nás neustále ohrožují. Musíme proti nim bojovat vědeckým způsobem a zjistit, jak se od nich osvobodit. Ohrožují naši samotnou existenci, naše vlastní poznání i náš pocit štěstí.

bhidyate hrdaya-granthis, chidyante sarvva-samsayah

ksiyante casya karmmani, mayi drste 'khilatmani

(Šrímad- Bhágavatam: 11.20.30)

Jakmile získáme správné řešení, všechny otázky zmizí. Toto řešení, které je téměř nemožné a nemyslitelné - získáme z prastarého Písma, Šrímad Bhágavatamu. Takový stupeň je dosažitelný. Co je to? Bhidyate hrdaya-granthis - všechna pouta uvnitř srdce se uvolní.

Srdce je plné různých pout. Sami se spoutáváme různými myšlenkami - tisíci myšlenkami. Jsme jimi vázáni: "Mám rád tohle. Mám rád tamto, apod." Existuje však určitý druh poznání, které do nás může vstoupit a které způsobí, že všechna tato pouta se náhle uvolní.

Najednou zjistíme, že mnoho z těchto pout je zbytečných: odpoutejte se od nich, odpoutejte se ode všech. Jsou našimi nepřáteli. Mysleli jsme si, že jsou to naši přátelé a chtěli jsme s nimi mít pouto. Odpoutejte se! Odpoutejte se! Odpoutejte se! Nejsou to přátelé, všichni jsou nepřáteli, proto mají být všechna pouta srdce přetržena.

Bhidyate hrdaya-granthis je první stupeň: osvobodit se od pout činů - karmy. Dalším stupněm je vrstva poznání, chidyante sarvva-samsayah existuje tolik pochyb, pochybnost za pochybností; ale právě tak jako mizí mlha, všechny pochybnosti se rozplynou. Takový stupeň existuje: sféra bez jakýchkoli pochybností. Upanišady také přicházejí a hlásají:

yasmin jnate sarvvamidam vijnatam bhavati

yasmin prapte sarvvamidam praptam bhavati

tad vijijnasasva tadeva brahma

Hledání je dobré, avšak je třeba dotazovat se jako správný člověk, řádným vědeckým způsobem. Hledejte. Hledejte tu specifickou věc, která se rovná hledání všeho. Vydejte se hledat onu věc, která vyřeší váš celý problém. Hledání toho či onoho, hledání A, hledání B, hledání C - opusťte všechny tyto pošetilé myšlenky. Hledejte pouze jednu věc, která uspokojí vše. Je to možné! Yasmin jnate sarvvamidam vijnatam bhavati - známe-li tento jediný fakt, vše je poznáno. Získáme-li onu věc, vše je dosaženo. Je to možné? Ano, je to možné! A až se dostaneme k takové víře, tehdy to je pravá víra: to je šraddhá.

"Sunanda Gandharvovi – zemřel"-Šríla Bhaktivédanta Vana Gósvámi Maharádža

(Kapitola ‚Hanumán‘, str. 59-60)


„Znáte tento příběh? Šríla Gaura Góvinda Mahárádž ho vyprávěl. Kdysi žil jeden pradlec krále, který měl věrného, avšak velmi starého osla. Osli jsou tažná zvířata, která nosí těžké náklady. Pradlec používal osla, aby vozil špinavé prádlo. Pradlec choval nesmírnou náklonnost k tomu oslovi a dal mu jméno Sunanda Gandharva. V souladu se zákony tohoto hmotného světa musí všechny živé bytosti opustit svá stará těla a vzít na sebe těla nová, a toto se stalo Sunanda Gandharvovi – zemřel.


Chovajíc tolik lásky a náklonnosti ke starému, věrnému oslovi, si pradlec, jeho pán, pomyslel: „Ó, Sunanda Gandharva mi upřímně sloužil po mnoho let a dnes opustil své tělo. Na znamení úcty v Indické kultuře, tak, jak by syn udělal kvůli otci, jenž umřel, dovol mi oholit si hlavu a vykoupat se v posvátné řece.“


Králův kněz uviděl, že si pradlec oholil hlavu. Jelikož byl zvědavý, zeptal se: „Proč sis oholil hlavu?“

Pradlec odpověděl: „Ty nevíš, že Sunanda Gandharva dnes zemřel?“

„Ó, Sunanda Gandgarva zemřel?“

„Ó ano.“

„Takže to je velmi příznivý den?“

„Ano.“

„Tak mi také dovol oholit si hlavu.“

„Jistě, můžeš si oholit hlavu.“

Pročež si kněz krále hlavu oholil. Poté králův ministr zahlédl, že si kněz oholil hlavu. Ministr se kněze otázal: „Proč sis oholil hlavu?“

Kněz odpověděl: „Ty to nevíš? Sunanda Gandharva dnes zemřel. Je to velmi příznivý den, tak jsem si na znamení úcty oholil hlavu.“

„Ó, opravdu! Je to tak tesklivý, avšak příznivý den. Tak mi dovol si také oholit hlavu,“ pravil ministr.

Nyní král uviděl, že si ministr oholil hlavu, tak se ho ptal: „Můj drahý ministře, proč sis oholil hlavu?“

Ministr odvětil: „Cožpak nevíš, Ó mocný králi, že dnes umřel Sunanda Gandharva? Je to velice příznivý den.“

Král si, nechtíc vypadat hloupě, pomyslel, že by si také měl oholit hlavu z úcty k Sunanda Gandharvovi.

Za krátkou dobu šla kolem královna a uviděla, že si král oholil hlavu. Znajíc zvyky země, se ho s velkým úžasem zeptala: „Můj králi, proč sis oholil hlavu? Co se stalo?“

Král odpověděl: „Má drahá královno, ty to nevíš? Sunanda Gandharva dnes zemřel. Je to příznivý den.“ Pak královna chvíli přemýšlela a potom se otázala: „Kdo ti to řekl?“

Král odpověděl: „Ministr mi to řekl.“

„Popros ministra, aby za mnou přišel,“ požádala Královna.

Jakmile ministr dorazil, královna se ho ptala: „Proč sis oholil hlavu?“ Ministr odpověděl: „Sunanda Gandharva dnes umřel.“ Po pauze se královna zeptala: „Kdo ti to pověděl?“

„Kněz mi to řekl.“

„Požádej kněze, ať za mnou přijde.“

Když kněz přišel, královna se ho optala na stejnou otázku. „Ó knězi, vidím, že sis oholil hlavu. Proč jsi to udělal?“ Kněz odpověděl: „Sunanda Gandharva dnes zemřel.“

„Kdo ti toto řekl?“

„Královský pradlec mi to řekl.“



Tak královna požádala svou služebnou, aby zavolala královského pradlece. Pradlec byl přivolán a královna se zeptala: „Pradleci, kdo je to ten Sunanda Gandharva, jenž dnes zemřel? Ty sis oholil hlavu a ostatní si kvůli němu holí hlavy. Kdo je to?“ Pradlec odpověděl: „Ó královno, měl jsem osla a jmenoval se Sunanda Gandharva. Byl to on, kdo dnes skonal.“



Takže, osel zemřel a někteří si oholili hlavy. Nikdo z nich se nezeptal ohledně toho, kdo Sunanda Gandharvy je, nebo proč by si měli oholit hlavy. Smyslem příběhu je znázornit pojetí ‚slepý následuje slepého‘.  Tento druh věci se děje na tomto světě; je to známo jako „gaddalika-srota-njája“, když vůdčí ovce spadne do příkopu a všechny ostatní následují bez přemýšlení. Nedoporučujeme tento druh slepého následování v duchovním životě. Člověk by měl být velmi zvídavý, aby porozuměl filozofii velmi jasně a správně, a ptát se na příhodné otázky pokorně bez pýchy. Člověk by se měl modlit ke Krišnovi, aby mu dal tento druh inteligence.


Tešám satata-juktánám
Bhadžatám príti-púrvakam
Dadámi buddhi-jogam tam
Jena mám upajánti te

 (Bhagavad-gítá 10.10)


‚Těm, jenž jsou neustále s láskou oddáni službě Mně, poskytuji inteligenci, díky které ke Mně mohou dospět.‘

 Krišna v „Bhagavad-gítě“ říká, že pravému tazateli Dá „buddhi“ (inteligenci), aby k Němu dospěl. Mějte v tomto pevnou víru. Ryzí poznání přichází od Krišny, jenž to poskytuje tomu, kdo je velice upřímný v tom, že Ho chce poznat a porozumět Mu. V příběhu to nikdo nebral vážně, aby se dotazoval, kdo je Sunanda  Gandharva, tak se stalo nedorozumění.

 Takže, teď bychom měli být vážní. Modlit se ke Krišnovi, Čaitanjovi Maháprabhuovi, Šrílovi Gurudévovi (Šríla Nárájan Mahárádž, pozn. překl.) a Šrílovi Prabhupádovi od srdce, a mít naprostou a pevnou víru, že vám jistě pomohou. Dají vám inteligenci, pomocí které dokážete poznat bona fide „gurua“. Krišna v tomto rozhodně pomůže, a Čaitanja Maháprabhu pomůže ještě více. Šríla Gurudév a Šríla Bhaktivedánta Swámí Mahárádž budou tak laskaví a také pomohou.

 Myslete to vážně a slepě nenásledujte světské osoby jako stádo ovcí. Pokud neznáte „tattva-siddhántu“ (závěr pravdy o filozofii, pozn. překl.), jste vázáni následovat slepce. Mnoho neznalých lidí běží za nevědomými kazately. „Karmíni“, „gňáníni“ a jogíni jsou jako Sunanda Gandharva. Jestliže chcete „bhakti“, musíte vstoupit do „tattva-siddanty“, provádět „bhadžanu“ a „sádhanu“, a zanechat veškerého špatného chování.

"Rozplynutí ega"-Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév–Gósvámí

A pak přijde den, kdy se naše egoistické cítění rozptýlí a zevnitř vytryskne naše pravé já, člen nekonečného světa. Procitne, a my se ocitneme ve sladkých vlnách onoho prostředí. Tam je vše sladké. Vánek je sladký, voda je sladká, stromy jsou sladké; cokoli s čím přijdeme do styku, je sladkost, sladkost, sladkost.

Naším nepřítelem je naše vlastní ego, a abychom je rozptýlili, musíme konat své povinnosti jak se patří, ale nečekat žádnou odezvu dle naší vůle. Přijmeme-li tuto karma-yogu, pak záhy zjistíme, že ono špatné ego, které vždy očekávalo něco podlého pro svůj sobecký zájem, zmizelo; zevnitř vyšlo široké, otevřené ego, a my jsme v harmonii s celým vesmírem. Objeví se před námi harmonický svět a pokryv sobeckých tužeb zmizí.

Příčina naší nemoci není vně nás, ale v nás. Paramahamsa Vaišnava, světec nejvyššího typu, vidí, že vše je v pořádku. Nenachází nic, na co by si stěžoval. Když člověk vidí, že vše je dobré a sladké až k nejzazšímu extrému, vstupuje do života sféry božskosti. Naše falešné ego pouze vytváří nepokoj, a toto ego by mělo být rozptýleno. Neměli bychom si myslet, že prostředí je naším nepřítelem. Musíme se opravdu snažit nalézt Boží milost ve všem, co k nám přichází, i kdyby to měl být zjevný nepřítel. Vše je milost Pána, ale my to nevidíme; nahlížíme na to spíše opačně. Prach je však v našich očích.

Ve skutečnosti vše je božské. Vše je milost Pána. Jen naše oči jsou nemocné. Jsme nemocní a budeme-li uzdraveni zjistíme, že jsme uprostřed laskavého světa. Pouze nánosy žádostí nás odvádějí od pravého hodnocení světa. Dobromyslný, bezelstný bona fide student oddané školy přijme tento postoj vůči prostředí a Pánu za sobě vlastní. Musíme chápat, že Pánova vůle je všude. Ani stéblo trávy se nepohne bez zásahu Svrchované Autority. Každý detail je Jím odhalen, vše je ovládáno. Musíme hledět na prostředí s optimismem. Pesimismus je v nás. Naše ego je zodpovědné za všechny druhy zla.

"Transcendentální hlasové chvění"-Šríla Bhakti Prajñana Keshava Gosvámi Mahárádž"

Víme, že ten, kdo vlastní šakti, či šaktimanu, je vlastníkem síly. Hlas, který je obdařen šakti, je šaktimana sama. Jaký to může mít význam? Materiální síla je neživá a nevlastní žádné vědomí. Tato síla je omezená a nemůže nezávisle jednat. Hlas z transcendentálního světa má oproti tomu nepředstavitelnou sílu. Jelikož je tato síla osvobozená od vlivu máyi, je totožná se svým původem. Tato síla je schopna svou nesrovnatelnou mocí přetvořit nemožné v možné. V písmech stojí psáno:

namah chintamanih krishnas

chaitanya-rasa vigraha

purna shuddho nitya-mukto

bhinnatvan nama-namino

„Svaté jméno Kršny je transcendentálním, blaženým, přání vyplňujícím drahokamem. Je Kršnou samotným, pramenem veškeré radosti. Kršnovo jméno je dokonalé a je formou všech transcendentálních nálad mysli. Není to hmotné jméno, nepodléhá nikdy hmotným podmínkám a není nikdy o nic méně mocné než Kršna samotný. Jméno Kršna není nikdy pošpiněno hmotnými okolnostmi a stojí takto vždy mimo všech afér máyi. Jméno Kršny a Kršna samotný tedy nejsou odlišní.“ (B.R.S.2/108)

kali-kale nama-rupa krishna-avatara

nama haite haya sarva-jagat-nistara

„V tomto věku Kali je Kršna ve formě svých svatých jmen zjevený v Haré Kršna mahámantře  Člověk se s ním přímo sdružuje jednoduše zpíváním těchto jmen. Každý, kdo se tomu věnuje, je s jistotou osvobozený.“ (Č.Č.Adi 17.22)

Bhagaván Šrí Kršna se manifestoval v tomhle světě ve formě šabda-brahma. Šabda-brahma je prosto jakýchkoliv materiálních vlastností (nirguna). My, lidé narození v tomto světě hmotných vlivů, nejsme schopni ho pochopit, ale jsme schopni zakusit jeho nekonečnou sílu a sladkost. Našimi hmotnými smysly, zrozenými pod vlivem hmotných skutečností, jsme schopni přijímat pouze hmotné podoby, příchutě, vůně, hlasy a doteky. Smysly jsou substancí zrozenou pod vlivem hmotných okolností a proto nás nejsou schopny přiblížit ke Kršnovi, Bhagavánovi, který se nachází mimo vliv hmotných okolností. Materiálními smysly vnímáme jen světské, dočasné prvky. Dokud zůstaneme se smysly hluboko ponořenými v hmotném světě, bude pro nás nemožné znovu probudit naši duchovní bdělost vědomí. Pokud nebudeme udržovat kontakt s těmito materiálními objekty více, než je v dané chvíli nezbytně nutné, mohli bychom se pokusit dosáhnout podstaty, která je objasňující. Není pro nás nepřiměřené neúnavně potom žádat o objasnění naší vlastní věčné formy (svarúpa) a našich

nejvyšších příbuzných, Hariho, gurua a vaišnavů? Kdo by nepřikládal těmto úvahám žádnou pozornost?

Jestliže někdo není schopen pozdvihnout své vědomí na úroveň své odvěké, vnitřně sídlící přirozenosti, jaký význam má potom jeho zrození? Znamená to, že objasnění transcendentální skutečnosti (nirguna-vastu) přichází jen jednou cestou; ušima. Jsme požehnáni duchovně prožitými hari-kathá, nebo vaikuntha-šabda z úst přítomných osvícených sádhuů tohoto světa (sféry lidského vnímání). Jestliže z celého srdce přijmeme Bhagavána, který vstupuje ve formě transcendentálního zvukového chvění do našich uší, vstoupí toto šabdabrahma sluchovou cestou až do srdcí. Poté, co odstraní z našeho srdce temnotu a nastřádanou špínu, manifestuje tam svůj ryzí trůn.

Hlasové chvění, které je osvobozeno z vlivu materiálního vydírání, se může samo, svou sladkou vůlí, zjevit. Toto chvění, toto bytí, se zjevuje v materiální sféře nejvýše blaženě. Toto transcendentální chvění se zjevuje skrze médium šrautha-patha, guru parampary. Pluje tokem slov ze rtů Šrí Gurudévy nebo vaišnavy, jež jsou oba vtělením sačidánandy, duchovní síly, poznání a blaženosti. Duchovní jazyk sádhua, který je plně zaměstnán prováděním bhagavata-kírtanu, je označován jako matka Šrí Námy. Mnozí jsou toho názoru, že toto chvění, které je nirguna, potom, co sestoupí z transcendentální úrovně do tohoto světa, musí být přijato za zrozené pod materiálním vlivem.

Dá se snadno porozumět, že se tento spekulativní, nedozrálý koncept staví proti principům bhakti a skutečnosti písem. Pokusy těchto lidí, označit krásného, mocného Pána máyi za jejího poddaného, nebo zpochybnit neomezenou, mocnou přirozenost Šrí Bhagavána, jsou pouze odhalením jejich hlouposti. Znamená to nejvyšší absolutní realitu, ve formě šabda-brahmy, kdy je Nejvyšší nezávislý a Jeho přirozenost se nikdy neztrácí. Hlasové chvění, vyplouvající z úst sádhua je duchovně existujícím, nekonečně mocným úplným vědomím. Hmotný hlas vstoupí do hmotné místnosti, po nějaký čas zůstane a pak zase zmizí. Tento druh hlasu nás zavádí do hlubin. Tento druh hlasového chvění prostupuje hmotný prostor pro uspokojení našich smyslů a zjevuje se pouze proto, aby nás přivedl do potíží. Jedení, pití, spaní, sex a smrt jsou jediné aktivity tohoto světa.

Hlas, který vplouvá do našich uší skrze šrautha-pathu, guru-paramparu, má tak nadpozemskou a pohlcující sílu, že pokud jednou vstoupí skrze médium uší do srdce, dosáhne rozkvětu přirozeného, vnitřně sídlícího duchovního bytí. Tento transcendentální hlas přichází z Vaikunthy, potom, co pronikne Brahmalókou, do tohoto vesmíru čtrnácti planetárních systémů. Osvobozuje džívu ze zajetí máye a připoutává ji k službě Šrí Bhagavánovi. Okolo Virajá a Brahmaloky ji zavádí zpět na  Vaikunthu. Toto je šabda-šakti, síla svatých jmen.Transcendentální hlas sám je úctyhodným bytím a jediným útočištěm pro každou individuální džívu. Kromě odevzdání se tomuto šabda-brahma není nic, čím může džíva dosáhnout osvobození, či blaženosti. Šríman Maháprabhu řekl:

Hare Krishna Hare Krishna Krishna Krishna Hare Hare

Hare Rama Hare Rama Rama Rama Hare Hare

prabhu kahe, kahilama ei mahamantra

iha japa giya sabe kariya nirbandha

„Dal jsem vám tuto mahámantru. Měli byste všichni zpívat denně stanovený počet kol.“

(Č.B.Madhya 23.76-77)

iha haite sarva-siddhi haibe sabar

sarva ksana bala ithe vidhi nahi ara 

„Zpíváním mahá-mantry dosáhne každý z vás všech druhů dokonalosti. Utečte ode všech činností ke zpívání. Nejsou žádná přísná pravidla pro zpěv svatých jmen.“

ki bhojane ki sayane kiba jagarane

aharnisa cinta krsna balaha vadane 

„Při jedení, spaní, nebo bdění, ve dne, či v noci, zaměstnávejte takto svého ducha myšlenkami na Kršnu, a své jazyky zpěvem Jeho svatých jmen.“ (Č.B.Madhya 28.28)

krsna-mantra haite habe samsara-mocana

krsna-nama haite pabe krsnera carana 

„Jednoduše tím, že zpíváme svatá jména Kršny, osvobozujeme se z hmotné existence. Ještě mnohem víc, prostě zpěvem Haré Kršna mahámantry jsme schopni uzřít lotosová chodidla Kršny.“

Ti, kteří toto šabda-brahma ignorují, nebo zanedbávají, budou s jistotou zahrnuti problémy. Pokud není někdo bohatě obdařen štěstím, není schopen pochopit krásu tohoto šabda. Nešťastné osoby si myslí, že už slyšely hari-kathá. Ve skutečnosti však neslyšely vůbec nic. Byly zcela oklamány. Jen pokud jsme obdařeni štěstím služby bhajamyavastu Šrí Bhagavánovi, vstoupí hari-kathá do našich uší. Teprve potom to můžeme přijmout, ponechat si a pochopit. Je tedy naší prvotní povinností věnovat pozornost tomuto prameni, této seberealizované

duši, ze které se manifestuje hari-kathá. V tomto světě jsou desetitisíce hnutí a společností, jejichž členové se zabývají jen gramatickými kalkulacemi sanskrtu (anusvaravišarga) a tím ztrácí svou energii. Tito lidé nemohou pochopit duchovní existenci zvuku, který sestupuje z duchovní říše. Vydávají se zavykladače hari-kathá, ačkoliv se den za dnem topí v moři smyslových požitků. Je zřejmé, že se má člověk zcela zříci nevhodné společnosti, stýkat se s oddanými  (sádhu-sangá) a naslouchat od nich písmům. Jak to popisuje šástra:

tato duhsangam utsåjya

satsu sajjeta buddhimän

santa evasya chindanti

mano-vyäsangam uktibhiù

„Inteligentní osoba by se měla vzdát všech druhů špatné společnosti a místo toho vyhledat společnost svatých oddaných, jejichž slova přetrhnou excesivní připoutání ducha.“

(Š.B.11.26.26)

"Seberealizace v sádhu sanze"-Šrí Šrímad Bhaktivédanta Trivikrama Maharádža

Jsou dva druhy vnímání: vnímání skutečnosti a vnímání iluze. Výsledky obou jsou vzájemně zcela odlišné. Výsledek poznání odpovídá realitě a je skutečný. Výsledek iluzorního vnímání nás naopak zavádí do iluze. Nazírat na živou bytost způsobem, který odporuje jejímu opravdovému bytí, je ve skutečnosti iluzorní vnímání a promítá se do každé oblasti života. Vnímáme-li např. hlupáka jako velkého vzdělance, pouze si něco namlouváme a sami se tak šálíme. Nechť si každý položí otázku „Kdo vlastně jsem?“ a potom rozpozná, jak se vyvinulo chápání jeho vlastního já. Pravdivým výrokem je, označíme-li za svůj majetek něco, co nám opravdu náleží, ale vztahujeme-li si nárok na něco, co nám nepatří, tak to neodpovídá skutečnosti. Někomu se např. zamlouvá zabrat si kus pole, bez vědomí jeho majitele a plody jeho práce označit za svůj majetek, ačkoliv má ve skutečnosti pouze majitel tohoto pole nárok na jeho plody. Veškerá námaha a výdaje této osoby by takto byly marné. Žádná životní podoba kromě lidské nemá dostatečnou kapacitu na rozlišení toho, co je a není skutečné. Říká se, že lidstvo představuje nejvyvinutější formu bytostí, ale že ti, kteří se identifikují s neskutečným jsou zavrženi. Není jiné podoby, mimo lidské, v níž lze rozlišit duši od těla a lidé, kteří to nechápou, jsou na úrovni zvířat. Je-li někdo ponořen v potřebách těla, jako jedení, spaní, páření se a rozmnožování, klesá i se svým lidským tělem do kategorie zvířat.

ahara-nidra-bhaya-maithunan ca 
samanyam etat pasubhir naranam 
dharmo hi tesham adhiko visesho 
dharmena hinah pasubhih samanah


„Lidské bytosti jsou, co do vztahu k jedení, spaní, páření se a rozmnožování, rovny zvířatům. Výjimečnost lidstva spočívá ve schopnosti náboženství. Z tohoto důvodu není lidstvo bez náboženství lepší než zvěř.“ (Hitopanišad 25)

Pouze dharma átmy, skutečné činnosti duše, je realitou, oproti níž jsou činnosti těla neskutečné. Tohle je obsahem učení sanátana-dharmy. Z tohoto úhlu pohledu není přehnané tvrdit, že opěrným bodem společnosti a státu je iluze, vystupují-li v nich do opředí tělesné činnosti. Jejich pokroky v jedení, spaní, páření se a rozmnožování by neměli být vnímány za relevantní. Takovýto pokrok je iluzorní a lidé v těchto zemích nedosahují ani para-šanti, transcendentálního míru, ani nejvyšší blaženosti. Dosahují pravého opaku! V písmech je řečeno:

sri-prabuddha uvaca 
karmany arabhamananam 
duhkha-hatyai sukhaya ca 
pasyet paka-viparyasam 
mithuni-carinam nrinam

Šrí Prabhuddha řekl: „Podvolí-li se podmíněná duše ve společnosti k přijmutí role ženy, či muže, vede to k tomu, že se potom spojují v sexuálních vztazích. Tohle vede následně k opětovné námaze za účelem ukončení věčného žalu a zvýšení požitku. Přitom lze jasně vnímat, že dosahují pouze pravý opak. Jinými slovy – štěstí je bez zdráhání opouští a čím jsou starší, tím strastiplnějšími se stávají jejich hmotné poměry.“ Jakékoliv společné snahy příslušníků celých národů o dosažení štěstí a radosti, jakož i osobní snahy užívat si sexualitou, nevedou k radosti a pokoji, nýbrž k pravému opaku extáze. Důvodem je to, že všechny tyto snahy se vztahují k tělu, které je dočasné. Tyto snahy se nevztahují na realitu, na duši. Mrakodrapy, velké bohatství, milovaná žena, děti, atd.…, to vše je pomíjivé a před tím, kdo si k nim vytváří pouto, vyvstanou s jistotou velké problémy. Čím více je hmotná věc obdařena krásou, bohatstvím a jinou opulencí, tím větší je strach z její ztráty. Taková je skutečnost. Ztráta věci, k níž příliš poutáni nejsme, nás naopak nenaplňuje takovým smutkem. Ztratíme-li něco velmi cenného, jsme postiženi bídou, hlubokým smutkem a zasmušilostí. Důvod tohoto smutku se skrývá v myšlenkovém rozpoložení egoistického vlastníka, jež je orientováno na pomíjivé objekty a termíny, jako „já“ a „moje“ (mamatva-buddhi). U většiny lidí nezpůsobí např. smrt neznámého dítěte velký žal, ale ztrátu svého vlastního budou snášet jen s velkou bolestí. Vidíme tedy, že toto mamatva-buddhi, orientované na pomíjivé objekty, je příčinou žalu. Zbaví-li se ovšem bytost mamatva-buddhi, zmizí také příčina veškerého žalu. To je potvrzeno také ve Šrímad Bhágavatamu (11.3.19):

nityartidena vittena 
durlabhenatma-mrityuna 
grihapatyapta-pasubhih 
ka pritih sadhitais calaih


„Bohatství je nepřetržitým pramenem utrpení. Je velmi těžké jej nabýt a navíc je prakticky smrtí duše. Jaké štěstí nám tedy toto bohatství poskytuje? Jak může někdo očekávat uspokojení od pěstování si tzv.domova, příbuzných a domácích zvířat, které všechny musí zajistit svými těžce vydělanými penězi?“

K dosažení opravdové spokojenosti je zapotřebí vyvinout pouto ke skutečně existujícím věčným bytostem, átma-vastu. Musíme zanechat upoutávání se na pomíjivé objekty.

sa vai pumsam paro dharmo 
yato bhaktir adhokshaje 
ahaituky apratihata 
yayatma suprasidati

„Nejvyšší činností celého lidstva je nalézt, jakým způsobem dosáhnout láskyplné oddané služby transcendentálnímu Pánovi. Takováto oddaná služba musí být stálá a musí být vykonávána bez sobeckých motivů, pro dosažení vlastní dokonalosti.“ (Š.B.1.2.26)

nityo nityanam cetanas cetananam 
eko bahunam yo vidadhati kaman

„Je Nejvyšší Bytostí všech věčných bytostí a Nejvýše Vědomou Bytostí všech vědomých bytostí. On Sám vyplňuje přání všech ostatních.“ (Katho Upanišad 2.13 a Švétášvatara Upanišad 6.10)

Jakmile se přestane džíva starat o uspokojení svého těla a stará se místo toho o uspokojení své átmy, identifikuje se se svou átmou.

Touto koncentrací na věčné bytí je dosaženo opravdové spokojenosti. Když se vzdá džíva svého pouta na hmotné tělo a uspokojení svých smyslů, získá mamatva-buddhi pro paramátma-vastu, Nejvyšší Realitu. Po nalezení útočiště u Skutečnosti je následně schopna získat para-šanti, transcendentální spokojenost. Oproti tomu je nemožné tuto átma-vastu střetnout, nalézáme-li se v nevhodné společnosti (dusanga), nebo směřujeme své vědomí na uspokojování smyslů. Získání pouta na transcendentální realitu je umožněno výhradně lidem, kteří jsou požehnáni štěstím ze společnosti satsangy, svatých osob.



bhaktis tu bhagavad-bhakta-sangena parijayate 
sat-sangah prapyate pumbhih sukritaih purva-sancitaih
„Společnost oddaných Bhagavána je východiskem pro naplnění přání, připojit se k

cestě bhakti. Výsledkem mnohaletých duchovně-zbožných činností je obdržení

společnosti šuddha bhaktů.“

mahat-sevam dvaram ahur vimuktes 
tamo-dvaram yoshitam sangi-sangam 
mahantas te sama-cittah prasanta 
vimanyavah suhridah sadhavo ye
„Osvobození se ze spárů hmoty je dosažitelné pouze službou výše pokročilým bytostem – bhaktům. Pro ty, kteří se místo toho stýkají s bytostmi závislými na ženách a sexu, je brána do pekla široce otevřená. Mahátmové mají absolutní vidění a nerozlišují mezi různými živými bytostmi. Jsou velmi přívětiví a dokonalí ve své službě Pánovi. Jsou prosti rozčilení, zaměstnávají se pro blaho všech a nikdy se nechovají ošklivě. Tito lidé jsou známi jako mahátmové.“



Pouta živých bytostí jsou ovlivňována a určována jejich prostředím. Asat-sangou jsou poutáni na neskutečné věci a sat-sangou se mohou upnout na skutečné bytí. Vyrůstá-li např. lví mládě ve stádě ovcí, naučí se žrát trávu a bečet jako ovce. Zrovna tak vede styk se zloději k tomu, stát se sám zlodějem. Podobně to působí při styku se sádhuy – člověk začne vyvíjet vlastnosti sádhua.


Identifikuje-li někdo své tělo se svým já, vzdaluje se víc a víc od cesty poznání. Je to způsobeno službou iluzi, máyi. Díky šálení máye zapomíná živá bytost své skutečné já a vkládá důvěru do svého pomíjivého těla s přesvědčením, že toto je její skutečnou identitou (svarúpa). Je pro ni nemožné zbavit se vlastními silami této kouzelné moci iluze.


Jedině služba oddanému, guruovi, nebo Pánovi, ať už vědomá, či nevědomá, nás může dovést ke společnosti sádhuů. A jedině sádhu-sanga v nás může probudit mamatva-buddhi k transcendentální realitě.

satam prasangan mama virya-samvido 
bhavanti hrit-karna-rasayanah kathah 
taj-joshanad asv apavarga-vartmani 
sraddha ratir bhaktir anukramishyati

„Ve společnosti čistých oddaných je pro uši a srdce velice příjemné, naslouchat rozhovorům o zábavách a činnostech Nejvyšší Osobnosti Božství. Rozvojem takového poznání postupuje člověk dál a dál na cestě osvobození; pouto ke Kršnovi se stává velmi silným a skutečná oddanost může začít.“

Trávíme-li život ve společnosti sádhu-sangy, rozvíjí se víra (šráddha) a my krok po kroku dosahujeme úrovně prema-bhakti. Podmíněné duše, starající se pouze o uspokojení svého těla, nechovají žádné pouto k sádhu-sanze. Pouze ti, kteří nastřádali sukriti, se cítí být přitahováni ke společnosti čistých oddaných Pána. Na nějakém náboženském shromáždění může každý zaslechnout slova sádhua. Avšak ty bytosti, které nenastřádali žádné sukriti, zůstávají ponořeny ve svých starostech o ženu a domov a v jejich životě se nic nemění. Může se stát, že jedna, nebo dvě bytosti, právě ty, které nastřádali dostatek sukriti, projeví najednou velký zájem o získání bližšího kontaktu se sádhuem a o možnost naslouchat více hari-kathá, vyprávění o átmadharmě. Můžeme tedy vidět, že předpoklad pro sádhu sangu je závislý na množství nastřádaného sukriti, čímž vyvstává otázka, jak toto sukriti nastřádat. Odpověď zní, že se tak stane, je-li vědomě, či nevědomě, chtěně, či nechtěně, vykonána nějaká činnost, prospívající átmě. Takto se střádá sukriti. Stane se např., že se člověk postí na ékádaší,

protože zrovna nesehnal nic k jídlu. To nám přinese sukriti, aniž bychom to věděli. Nabídne-li někdo sádhuovi sklenici mléka, nabírá tím vědomě sukriti. Sukriti mohou sbírat i jiné bytosti, nejen lidské. Kráva dává mléko a ten, kdo ji dojí, ho využívá. Jednoho dne se zachce sádhuovi zaklepat na dveře takového člověka a je mu nabídnuto mléko. Takto nabírá sukriti jak kráva, tak její majitel. Pouze ti, kdo nastřádali hodně sukriti, vyvinou šráddhu k  Tato šráddha je kořenem prema-bhakti. Jestliže se v srdci živé bytosti projeví šráddha, vyvíjí se pevná důvěra ve slova sádhuů a šástry, čímž se člověk vzdá iluzorních činností a bude hledat útočiště u Absolutní Skutečnosti. Důvěra v pozici Kršnova služebníka se vyvíjí a projeví se touha sloužit Kršnovi pod vedením sádhua. V ten moment je živá bytost pevně rozhodnuta přestat se službou iluzi, ve formě ženy, dítěte, apod. Ten, kdo nemá žádné sukriti, se těžko vzdá takovýchto připoutání. Ti, kteří jsou v opačné situaci, získávají více důvěry v prohlášení písem, jako např.: „jivera svarupa haya, krishnera nitya-dasa“ živá bytost je svou podstatou věčný služebník Kršny; a „Krishna bhakti karile sarva karma krito haya“, služba Kršnovi zahrnuje veškerou jinou službu. Díky této důvěře obdržíme dostatečnou sílu vzdát se svých obligátních povinností vůči rodičům, ženě, synovi, dceři a hmotným vztahům. Vidíme tedy, že díky sádhu-sanze se bytost navrací do skutečnosti. Lidé dosahují príti k Bhagavánovi tím, že naslouchají ve společnosti sádhuů tématům, která se na Něj vztahují. Bhagavad-príti, nebo prema jsou parama-dharma, nejvyšší činností džívy, stejně jako para-šanti, nejvyšší blaženost.

"Co je naše povinnost?"-Šrí Šrímad Bhaktivédanta Trivikrama Maharádža

Nejdříve se s vámi chci podělit o jednu myšlenku. Ačkoliv nejsou v duchovním světě k ničemu používány technické pomůcky, používáte je stále. Jsou hlavní pomůckou ve vaší duchovní sádhaně. Snažíte se získat pomocí kazety duchovní výcvik, přestože jsou v duchovním světě tyto pomůcky nepotřebné. Snažíte se vše zaznamenat na zvukový pás. Potom se cvičíte v opakovaném poslechu tohoto zvuku, tak, jako když se cvičíte ve zpěvu sa re ga ma. To je v pořádku, ten zvuk je správný, ale nelze ho slyšet v duchovním světě. Tento druh sádhany se v duchovním světě nepoužívá.

Duchovní život závisí na duchovních pomůckách, nikoliv na hmotné technice. Stroje nám nemohou pomoci pochopit písma, jako Šrímad Bhágavatam. Nahrával si Šukadéva Gosvámí slova Vjásadévy na zvukový pás? Čteme Šrímad Bhágavatam, ale nemůžeme ho pochopit pouhým čtením. Když slyšíte slova vaišnavy, můžete odevzdat svá srdce jen, jste-li jím požehnáni. Správné pochopení je možné pouze díky milosti tohoto oddaného, ne díky napodobování.

Matka Jašóda volá na Šrí Kršnu: „Lálá, ájao! Mé milé dítě, pojď sem!“ Na její žádost přijde ihned. Mohli byste si nahrát toto volání Jašódy na pásku a pak se cvičit ve vydávání stejného tónu, jako zpěváci. Budete-li schopni vydat totožný zvuk s matkou Jašódou, zjeví se vám potom Kršna?

Kde je chyba? Co tu schází? Je to oddanost, bhakti, ta schází. Slova a zvuk lze využít jen tehdy, jsou-li naplněny oddaností. Přijmout jednoduše jen zvuky a číst písma je bez užitku. Na tomto místě bych rád vzpomenul jednu Kršnovu příhodu.

Jednou vedli Kršna a Jeho přátelé krávy na pastvu v zemi Vrndávaně. Jeden ze sakhí řekl: „Tak často nám ukazuješ svoji sílu a moc, umíš zabít rákšasy a duchy. Umíš ale také překonat démona hladu, žijícího v našem břichu? Máme hlad! Můžeš ho zahnat?“ Kršna řekl: „Ano, pokud se budete přesně řídit mými pokyny. Jděte na místo, kde právě bráhmani obětují do ohně. Řekněte jim, že Balaráma a já jsme tu a máme velký hlad.“

Pasáčci následovali Kršnova slova a poprosili bráhmany o něco k jídlu. Bráhmanové jim ale nevěnovali žádnou pozornost. Mysleli si: „My jsme bráhmanové. Provádíme tu oběť. Pokoušíme se nakrmit Kršnu touto obětí.“ Ačkoliv je Kršna prosil osobně o něco k jídlu, nevěděli, co mají dělat.

Chlapci se zklamaně vraceli zpět a byli z věčného běhání sem a tam ještě hladovější. Kršna jim řekl: „Pokuste se o to ještě jednou. Tentokrát jděte k ženám těchto bráhmanů a řekněte nejdřív mé jméno a teprve potom Baladévy Prabhua. Jistě budete úspěšní.“

Chlapci se odebrali k ženám bráhmanů a vše jim povyprávěli. Jakmile ženy uslyšely, že přišel Kršna a prosil hladový o něco k jídlu, daly se do pohybu. Vzaly všechny preparace ze svých kuchyní a vydaly se na cestu. Bráhmani volali. „Co to má znamenat? Naše ženy pobíhají po ulici! Nezeptaly se nás na svolení a přesto odtud utíkají!“ Okamžitě opustili místo obětního ohně, aby své ženy zastavili. „Nedostali jste od nás svolení někam odejít. Proč běžíte pryč?“ Ženy odpověděly: „V tomto případě není nutné vás o něco žádat. Jdeme za Šrí Kršnou. Provádíme všechny naše oběti vždy jen pro Něho. Nebudeme poslouchat vaše námitky. Tentokrát neuposlechneme. Vy nás nemůžete zachránit před smrtí, ale Kršna je schopen ochránit každého. Otec nemůže před smrtí ochránit ani své dítě, ale my všichni jsme v bezpečí u Kršny.“

gurur na sa syāt sva-jano na sa syāt

pitā na sa syāj jananī na sā syāt

daivaṁ na tat syān na patiś ca sa syān

na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum

Ten, kdo nedokáže vysvobodit své svěřence z cesty opakovaného rození a umírání,se nemá nikdy stát duchovním mistrem, otcem, manželem, matkou nebo uctívanýmpolobohem. (Š.B.5.5.18)

Z tohoto důvodu je nejpřednější povinností sloužit Kršnovi a nikomu jinému. Kršna říká v Gítě:

sarva-dharman parityajya

mam ekam saranam vraja

aham tvam sarva-papebhyo

moksayisyami ma sucah

Zanech všech druhů náboženství a odevzdej se jen Mně. Já tě oprostím od všech následků za hříšná jednání. Neboj se.

Jeden z bráhmanů zamkl svou ženu násilím v její místnosti, načež opustila své tělo, aby se mohla setkat s Kršnou. Ženy ostatních bráhmanů neuposlechly slov svých mužů a donesly Kršnovi svá jídla. Kršna řekl: „Zachovaly jste se správně, nebudete vystaveny žádným špatným reakcím.“ Potom se Kršna, Balaráma a ostatní najedli. Když dojedli, řekl Kršna: „Nyní se musíte vrátit.“ – „Proč?“ ptaly se. „Přišly jsme za Tebou a vzdaly se přitom všech povinností vůči svým manželům, rodičům a příbuzným. Už nás nepřijmou. Jak se k nim můžeme vrátit?“ Kršna odpověděl: „Neudělaly jste žádnou chybu, podívejte se – polobozi a jejich ženy opěvují vaše jednání. Ujišťuji vás, že vás vaši muži a příbuzní nezavrhnou, ale naopak vás přijmou. Rychle se vraťte.“ Ženy řekly: „Ale jak se můžeme vrátit? Řekl jsi: yad gatva na nivartante tad dhama paramam mama. Když k 

Tobě někdo dospěje, už se nemusí nikdy vrátit. To jsou Tvá vlastní slova, nemůžeš nám tedy jednoduše říct, že se máme vrátit zpět. Musíš držet slib.“ Jaká byla Kršnova odpověď? Řekl: „Takto nemluvte. Sloužily jste Mně, ale nejste s to, být neustále v Mé společnosti.“ 

 Ženy se zeptaly: „Proč nejsme kvalifikované k tomu, být neustále ve Tvé společnosti a ve společnosti gópií? Prosím, požehnej nám, abychom Ti mohli denně donášet chutná jídla, mantry, arotik a jiné pěkné věci.“

Pokuste se porozumět, že přes všechny láskyplné oběti nebylo dosaženo způsobilosti, být společně s Kršnou. Je třeba ještě více. Přejeme si být společně s Kršnou a gópiemi. Ale je to tak snadné? Oddaným, jako ženám bráhmanů, bylo zabráněno ve věčném společenství s Kršnou. Samotný Brahmá se obával zůstat ve Vrndávaně a zrovna tak i Uddhava: „Ne, já nejsem kvalifikovaný mít společnost Vradžandranandů. Budu se považovat za požehnaného, budu-li smět zde být rostlinou.“

Zeptejte se sami sebe: „Kdo jsem?“ Musí být vykonáno ještě tak mnoho sádhanabhadžanu.

Je před námi ještě mnoho sádhany:

adau sraddha tatah sadhu- 

sango 'tha bhajana-kriya

tato 'nartha-nivrttih syat 

tato nistha rucis tatah

athasaktis tato bhavas

tatah premabhyudancati

sadhakanam ayam premnah

pradurbhave bhavet kramah

Na začátku zde musí být víra. Potom se vyvine zájem o společnost oddaných, potom je člověk zasvěcen duchovním mistrem, dodržuje regulující zásady a vykonává jeho pokyny. Takto se zbaví svých špatných zvyků a dosáhne stálosti v oddané službě. Potom se vyvine chuť a připoutání. To je cesta sádhana-bhakti. Pozvolně se stanou emoce intenzivnějšími a probudí se láska k Bohu. To je postupný vývoj pro oddaného, zajímajícího se o Kršna - vědomí. (B.r.s.1.4.15-16)

Jaké knihy by měly být čteny žáky první třídy? Jsou jim určeny knihy všech stupňů tříd? Měli by číst zkrátka vše možné? Myslíte si: „To je ta nejlepší kniha! Z té můžu získat pokročilé vědomí!“ Tato kniha ale není určena pro vás. Pro vás je nejlepší začít knihami 1. a 2. třídy. Měli bychom přijmout sádhanu odpovídající naší kvalifikaci. Nebuďte netrpěliví při pozorování činnosti žáků vyššího stupně. Na každé úrovni byste měli brát ohled na vaše schopnosti.

naitat samcarej jatu manasapi hy anisvarah

vinasyaty acaran maudhyad yatharudro 'bdhi-jam visam

Ten, kdo není žádným velkým panovníkem, by neměl imitovat chování vůdčí osobnosti, ani v duchu. Když toto chování, díky své hlouposti, obyčejná osoba přijme, jednoduše se zničí, tak jako ten, kdo není Rudra a popíjí oceán jedu. (Š.B.10.33.30) Ten, kdo není Rudra, Šiva, by neměl pít oceán jedu. Měli bychom jednat a myslet tak, jak to přísluší našemu stupni a nežádat to, co je relevantní pro oddané, nacházející se na vyšším stupni.